kokofek

Říká se,že každý člověk je úplatný,jen cena je rozdílná. Možná ano,nevím. Ještě jsem se do takové situace nedostala. A cenou samozřejmě nemusí být jen peníze. V tu chvíli se dostáváme opravdu do situací,které jsou pro nás životně důležité a v tu chvíli jsme slabí a podlehneme. Nikoho nesoudím. Všichni bychom chtěli být čestní...

Co uděláte pro své dítě pokud jste rodič,který je vychovává od mala ať už dobře či hůře ? Uděláte úplně všechno. Je to příroda,která nás nutí ochránit své DNA. A je to dobře. Každý by měl mít rodiče,kteří pro něj udělají vše co půjde. Ti,kteří děti nemají a tudíž nikdy nezažili co je to strach o potomka o tom vůbec nic nevědí. Divadelní hru Matka taky napsala herečka, která neměla děti a tak netušila co vlastně matka cítí.

Začátek pro mě trochu rozpačitý,ale během dalších scén jsem se bavila a to tady asi jde především.

Z první řady přežilo jen pár a lidé žijí v kruté době už asi rok. Dál bojují o holé životy a při přeměně v monstra dochází ke změnám asi jako se měnil covid. Druhá řada se odehrává v širším prostředí celého města a taky uvidíme různé druhy monster,které mají také odlišné chování.

Touha,která mění lidi v monstra. Nevíme jaká touha špatná,nebo krásná touha. Nevím zda se dají touhy rozlišovat jednoznačně. Asi nedají. Jasné jsou jen ty,které chtějí někoho připravit o život,ale těch snad nebude úplně nejvíc. Přesto se dál lidi nekontrolovaně mění. Nejspíš je špatně už existence lidí jako takových. Jejich existence se totiž neubírá k lepším zítřkům jak by napsali svého času komunisté(naštěstí jsou pryč),ale právě naopak. Během deseti dílů si zvyknete na emoční projevy této rasy a budete se o ně bát.

Skvělé herecké výkony,velmi uvěřitelné. Postava manželky hlavního protagonisty se jeví až nesnesitelná,ale zároveň dokáže podpořit manžela tak,že chápe jeho postoje a je schopná nést s ním následky,které jí a rodině obrátí život naruby. Snaží se mít věci pod kontrolou protože si prošla v životě těžkým obdobím a naučila se bojovat s každou situací. Obdivuji a skláním se před takovými lidmi.

Trochu omylem kdy jsem si nevšimla,že to není pokračování ,ale reality show. Po marném čekání na trochu drsnosti jsem se ale statečně dodívala,abych zjistila,že je to jen první část a že se tudíž nedočkám vítěze. Nevím čím to je,že se mi ty emoce zdály přehnané. Nevím jestli jsme poněkud chladnější nebo spíše zvyklí své emoce neprojevovat. Je pravda,že vyrůstat za normalizace nebylo úplně košér.

Zabiják nabízí pohled na práci nájemného vraha,který sám sebe prezentuje jako bezcitného. Ale já si myslím,že bezcitnost patří k této profesi,ale mimo práci proč ne. Určitě potřebuje někde načerpat,natankovat sílu a cítit se v bezpečí. Nemusí to být bezpodmínečně bezcitný člověk i mimo práci. Patolog musí být také bezcitný jinak by tuto práci fakt dělat nemohl,ale to neznamená,že je to doma bezcitný člověk. No,ale prý je v populaci 4 procenta psychopatů a ti se pak možná chovají pořád stejně. Ale stejně mi ten poslední záběr ze soukromí přišel uvěřitelný.

Velmi uvěřitelný herecký výkon a to mám fakt ráda. Líbilo se mi,že zde není obvyklé klišé,že alkoholik nemá peníze a tudíž se nachází v nějakém brlohu. Má to tak větší výpovědní hodnotu a ti kteří mají pocit,že se jich tento problém netýká tak třeba zpozorní. Devastace osobnosti totiž ovlivní i finančně zajištěné rodiny. Skvělý závěr.

Tento seriál jsem zhltla až po Ferry filmu a Ferry seriálu. Časově to navazuje na sebe a taky pak  víte o postavách trochu víc. Ferryho už jsem si hodně oblíbila a naopak postava Petera alias Boba mé sympatie ztrácí. Nectí pravidla, ačkoli je mi jasné,že v kontrastu s chováním lidí kolem narkotik je to vlastně někdy nezbytné. Možná je to tím, jak se pořád zarputile tváří.