Tsukikage

Výtvarně se mi to líbilo. Nebylo to zrovna marný. Příběh taky dobrý, i když se dá přít o originalitě. Já sám od sebe nemám moc smutné příběhy rád, protože mě prostě rozesmutní a to se mi moc nelíbí, i když uznávám je to jen moje chyba. Zas tak zásadní to nebylo. Pevně věřím, že se to někomu moc líbilo. Ten člověk je asi silnějšího charakteru jak já, které ho tyto příběhy vyvádí z harmonie. No sám nevím, na mě to bylo až moc tmavé a smutné. Na spoustu míst můžeme nahlížet různě a mě se moc nelíbí, když někdo manipuluje s okolím, jak se mu zachce. Město nemusí být tmavé a ponuré. Může zářít barvami. Nejlepší by bylo to nepřehánět.

Je to úžasný film. Nikdy bych nevěřil, že by mohl Jackie hrát nějakou vážnou roli, ale tahle se mu fakt povedla. Celé je to paradox, jediný kdo mohl natočit tenhle film, byli gaijinové. Ale já Japonce chápu, oni by nedovedli přiznat události, které se stali. Nesnášejí nezametenou příjezdovou cestu do jejich paláce. Je to jejich malé japonské šílenství. Filmy jako tenhle ve mě vyvolávají hluboký pocit nenávisti a přání všeho nejhoršího tomuhle malému ostrovnímu císařství. Naštěstí to hned zvrátí pravidelná návštěva hodin japonštiny. Oceněníhodné už je třeba jen to, že je film dvojjazyčný, krásně ukazuje jak jsou si Japonština a Čínština nepodobné. Jo a ještě konec mě překvapil, nejsem na to sice hrdý, ale málem jsem uronil slzu hořkosti. No uvidíme, co budoucnost přinese Zemi zapadajícího slunce, nemůžu se dočkat.

Bylo to takové hezké, pro děti dobré. Hádanky nebyly až tak lehké, ale ne nevyřešitelné, během těch pár sekund, co na ně měli jsem vyřešil jednu a k dalším dvěma jsem byl blízko. Celkem doporučuji. Hudba je tam celkem dost dobrá.

Bylo to vtipný a s netradičním koncem, co víc.

Co se mi na tom opravdu líbí, mimo soutěže, jsou ta povolání. Jak se tam proboha dostala třeba řidička cisterny nebo obchodníci s akciemi. Mám rád japonský humor.

Od naprosté normálnosti za čtyři hodiny do naprostého šílenství, skrze jedinou věc, která tento postup umožní. Skrze život.

Snad poslední kousek do skládanky Ranma ½´. Souboje se zlepšili, ale animaci mám stejně radši tu starší. I po tomhle možná posledním mohu směle říct, co je lepší jak Ranma? Smutně věřím, že by každý z vás dokázal říct nejmíň sto titulů (hlavně sledovači yaoi a shonnen-ai, ty by jistě dokázali říct nejmíň tisíc titulů). Pro mě je Ranma nejlepší a zatím se nepbjevilo nic, co by jí dokázalo předčít, z řad anime komedií, akční a všeho dalšího čím Ranma je.

Mě o nepřišlo špatný. Pěkně ztvárněn. Ten tygrrrr! Ale jinak mi příběh zhodně nevadil. Dokoukal jsem o bez pocitu nudy a manosti. Celkem doporučuji.

Úžasné! Já jsem se teda nestrácel, děj mi připadal chápatelný a úžasný. Dokonce, co se stopáže týče, mi poslední dva díly přišli skoro navíc. Nejraději jsem měl, krom těch dvou lupičů, asi toho starýho dědka, ten byl drsnej. Moje nejmíň oblýbená postava asi Jacuzzi (jestli to píši správně), protože, a to se dá čekat, skoro pořád brečel. Já takovýhle postavy moc nemusím a vtipný mi nepříjdou. Ale ostatní byli super. Všechny ty dramatické změny a příběhové kotrmelce, prostě super. Jo a když se nad tím teď zamýšlím, ještě mi vadila Chane a ten její bratr, byl to bratr nebo otec? Ty jejich věčné mystické domlouvačky, to mě nebavilo. A ještě animace a provedení, to bylo taky super. Jo takhle, teď mi to došlo (při psaní komentáře hmmm, rychlej). Ty díly, co mi přišlky na víc, byly ova, tak to jo. Seriál snad stihl úplně všechno, co se dalo a na dobrou radu, kterou tímto posílám dál, jsem si to shlédl najednou, prakticky bez přestávek. A moje nejoblýbenější část z těch čtyř? Určitě vlak, ten byl nejpropletenější a nejdynamičtější. Musím dodat, že už dlouho hledám opravdu dynamické ( pozor "nekýčové") anime a tohle je to, co jsem hledal. Konečně MICHELLANGELO a ne Leonardo.

Tenhle seriál mi nedává smysl. To není to, co bych očekával od virtuální reality. Proč člověk vytváří umělou realitu, aby se sen stal skutečností. Odjakživa toužíme po něčem jiném, lepším. To je jedna z věcí, co na člověku miluji. Dokážeme, aby se naše sny staly skutečností(a to rozhodně není jen otřepaná fráze). Chceme leťat, tak letíme. Kdybych si kolem sebe vytvořil počítačovou realitu, bylo by to jako sen. Stál bych na okraji útesu, za mnou vysoké zasněžené vrcholky hor a v hloubce předemnou prales. Já bych za zvuku dramatické smyčcové hudby roztáhl ruce v ohromné gesto moci a vzletěl nad propast. To je to. Bohužel se musím vrátit zpět k seriálu. Lidé tu vytvořili realitu v realitě. S těmi brílemi nevidí nic neskutečného, krom pár obměn(když neberu v potaz chyby, které by tam přece lidi nechtěli) např. mazlíčci. Vadili mi tam různé hlouposti, jako např. Proč se holka seznámená s virtuální realitou udiveně pohlédne na zadní stranu plechu, dokterého vstoupilo virtuálni stvoření, jakoby říkala: "a proč nevyšel druhou stranou". Komentář dodělám až to dokoukám, aleuž teď mě to činí smutným. Kazí to mou představu o virtualitě, já se pravděpodobně na ten útes nikdy nepodívám, i když se moje člověcí překonávatelská duše vzpírá.