Senátor

Tíživě působivé, působivě tíživé.

Film není určen k procvičení mozkových závitů nad vyřešením logicko-prostorové hádanky jak utéct ze dna láhve od mléka. Film také není určen příznivcům vícevrstvého scénáře s několika dějovými zvraty a náznaky konspiračních teorií. Film vlastně není určen nikomu jinému než mužům (ženy prominou, toto je pozitivní diskriminace, věřte mi…), jenž mají své nejintenzivnější pubertální kino-zážitky navždy spojeny s akčními filmy 80tých let. A jelikož těmto mužům je dnes kolem čtyřicítky, stále musí chodit do práce a mají bříško, jsou už ke svým hrdinům z mládí shovívaví - najednou nevadí, že většinu času se mluví, že jediný prudký pohyb je pád ze židle a dokonce nevadí ani to, že počet holýma rukama usmrcených agentů KGB za celý film je roven nule! Bohatě jim postačí to, že Sláj a Árný jsou v jednom záběru, když dříve každý vyžadoval svoji privátní vietnamskou džungli/planetu Mars/verzi budoucnosti. Odměnou věrným příznivcům „fitness dvojice“ je pak Slájova pověstná schopnost - po všech ranách osudu a obušku - opět se zvednout a nakopat všem zadek i Árnýho legendární etýda s názvem “Sólo pro těžký kulomet”, kterou zase zahrál jednoruč a v tempu prestissimo. Největší předností filmu jsou nakonec dialogy, což u běžně slabikujícího až mlčenlivého dua jistě překvapí - pro nevěřící hláška z největších: Arnold: “You don't look that smart!” Sylvester: “You don't either!”

Platnost Newtonova gravitačního zákona, že "všechny předměty se vzájemně přitahují" jsem ověřil, když v pátek jsem náhodou viděl snímek "Frajeři ve Vegas" a pak v sobotu i "Báječný hotel Marigold". Dovolím si géniovu myšlenku doplnit o dovětek "především předměty stejné povahy." Rozdíl ve snímcích o stáří a vzepření se tomuto jinak pravidelnému jevu je pouze v tom, že zatímco američtí důchodci si pro infarkt jezdí do Las Vegas, ti britští tak činí v Indii. Pohnutky jsou pochopitelné - Vegas je jediné místo, kde puritánští a morálkou svázaní Američané se beztrestně dopouštějí svých "úletů" z pokryteckých konvencí a Indie je zase nostalgickou vzpomínkou na velikost starého impéria, na sílu a hrdost "mládí, které je již nenávratně pryč". Nutno říct, že oba snímky oplývají hereckou elitou toho či onoho národa a jejich vzájemné pošťuchování je veskrze milé a zábavné - Britové jsou suše sarkastičtí s tendencí k sebeshazování, zatímco Američané jsou sebevědomí a trefně se shazují navzájem. Konečné vyznění je mi bližší to anglické, neboť zatímco ve Vegas si staříci dokázali jací jsou "frajeři", tak v Indii našli především sami sebe...

Je velká, převelká - asi jako Galaxie velká - škoda, že KDYŽ už se povedl výběr herců a to nejen hlavních rolí (neokoukaný a nově hubenější Chris Pratt, velmi koukatelná a stále štíhlá Zoe Saldana), ale především vedlejších rolí (Benicio Del Toro, Gregg Henry, John C. Reilly - věřte mi, všechny je dobře znáte…), že když konečně film „o hrdinech“ pracuje s nadsázkou a sebeironií (Well now I'm standing. Happy? We're all standing now. Bunch of jackasses, standing in a circle.) a navíc obsahuje odkazy na „moje“ 80tá léta (samolepka ALFa, postavička trolla s divokými vlasy…jednoho jsem měl!), TAK dějová zápletka se vejde na dvě stránky potrhaného komiksu odloženého na toaletě a zbytek je opakováním již 100x viděného (proč proboha všichni ve vesmíru používají zrovna „kladivo“?!). Nezbývá než doufat, že díky tržbě $770,662,444 (ještě, že to sem uživatel „T2“ napsal…) zbudou v druhém díle snad i nějaké peníze na scénáristu…

