Lish84

Asi neexistuje omletější klišé animovaných filmů (jak 2D tak 3D), než roztomilá zvířátka napodobující lidské konání. Tancují, zpívají, pořádají party, jezdí v autě či na motorce, koukají na televizi s plechovkou piva a kdovíco ještě. Tohle všechno film nabízí. A jestliže to pobavilo tisíckrát předtím, pobaví to i po tisící prvé. Samotný začátek sice nevzbudí velké naděje, film vypadá jako epizoda nějakého seriálu z Kouzelné školky. Ale s první nadupanou písničkou nabere obrátky. Ano, je to prvoplánové, ovšem nadmíru zábavné a nezasmál by se jen ten největší morous. Za chvíli zjistíme, že rozjařit nás bylo cílem tvůrců, abychom se o to víc vžili do osudů hlavního hrdiny, který musí poznat, že život není jen o té zábavě. Ve finále sice zvítězí nad šakaly až příliš snadno a tou jízdou na motorce už tvůrci možná kapku přestřelili, ale jde vlastně o jediné závažnější výtky. Mezi námi zvířaty je roztomilý filmeček a na sledování s dětmi ideální :)

Spojení japonských příšeráckých filmů, rodinného dramatu, bláznivé komedie s příměsí parodie a kdo ví čeho ještě. Zkrátka film, který se snaží být co nejvíce divný. Bohužel mix žánrů příliš nefunguje a to, co mělo být předností, je nakonec největším záporem. Při scéně prvního útoku mutanta, který je podivnou směsí raptora, ryby a vetřelce, mi bylo spíše líto, že nesleduji podobnou, ale vážně podanou scénu ve Spielbergově Válce světů - nadsázka byla na škodu. Na druhou stranu: když rodina začala neskutečně afektovaně truchlit nad ztrátou dcery, nemělo to chybu. Jenže o moc víc už toho ve filmu zajímavého není - nemluvě o tom, že kratší stopáž by mu neškodila. Přesto: film je tak divný, že jeho shlédnutí je zážitek a nelze mluvit o úplné ztrátě času...

Tvůrci avizovali snahu, aby film působil reálně až dokumentárně. To se jim zcela podaří snad jen v úvodním pokecu kluků o Angeline Jolie, jinak se o to spíš jen snaží a místy na to i kašlou. Škoda, kdyby se o tu dokumentárnost snažili opravdu důsledně, filmu by to jen prospělo. S onou reálností je také dost na štíru závěrečné jednání Šárky Vaňkové. Snad měl takový konec starší diváky šokovat a mladé tím přitáhnout. Každý si ale nakonec stejně položí otázku, proč to ta holka udělala. Další trapná věc ve filmu je cameo Libora Boučka - nutno ovšem dodat, že ta scéna je trapná a nesmyslná už před jeho příchodem... Na druhou stranu někdy kritizované politické vtípky hostinského mně přišly celkem fajn, také mě pobavila scéna s bezdomovcem na nádraží. Podařených scén je ve filmu víc, ale obstojí spíš samy o sobě než jako součást celku. Až na zmíněné výhrady se mi film líbil. Nabízí se srovnání s Rafťáky - ti jsou sice celkově o něco lepší, ale Panic mi byl zase sympatičtější svou snahou o dokumentárnost (pomiňme závěr se Šárkou Vaňkovou :) a také vystihuje o něco lépe letní prázdninovou atmosféru. Zasloužil by si propracovanější scénář, ale svému žánru ostudu nedělá.

Kouzelná pohádková romantická komedie. Pro poněkud zvláštní příběh si tvůrci diváka získávají pomalu, ale jistě od první minuty. Penelope mě nakonec pohltila zcela a to především díky tomu, že má švih, vtip a kvalitní propracovanou zápletku. Konec je možná kapku natáhlý, ale dojem z filmu to naštěstí nezkazí.

