aniabo

Úlet, psina, film plnej takovejch píčovin, že teda opravdu není pro každýho, když už ale máte jednou rádi absurdní divadlo, tak je to něco pro vás. Důležitý je zvyknout si hned zkraje, že herci přehrávaj jak prase, všichni maj zfetovaný hlasy a postavy tak strašně posraný životy, že vopravdu jediný co jde, je se hurónsky smát a plácat tlapou do stehen. Rovina vyprávění je protkána půvabnou Finskou krajinou, nahlédnutím do Pařížské židovské obce a snů, flashbacků a fantazií, který berou dech tím, jak jsou totálně šílený. Almodovarova diva Carmen Maura jako přidementněle starostlivá matka je fantastická, hlavní praps jdou ale Nicolasovi Maury, kterej jako hysterickej ukvičenej teploušskej pošťáček s pofiderními osudy a rodinkou obstál bezvadně.

Na ja, střet "naivní víry" a "kruté reality." Výborní herci, barvy, kamera: střídání ruční kamery, která vytváří až dokumentární styl vyprávění, a atraktivních, sytě barevných celků s půvabnou kompozicí, opravdu zabíjí a umocňuje ostrý kontrast mezi tím, co je na porvchu, a co je za záclonou (yeah, jedná se o obrazné vyjádření). Na Tore Tanzt je toho více k zamyšlení. Jasně, z filmu nám vyplývá, že zlo je všude, víra je někdy ke škodě, lidi uměj bejt svině, pokud toto překvapuje, radím si vygooglit Stanfordský vězeňský experiment, taky pecička. Co ale zaujalo mne: film je natočený tak, že najednou fandím totálnímu úchylovi; mám pocit, že náš pohublý Jesus freak je opravdu nejspravedlnější a v momentě, kdy ho (SPOJLER) navštíví v nemocnici Kristus, se raduju jak na Vánoce. KONEC SPOJLERU. Zároveň je evidentní, že Toreho nezabila víra v Boha, jako spíš v lidi, so keep hands off my God, please.

Nina je roztomilá a Luca Marinelli je extrémně sexy ital, kterej ale hraje roztomilouše s cellem. Zasadit dvě moc zajímavý (nebo záhadný) postavy do prázdného města plného uchvacující mizanscény, kterou netvoří jen prostředí, ale například i olbřímí chodící origami, to je prostě kouzelnej zážitek. Vyprávění je rámováno časově omezeným pobytem Niny, takže podivně romantickej konec po hodině a dvaceti minutách má své ospravedlnění, film a herci jsou krásní na pohled, jo a taky je dobrý mít rád zviřátka, těch je tam plno. Shrnuto a podtrženo: roztomilost, bizarnost, podivuhodnost, povrchnost, kouzelnost - taková Amélie z Monmartru chudých.

Shame má svůj smysl. První půlka je extrémně táhlá, usla jsem nesčětněkrát, takovýto jak vám padá hlava na všechny strany a člověk se megasnaží, ale statický záběry na sníh a čtvrthodinový intervaly mezi dialogy ho prostě překonaj. Pak ale přichází druhá část filmu a najednou d á v á v š e s m y s l. Totálně absurdní chování hlavní hrdinky se zničehonic zdá být pochopitelné: vždyť jste tu zrovna strávili hodinu nejhorší nudy a rusovitosti, který lze zažít, není se co divit, že se hrdinka zachová, jak se zachová. A film má hned větší spád a já už nespala, ale koukala jak u vytržení a pak najednou přišel nejvíc nečekanej konec a já asi miluju polární záři a současnej ruskej film.

Dual baví hodně holčičí holky, gaye a emočně naladěný kloučky. Jedná se o komorní, ale moc roztomilou konverzačku, při které se odkrývají postupně osudy dvou slečen, Slovinky a Dánky, ale taky by to mohly bejt obě Češky anebo úplně jiný evropský národnosti, film totiž zkrátka velice subtilně zachycuje ambice, myšlenky a postoje evropských youngsters, stačí se kouknout, jaký obrázky a citáty vládnou Pinterestu, tumblru, nebo facebooku... Ne, že by se herečky mohly přetrhnout, to ale vůbec nevadí, do filmu jejich projev sedí; co totálně rozsekává je soundtrack, protože tu písničku, co si zpívá celý svět, budete milovat každopádně. Koukám, že je tu na ní odkaz, za to velkej dík!*

