Lish84

Svěží vánek v rámci současné české televizní tvorby. A přitom stačilo tak málo - být nápaditý. Vůbec slovo nápaditost se v souvislosti se Stopem musí skloňovat často. Ukazuje se už při umístění úvodních titulků ve vhodných částech obrazu. Pokračuje nápaditě se rozvíjející zápletkou, od které rozhodně nečekejte prázdné tlachání o životě mezi řidičem a stopařkou, ale zajímavě vymyšlený malý příběh, v jehož rámci má každý motiv svůj smysl. Někdo si holt příjemně vyhrál. To vše podpořeno příjemnými a zábavnými herci v hlavních i vedlejších rolích. Stop má nápad a vtip a to se cení.

Ačkoli je Swingtime film televizní, má poměrně bohatou výpravu a díky povedené režii a kameře vypadá jako film z kina. Na druhou stranu: tvůrci Swingtime zvolili celovečerní stopáž a přesto pointu krátkého filmu Hranice, který se zabývá úplně stejným tématem, pouze prakticky zdvojnásobili. Konec sice trochu překvapivý je, ale na druhou stranu se něco takového dalo čekat. Vůbec se všechny motivy mohly uzavřít a splést dohromady působivěji (a jasněji). Co StB sledovala tím, že Vladimíra Dlouhého držela u hranic a jeho partnerku zároveň sledovala v Praze, je nutné z filmu víceméně dedukovat - z této pointy se dalo "vytřískat" více. Nicméně i tak Swingtime nabízí hodně podařených dramatických momentů - film se napětím naplní už od začátku a to neopadne prakticky až do konce. Zklamání přichází právě až na závěr - po tom všem jsem zkrátka čekal víc...

Takový záporák se v české tvorbě jen tak nevidí - je to ještě větší blázen, než byl Jan Dolanský alias Křížek v Sametových vrazích. Ve Škodné je nám představen totální magor, který si před krádeží nasadí na uši sluchátka a k poště za doprovodu oblíbené hudby takřka dotančí (kouzelná scéna). Nejen krádeže, ale i vraždy si vyloženě užívá. Hrozba, aby se z jeho výstupů nestala "trapná šaškárna", se povedla úspěšně odvrátit. A co se týče případné výtky, že v rámci zahraničních kriminálek o nic nového nejde: je to charakter, který když je dobře zahrán, zapůsobí - a svým způsobem i potěší - pokaždé. O to víc zamrzí, že tuto postavu tvůrci tak zoufale nevyužili. Co na tom, že k poště dotančí, když je vzápětí chycen. Nedlouho po začátku filmu to působí rozpačitě, protože Dagmar Bláhovou jasné definování tří směrů pátrání slibovalo napínavé vyšetřování. Pachateli se sice podaří později uniknout, ale výrazněji se předvede už jen ve scéně bouračky v lese. Tvůrci kdoví proč věnují radši pozornost mileneckým výstupům smíšené dvojice vyšetřovatelů, což je zcela zbytečná dějová linie. Ukázat soukromí detektivů nemusí sice být vždy na škodu, ale musí pro to být dobrý důvod a filmu to nějak prospět - zde to jen zdržuje. Spolu s faktem, že o nějakém velkém a gradujícím napětí se moc nedá mluvit, to znamená, že jde o velmi průměrnou až spíše lehce nezáživnou kriminálku. Ne, že by se tvůrci o modernost a jistou akčnost nesnažili, jenže zůstali daleko před cílem. Už v roce 1979 dosáhnul Jindřich Polák filmem Smrt stopařek o několik řádů většího napětí, takže výhrady "na Česko dobrý" nelze akceptovat. Abych to shrnul: Škodná je zajímavý pokus o moderní českou kriminálku, ale bohužel opravdu jen pokus.

Režisér Karel Janák sliboval pohádkovou variaci na Vetřelce a "tak trochu jinou pohádku" se mu opravdu povedlo natočit. Ze zjevně komorní dekorace toho dokázal vymáčknout docela dost a věrně navodit iluzi vodnické školy, potažmo celého vodnického světa. Chobotnice vypadá vcelku dobře, s jejími celkovými záběry navíc režisér šetří a rychle je stříhá, takže na smích na účet tvůrců není čas. Na jednu stranu kloubouk dolů, co dokázal Janák tam, kde ostatní vyrobí pouhou konverzačku v jedné zámecké místnosti, nicméně Škola ve mlejně dovede i nudit a být rozpačitá (hudební doprovod v podobě moderní písničky). Janák ukázal, jak se dá také natočit televizní pohádka, ale nenatočil nic, co by nadchlo a strhlo. A to by příběh o velké chobotnici podle mě měl…

Pohádka zjevně velice ambiciózní, ale tvůrci si ukousli příliš velké sousto. Je fajn, že se snaží vybudovat iluzi světa, který nebude tolik připomínat českou krajinu - ke slovu se velmi často dostanou digitální triky. Bohužel z nich jejich digitálnost čiší až moc a sopka dokreslená na obzoru si nezadá se sopkou v americkém příšerném hororu Pterodaktyl. Děj má šanci zaujmout dobrodružností a nabídne i několik akčních momentů, které ale svou "akčností" nemají dnes už šanci obstát. Přitom by stačila trochu nápaditější kamera, lepší střih a hned by to bylo o fous lepší. Asi se při natáčení spěchalo… Mladí herci v hlavních rolích jsou nevýrazní - až na dobromyslného tlouštíka. O Vánocích 2006 nabídl režisér Václav Křístek pohádku Tajemství Lesní země a místo aby se zlepšil, šel s kvalitou o stupeň níž.