Úvodní let kamery kolem lodi byl sice velmi efektní (i když bylo až moc znát, že jde místy jen o počítačovou animaci), avšak moje obavy o smysluplnosti remaku byly zaplašeny v okamžiku, kdy se Poseidon začal převracet. Tato scéna je velmi intenzivní a strhující - prostě zážitek. Přesně to, co čekáte od velkého bijáku. A ani dál napětí neustává, čímž mě režisér Wolfgang Petersen definitivně přesvědčil, že natočit remake smysl mělo. Nabízí totiž tak intenzivní zážitek, který vám původní zpracování už dnes při vší úctě nepřinese. Děj Poseidonu se nikde nezdržuje a ubíhá rychle kupředu. Pořád tu něco hoří, padá a stále někde teče voda. Že se postavy se na žádném místě lodi dlouho nezdrží je plus - já osobně na dlouhé dialogy či monology nejsem v tomto typu filmu zvědavý. Když o jedné scéně řeknu, že se v ní jen pár lidí snaží odsunout traverzu padlou na nohy jednoho pasažéra, zní to banálně a klišovitě. Wolfgang Petersen tuto scénu přesto dovede ztvárnit tak dramaticky, že mi to v tu chvíli ani nepřišlo. A tak to bylo v podstatě s celým filmem. Moje výtky k filmu se týkají toho, že se postavy občas chovají až jako velcí supermani (což se možná dá brát jako daň za rychlé tempo filmu). Také jsem nepochopil jaký smysl mělo, že Kurt Russel je bývalým starostou New Yorku... Kdyby se snažil režisér to celé ztvárnit stejně intenzivně, ale o něco reálněji (řečeno Cimrmanem: "aby to bylo jako ze života"), mohlo to být klidně pět hvězdiček.

Po předchozím díle, který byl ve stylu "budeme ukazovat jen prsa a Stiflerův zadek", se mi líbilo, že se ukazuje všechno :) Když se tři holky před během Nahé míle svlečou a ukážou nám svá pozadí, nemá to chybu (a to jsem se bál, že svlékat se budou jen komparsisté a herci do toho zase nepůjdou :). Vůbec celá scéna Nahé míle je správně ujetá a hodně vtipná. Stejně jako celý film. Někdy to zavádí trošku trapností, místy trošku patosem, ale ne moc a do prcičkovské série to vneslo svěží závan. Takhle by mělo vypadat správné video pokračování a ne jako předchozí nedomrlý díl Na táboře. Jinak Jimově tátovi přidaly šediny na serióznosti a jeho postava narozdíl od předchozího dílu nepůsobí jako destilování někdejší popularity.

Z blízkého svahu se k vám řítí smečka zuřivých vlčáků. Dáte se na útěk, ale copak se dá psům utéct? Podobně působivých scén obsahuje film několik. Kam se na "největší přátele člověka" hrabou kdejaká zmutovaná monstra... Pustina je skrz naskrz béčko - jak příběhem, tak zpracováním - ale díky psům "v hlavní roli" neurazí a nevyvolá reakce typu "to je zase kravina".

Tvůrci přirozeně sázejí na půvaby Penélope a Salmy. Obě hrají dobře a film zdobí, jejich vzájemné hašteření celkem pobaví, stejně jako většina dalších humorných scén ve filmu. Pár vtípků si však filmaři mohli odpustit - např. škytání Salmy Hayek. Ačkoli na dvojici hereček film stojí, jeho hlavní klad vidím ve svižnosti. Námět a žánrové zařazení hrozí výskytem scén, které mají být romantické a dojemné, často jsou však spíše trapné. I tady se romantiky a dojetí dočkáme, ale tvůrci se v tom rozhodně nevyžívají a přesně je dávkují. Vůbec celý film většinou pěkně šlape a nikde se zbytečně nezdržuje - těch pár hlušších nebo trošičku trapných míst je vždy brzy přebito dalšími scénami. Akorát, že Penélope pochází z prostého lidu, ale obléká se nelogicky stejně dobře jako Salma z bohaté rodiny...

Hodina a půl dramatu a napětí natočená profesionálně, působivě a srozumitelně.

Co na filmu zaujme hned od první minuty je technická kvalita, neznámí či neokoukaní herci ve většině rolí a výprava - ne velkolepá, ale rozhodně pečlivá a autentická. Je to zkrátka jiná liga než většina ostatních televizních filmů České televize. Ovšem atraktivitu námětu se bohužel nepodařilo na obrazovku přenést. První problém je podle mně v obsazení: Milan Kňažko jistě není špatný herec, ale do role starého Goetheo mi moc nesedne. Navíc Igor Bareš jako jeho syn... Obsazení sice netradiční, nicméně typově to sedí. Bohužel jsem v nich ale celou dobu viděl jen herce a ne postavy, které představují. Druhý problém vidím v nedostatečném vypíchnutí atraktivních momentů příběhu - jak po stránce scénáristické, tak režijní. Ze začátku se sice daří navodit působivou atmosféru, ale pak to jde ke dnu a když už se Ulrika začne sbližovat s Goethem, bylo mi to tak nějak jedno. Divák by měl chápat touhu jednoho po druhém a být napnutý, jak bude zejména Ulrika zvládat nepříjemné reakce okolí. Což o to, takové situace tam sice jsou, ale i ty vyznívají sterilně. To horké léto v Marienbadu je v oblasti českého televizního filmu silně promarněná příležitost.