Film, kterej by měl bejt přitomen u slovníkového hesla KÝČ. Ain't them Bodies Saints hned od první minuty vrazej největší facku, která říká, čum, tak tohle je hollywoodská filmová řeč. Dva ohraný, ale nádherný herci běžej po sluncem zalitém poli, do kamery se odráží paprsky slunce a hází všelijaké barevné skvrny, všude je štěstí, samozřejmě ale troška toho dramatu, Rooney Mara má totiž děťátko. A takhle film pokračuje, postavy nemají sebemenší motivaci k svým činům, hlavní hrdinové totiž žijí jen proto, že se maj rádi, takhle to totiž v životě chodí, že se žije jen pro lásku a jinak můžu bejt totální retard. Nikdo a nic není ve filmu dotažený alespoň trošku do hloubky, nebo vlastně pod povrch, a jediný, co na filmu baví, je fakt, že ta nemastná koza Rooney Mara má fakt krásnej ksichtík a tak je každej záběr na ní potěšením pro očička.

Filmovědci se mohli z filmu poblejt, mně ale bavil, dětské herecké výkony jsou naprosto odzbrojující, velice subjektivní vyprávění se dost podobá své knižní předloze, která je sama o sobě boží. Tohle mě vždycky přivádí k zamyšlení - když je geniální předloha, žádnej div že je filmová adaptace dobrá, ne? No Velký sešit nicméně proti knížce neni žádnej průser, což je dneska asi úspěch, navíc přidal do deníkového vyprávění hezký záběry na přírodičku, žádnej kýč, krutá krajina, až se nemůže nikdo divit, že v ní klíčí takhle krutý osudy. Jak už jsem říkala, spratci mimořádně na facku, ale zároveň k uňuňání, stará bába jakbysmet, nejhůř z toho vyšli rodiče, jejichž role byla oklestěna pouze na to, jak jsou strašně k ničemu, stejně jako jejich herci. Ale to je fuk, konec filmu vyloženě nadchne a "uhrane", smaže všechny předchozí pochyby a proto pravděpodobně (jinak si to totiž vysvětlit neumím) vyhrál Velký sešit hlavní cenu v soutěži KVIFF.

Ponuré, nevraživé prostředí a tíživost situace, ve které se každá z postav nachází, je vykresleno parádně, ale 77 minut je ažaž. Postavám totiž tak nějak schází motivace a film se často mění v divnost, kde se mezi odpadkama a špínou Polska naskytne pár pornozáběrů, který nejsou vždycky pochopitelný.. uchopitelný. Ocenila jsem ale práci s kamerou, na veliké detaily většinou nejsem ve filmech zvědavá, tady ale fungují dobře, umocňují atmošku a upozorňují na subjektivní pohledy postav.

Totální bizár. Scenáristicky podivně nezmáknutá věc, která kupí celkem zábavné situace (nápad člověk-zviřátko má přecijen potenciál bejt aspoň béčkově vtipnej) a zvláštní snahu o to dodat jim rámcový příběh (motivace šílenýho doktora kterej nakonec spojí uhejkanýho pitomce s tou ulízanou pindou je tak nějak nepochopitelná). Herci jsou fakt nemožný, krom toho černocha, což je ale taky teda role jak noha (celý můj život je o tom že jsem černej). Nicméně předpokládám, že když je člověku jedenáct, sexuální narážky ho rozesmějou, neviděl před tím tisíc podobnejch filmů a odprostí se od nějakýho většího přemejšlení, může si film jako oddechovku užít. No, já si to moc užít neumím, Zvíře je takováta klasika, kdy je vám tak trapně že se chcete skovat pod gauč a už se nikdy nepřihlásit k lidský rase a to i když film sledujete sami.

Bohužel se nedokážu přenést přes to, že jsou Mat a Pat totální retardi, který maj pěkně komplementárně k tomu trhaně postižený pohyby a obrovský ošklivý hlavy; jako malou mě jejich patologická neschopnost zvedala ze židle a do teď mi nepřipadaj vtipný, udivuje mě to, protože mají Pat a Mat jaksi groteskiální charakter a grotesky mě bavěj. Pat a Mat ne. A nechápu, proč by se to mělo pouštět dětem, pokud teda důvodem není seznámení už od raného věku s faktem, že za život člověk potká hromadu volů, který jsou často slavný.