Douglas

Jeho slabina je v tom, že většina vtipů je opravdu směšná teprve tehdy, až uvidíte všechny ty gangsterky a mafiánské filmy.

Za komentář stojí jen distribuční kuriozita: v našich videopůjčovnách šel chytře pod názvem "Mumie", přičemž mimořádný úspěch tohoto kroku byl posílen nejen faktem, že stejnojmenný Sommersův blockbuster šel do kin s mohutnou reklamou nedlouho předtím, ale jeho videodistribuce byla naopak značně zpožděná, takže laciné béčko o celách bez zámků vydělávalo na své názvové shodě ještě mnohem déle, než distributor čekal.

Matematická verze Foucaultova kyvadla, v níž stejně jako v Ecově románu není podstatná pravdivost či objevnost samotné interpretace znaků, ale až interpretace interpretace... 'Plán' se stává destruktivním a 'skutečným' teprve ve chvíli, kdy ho někdo přijme jako pravdivý.

Na tom filmu už je holt vidět, že to není Chandler, ten příběh drhne... ale Caan je rozhodně mnohem víc Marlowe než Mitchum. Poodle spring je poměrně příjemně střižený detektivní film s příchutí drsné školy.

Klasická legenda o vzniku písně Tichá noc je zmasakrována do podoby pseudodisneyovského příběhu o dvou myších, z nichž jedna je chytrá a vypočítavá, druhá zase blbá a dobromyslná, obě utíkají před kocourem, pomáhají chudým sirotkům, zabraňují loupežím a u toho legračně padají, aniž by to bylo legrační. Navíc za tak odfláknutou animaci by si zasloužili animátoři odtrpět pár hodin v mrazu...

Prostor mezi Skálou (komando, plyn, adrenalin do těla), Smrtonosnou pastí (padouch se jmenuje Gruber) a Boeing 747 v ohrožení (import týmu na unesené letadlo) zřejmě podle lidí stojících za Akčním komandem zůstával trestuhodně nevyužit, a tak se jej rozhodli zaplnit. God bless spectators...

Snímek Do naha! představoval naprosto nečekaný umělecký úspěch a zůstává v širokém povědomí diváků i po šestnácti letech, což lze říci jen o relativně malém množství filmů z téhož roku, natož těch britských. Ale proč? Domnívám se, že je to proto, že mimořádně zručně kombinuje tři různé tradice: britské sociální drama, britský černý humor a žánr sportovního filmu. Detailní rozbor filmu si můžete přečíst tady.

Po Gaunerech Tarantinův nejzajímavější a nejdospělejší film. Tentokrát totiž cinefilní exhibice odsunul stranou a soustředil se především na vztahy mezi postavami, které pod jeho ukázněnou režií skutečně dýchají a cítí. Výsledkem je překrásný snímek o stárnutí, o únavě životem a o poslední šanci, které je třeba se chytnout a nepustit. A závěrečná scéna loučení je asi tím nejsilnějším, co dosud Tarantino natočil...

Ukázkový příklad polského pastiše amerických žánrových syžetů, které u Poláků s větším či menším úspěchem vznikají (populární dvojici gangsterek Psi a Psi II jsem bohužel neviděl). Film operující s hloupými gangsterskými poskoky a komickými záměnami ale bohužel nenabízí sofistikovanou ironizaci populárního amerického žánrového schématu, jaký jsme mohli vidět u zmíněné Machulského Sexmise. Ve výsledku se tedy s kopírovanými americkými originály, jež podobné narativní vzorce ovládají mnohem sebejistěji, nemůže rovnat. O druhém dílu Kiler a ten druhý to platí dvojnásob...

Hra je slabší, ale seminář GENIÁLNÍ.