Blahopřeji tvůrcům k vytvoření natolik bezduchého díla, že jeho sledování můj mozek zaměstnalo asi tak, jako když si dám „šlofíka“ po nedělním obědě. Výhodou je, že jste po projekci odpočatí, nemáte hlavu plnou myšlenek a emocí jako po jiných filmech a můžete se tak ihned začít - pro změnu - věnovat něčemu užitečnému a smysluplnému…

Sledování tohoto příběhu je jako večerní pozorování krásné, široké řeky, která plyne pomalu a proti proudu…

Neuvěřitelně dojemný film s příběhem, kterému sice neuvěříte, ale díky působivé hudbě a výbornému hereckému obsazení i vedlejších rolí, budete věřit v jeho dobrý konec. Komu jsem věřil vše, byl Robin Williams v roli hamižného a bezskrupulózní ex-hudebníka s rezavými geny. Jonathan Rhys Meyers umí zpívat jako rocková hvězda, věřili byste tomu?! Pokud stále věříte, že váš partner nikdy nepláče, tento film to určitě ověří…

Asi je to dáno profesionální deformací, ale osobně jsem se dobře bavil u scén ze soudních jednání. Situační humor představuje scéna, kdy soudce, asistent soudce a obžalovaný svorně v předklonu hledí do dolní části nástěnné mapy, aby určili katastrální území, na němž byla spáchána krádež zajíce - soudce se snaží případu zbavit a hledá důvod pro vyslovení místní nepříslušnosti. „Co je ta černá tečka na mapě? Není to pila?“ Asistent: “to bude jeskyně…“ Pešek: „Jestli to nebude od mouchy!“ Herecky mně však více než recidivista Pešek zaujal Eduard Linker v roli „pragmatického“ advokáta a jeho dialog s asistentem soudce: „Tak co myslíte, kdo to kdes vyhraje?“ asistent: „Spravedlnost pane advokáte!“ Advokát: „No co, tak se odvolám…“

Na seriálu se mi líbí myšlenka existence „Destiny“, vesmírné lodě staré tisíce let, která ač dávno svými staviteli opuštěna, stále putuje vesmírem a jistě ukrývá mnohá tajemství. První díly byly napínavé díky boji posádky o holé přežití (dojde dříve voda nebo kyslík?), další pak pro vyvíjející se charaktery postav (ten Rush je taková zmije!). V druhé řadě seriálu k tomu všemu přibyly další časové roviny (mé druhé já má s tvým druhým já první dítě). Nezbývá mi, než - díky výjimečně poetické hudbě - zasněně doufat, že posádka se probudí dříve než za tři roky a objeví všechna naznačená tajemství…

Stejně jako Casino Royale už není bondovka, není Muž z oceli o supermanovi a to ze stejného důvodu, který trefně glosuje uživatelka Nathalie „Když muž postrádá NADHLED, nepomůže mu ani to, že umí létat.“ Film by však bylo škoda nevidět kvůli hereckým výkonům ve vedlejších rolích, ať již otců supermana (Russell Crowe a Kevin Costner - tomu říkám mít původ!), tak pro věc zapáleného záporáka v podobě Michaela Shannona. Ostatní jsem už ale někde viděl: spektakulární Kronos je jako Avatar na černobílé televizi, závěrečná mega-bitva je stejná jako v Transformers nebo Avengers (to existují jen jedny kulisy?!) a to málo z příběhu jsou jen odkazy na předchozí díly Supermana. Režisér by možná udělal nejlépe, kdyby Supermana nikdy nenechal odletět z Kronosu, nebo ještě lépe, kdyby se tam ihned vrátil i s adoptivním otcem Costnerem, protože ani Lois, ani Amerika, ani toto filmové zpracování za pobyt na Zemi nestojí…