UncleMorty

V první řadě je třeba říct hlavní - nenechte se zmást hodnocením. Serie Love, Death & Robots se totiž nedá hodnotit jako celek, protože každý díl je svým způsobem unikátní povídkou ve vlastním stylistickém provedení. Toto má za následek rozporuplné názory mnoha lidi, kteří semnou budou souhlasit v tom, že je třeba opravdu nutno hodnotit každý díl zvlášť. Co má ovšem většina dílů společné je CGI v různých verzích. V dílech jako je třeba Secret War a Shape-Shifters máte pocit, že se spíše jedná o trailer na nějakou šílenou pc hru. Naopak v díle Beyond the Aquila Rift máte zase pocit, že se právě díváte na kapitolu z celkem kvalitního CGI filmu a pak narazíte na díl Lucky 13, kdy si říkáte jestli je tohle fakt CGI nebo už se jedná o hraný film. Plejáda dílů tedy lítá nahoru a dolů spíše na názoru diváka, než na kvalitě celku, protože každý si v tom najde to co se mu líbí a to co vyloženě nesnáší.

Slabší a to znatelně. Oproti předchozí sérii která se nebála experimentů a překonávání bariér tu máme skoro genericky nudné příběhy, které sázejí na jistotu a opouští (ve většině) ona skrytá poselství, díky kterým byla první série tak skvělá. Ubrání epizod tomu taky nepemohlo, resp. můj dojem je takový, že třetí série je následkem účelného odtrhnutí půlky obsahu, který druhá série měla mít.

Pakliže nás druhá série LD&R naprosto urazila a znechutila natolik, že jsme pantoflí Netflixu vyhrožovali, tak třetí série opět vše napravila. Devět naprosto skvělých, ujetých či zajímavých dílů konečně naskočilo zpět do vlaku mířícího tím správným směrem a my jsme se dočkali toho co máme rádi. Hodnotit opět celek jako takový je nesmysl, nicméně kvalita se stále drží více nahoře.

To je tak když se s bandou stejně ujetejch kámošů vydáte do bejvalý protiraketový základny kousek za Prahou, kterou za ty léta banda ještě víc ujetejch šílenců předělala na oázu drsnýho PostApokalyptickýho světa. Je úplně jedno že všichni kolemjdoucí na vás civí jak na totální retardy, protože vy si prostě užíváte atmosféru společně s lidma na stejný vlně a díky tomu vás pak napadne udělat tuhle krátkou šílenost. Malé PostApo je malé možná jen svoji délkou, ale originalitou a zpracováním by se klidně mohlo označit jako hodně velký a podařený projekt. Takže koukej zavřít hubu ty steampunkere a koukej dát pět hvězd!!!

Nechte proboha Dave Filoniho a Jona Favreaua, aby měli v rukách celý kánon a storyline Star Wars, protože Tohle je cesta, Promluvil jsem. Teď vážně. Je smutný, že Mandalorian je to, co měla být nová trilogie SW. Dospělejší sága z naprosto odlišného prostředí. Celý seriál nám jasně ukazuje, že nepotřebujeme Jedie, nepotřebujeme Sithy. Potřebujeme něco dospělejšího, temnějšího a novějšího. Potřebujeme jednoduchý příběh, který z vysoka kašle na nějaký impéria, republiky a další nesmysly, který se točí kolem celýho vesmíru. Dlouho se nestalo, aby si seriál držel tak silnou úroveň kvality, po celou dobu vysílání. Nemám tomu co vytknout.

Bejt nezodpovědná šťáva jménem Hit-Girl co uteče kalit na vejšku není zrovna výhra, obzvlášť pokud se necháte zbouchnout a všem robotickým otrokům zároveň jebne. Už jen ta představa že musíte ty vaše superhrdinský kopačky pověsit na hřebík je předzvěstí toho, že ten růžovej život mladý milfky moc bohatej nebude. Následuje tak putování po slavný Jů Es Ej která se změnila ve válečnou zónu mezi zbytkem drsnejch lidí a zlejch toasterů co si řekli že smažit ten chleba už je prostě moc. Místy zajímavé postavy trochu oživují nudnou zápletku jen pro to, aby jste v závěru zjistili tu drsnou realitu, kdy megadrsná těhule Hit Girl předá svůj odkaz velkému vůdci Kim Chong Unovi.

Ne, tohle není skutečný! To není možný! Tohle je určitě nějaká zvrácená forma Matrixu, kde si dva nadějný režisérové nechali ustřihnout koule a po 20 letech se rozhodli totálně zdecimovat jednu z revolučních trilogií. Dejte mi tu rudou pilulku, HNEEEEEEEEEEEEEEED. Myslim to vážně, jestli tohle měl být nějaký startup nový trilogie, tak ne díky.

Za tak silnej nostalgickej kop z votočky by se nemusel stydět ani samotnej Chuck Norris a ještě by mu z toho souhlasně zrezivělo pár dalších chlupů na hrudi. Nostalgická tečka Strážců Vesmíru totiž cílí primárně na generaci která každý víkend vypálila v 6:45 z postele rychlostí Mach 5 jen proto, aby si zapla na nově ten nejvíc nejlepší seroš na světě jehož pochybná produkce a přiblblá kvalita byla v té době skoro až zlatým grálem mladých diváků. Jednohubka v podobě delší epizody neaspiruje na nějaký superkvalitní počin, ale je spíše důstojným rozloučením s herci, které i přes boom značky čekal opravdu temný konec. A já jsem vlastně rád že to vůbec vzniklo, protože zakládající parta americké odnože Super Sentai si to fakt zasloužila.

Dokument o lejnu z Prahy, který je evidentně inteligencí na úrovni Základní školy, za kterou se tak hrdě bije do hrudi. Podporovat a obhajovat vraždu vozidlem v podnapilem stavu dokáže jen opravdu někdo totálně vylízaný. Skupina fanynek (ty borečky v ružovych trikotech jako chlapsky pohlaví absolutně neberu) ve věku do 14 let ani nechápe polovinu věcí ze širšího hlediska a vidí jen pseudozbohatlickýho Pražáčka, který jde proti proudu slušnosti, rozumnosti a hlavně zákona. Z těch 18 minut mýho života, který chci zpět a na který podam žalobu o odcizení (jak je v tom tragédově stylu), byla asi jediná dobrá minuta z tohohle počinu rozhovor mezi MikeJeTragéd a přísedícím v sále, který se dotazuje jestli mu přijde morálně normální někoho zabít v podnapilém stavu autem, kdy evidentně každý normální člověk vidí, že Oganesajan ani nedokáže zplodit rozumnou odpověď (asi opičku nikdo nevychoval?). V závěru je třeba zatleskat panu Drozdovi, že měl ty koule a z očí do očí si s opičkou promluvil. Na závěr musim narovinu říct, že zpracování je naprosto tragický, kolikrát jde stopa zvuku 2x v sobě (proč proboha???).

Exotický výlet od MarvelTours do Egypta za doprovodu Oscara Isaaca a jeho tří imaginárních kámošů. Skoro je to škoda, že je Moon Knight jednorázovkou, protože tu máme po dlouhé době originální námět a svět, který není jen o spandexových trenclích a čáryfucích. Samotný příběh o rozpolcené osobnosti hlavního hrdina je zpočátku naprosto nudnou a nezajímavou snůškou keců celou první polovinu, avšak v té druhé vše začne správně gradovat a divák zjistí, že ta story o bipolární (nebo tri?) poruše je celkem cool. Pakliže jsme někdy chtěli novodobou Válku Titánů, pak nám ji Moon Knight v odlehčené verzi dodal.