Vlajková loď nových televizních pohádek Vánoc 2007, nasazená v hlavním vysílacím čase 24. prosince. Hodně slibovalo jméno režiséra Jiřího Stracha, tvůrce povedeného Anděla Páně. Na poměry české televizní tvorby začíná děj Tří životů až nečekaně akčně - tři vojenští zběhové utíkají před svými pronásledovateli a ukryjí se na starém hradě. Úvod, kdy jeden z nich splní úkol zadaný tajemnými dívkami, se odehraje během pár minut. K tomu všemu zní hudební doprovod, který napětí a drama umocňuje na těch správných místech. Což by sice měla být samozřejmost, ale kdo filmy České televize sleduje častěji tak ví, že není. I nadále se pak dramatické okamžiky rychle střídají s klidnějšími momenty, nicméně ohledně té akčnosti a dramatičnosti mohl režisér rozhodně mnohem více přitlačit na pilu. Když už tedy přitlačil na pilu v romantické linii a ukázal nám princeznu nahou zezadu… Vojtěch Dyk i dvojčata Molnárovy v hlavní roli jsou sympatičtí a ani v obsazení dalších rolí film neselhává. Tři životy jsou z nových svátečních pohádek roku 2007 sice nejlepší, ovšem bohužel jde o vítězství jednookého mezi slepými.

Václav mě nemile překvapil v tom, jak moc je komediální. Sice není nabit vtipy od začátku do konce - na dramatickou notu je zahráno nezřídka - jenže komediální scény jsou tak čistě komediální a tak výrazné (jeden vtip dokonce nezapře velkou podobnost s vtipem ze série o Mr. Beanovi), že bych byl velmi opatrný označovat film za cokoliv jiného než komedii. O žádné drama o vině a trestu rozhodně nejde, protože jak jinak si vysvětlit fakt, že potenciálně nejdramatičtější scéna filmu - střelba na pouti - se odehraje v rámci rychlé pasáže podbarvené ukolébavou hudbou. Nebo jiný příklad, proč film jako drama nefunguje: záběr, kdy Václav sedí na schodech uvázaný želízky k zábradlí, vystřídá vtipná a čistě komediální scénka, jak starosta za pomoci slivovice přesvědčuje policisty, aby nad Václavovým prohřeškem (pomalování vesnice nápisy) přimhouřili oči a pustili ho. Veškeré napětí a drama z předchozí scény je tak pohřbeno. S trochou nadsázky by se dal film označit i za "parodii na vesnici". Vysvětlím. Z děje je jasné, že se odehrává po roce 1989. Když nám je ale představeno prostředí zemědělského družstva, hraje k tomu budovatelská hudba a nad družstvem vlaje vlajka. Nejsem znalec zemědělství, ale nevím o žádném družstvu, kde by toto po roce 1989 praktikovali. Proč to takhle tedy tvůrci zaranžovali vůbec nechápu. Mně nevadí, že děj není konkrétněji dobově ukotven - naopak, to by filmu jen ublížilo. Ale podivná směsice na plátně mi zkrátka nesedla. Dalšími důvody, proč film označuji za "parodii na vesnici", jsou klišovité vedlejší postavy. Třeba vrátný v družstvu, typický zástupce vrátných, jaké známe ze starších českých filmů (a pomiňme fakt, že jen málokteré vesnické družstvo má vrátného, který navíc slouží i v noci). Dále pak sousedky, které Václava zesměšňují v knihovně. Co se týče hereckých výkonů: ano – Ivan Trojan, Emília Vašáryová a Jan Budař - všichni hrají pěkně, ale film to z výše zmíněných důvodů zachránit nemůže.

Pohodová pohádka, která si na nic nehraje. Neoslní, dějem nestrhne a ani se o to nesnaží, ale potěší svou příjemností až roztomilostí. Prostě fajn kulisa ke štědrodennímu odpoledni. Výborným krokem bylo obsazení Ivany Chýlkové do role čarodějnice. Ta vlastně navazuje na Helenu Růžičkovou z O princezně Jasněnce a létajícím ševci a Lucii Bílou z Princezny ze mlejna, ovšem nekopíruje je - je svá a jednoduše kouzelná.

Viděno na festivalu ve Varech. Anotace v programu nezněla špatně, ale stejně mě příběh italského manželského páru řešícího nedostatek peněz vůbec nezaujal. Přišel mi dlouhý, nezáživný, nezajímavě zpracovaný a celý film tak vidím jako zbytečný...

Mrazivé, dynamické a drsné. Zpracované moderně, realisticky a divácky přístupně, přitom vůbec ne podbízivě. Neobaleno žádnými dalšími zbytečnými motivy, které by se snažili už tak silné téma ještě nějak umělecky povýšit (na což bohužel doplácí spousta filmů). Zkrátka natočeno tak, aby téma oslovilo především mladé lidi. Je to příběh, který by se mohl odehrát kdekoli na světě. Tedy: v různých obdobách už se dávno odehrává, akorát pomsta obětí nebývá tak tvrdá. Z filmu jsem měl docela nepříjemné pocity, protože důvěru v lidi a společnost rozhodně neposílí. Když se šikanovaný Joosep pomstí svým agresorům, není vám jich v podstatě líto, i když zadostiučinění přirozeně necítíte. Jeden film samozřejmě šikanu na školách nezmírní, ale pokud se někdo kvůli němu v hloubi duše alespoň trochu zastydí, tak nevznikl marně...