Slava4

Nasraný Karl Urban s multifunkčním high-tech kvérem v ruce a neméně high-tech helnou na hlavě, snažící se zbavit dvousetpatrovou high-tech bytovku kriminálního živlu. příběh, který (až na to high-tech) jakoby z oka vypadl indoneskému "Serbuan Maut". A právě ve srovnání s "Serbuan Maut" pro mě v "Dreddovi" akční scény nejsou dost akční, přestřelky o poznání slabší a příběh nijak zvlášť nepřekvapí. Stejně jako v "Serbuan Maut", při zátahu na činžák měli v týmu nováčka, kterého zaučovali, i tady zaučuje Dredd pohlednou Cassandru Anderson, která mimochodem naštěstí mírně zvedá laťku. Na druhou stranu se mi docela líbil nápad se "spomalovačem" Slo-mo. To si museli "skokani" jejich lety z nejvyšších pater pěkně dlouho užívat! :))

Přestože mám filmy s Brodym Rád, v tomhle mě bohužel nijak moc neoslnil. Jeho mluvený projev jakoby vůbec nezapadal do časové osy filmu a oproti jeho asijským kolegům působil ve své roli tak trochu nepřirozeně. Z mého pohledu ale Brody ztvárnil spíše jednu z vedlejších rolí, takže když se zaměřím na hlavní postavy, většinou hrající čínské uprchlíky, prchající bez jídla stovky kilometrů před hladomorem a japonskou armádou, musím "Back to 1942" hodnotit jako poměrně vydařený snímek.

Starý, strašidelný dům s neméně strašidelnou zahradou posetou náhrobními kameny, na útesu, který je při každém přílivu odříznut od zbytku pevniny a nedaleké vesnice byl výborný, docela originální nápad. Ani jsem nepoznal, že Hlavního hrdinu hraje Harry Potter, ale byl mi už od začátku nějaký povědomý (Ikdyž Harryho Pottera vůbec nesleduju). Ve filmu ale působí možná trošku bez energie, tak nějak unaveně, jako by mu bylo všechno jedno. Jinak Film disponuje pár opravdu vydařenými momenty, které člověka docela spolehlivě vylekají. Pohled na ducha stojícího přímo vedle Kippse, který jej samozřejmě není schopen vidět, nebo houpající se zdánlivě prázdné houpací křeslo, které se najednou přestane houpat, jako by z něj právě někdo vstal. Být v Kippsově kůži, asi bych sebou nosil synův nočník :)) Konec mi ale trošku zkazil dojem z jinak velmi dobře zpracovaného zbytku filmu. Jakoby narychlo vymyšlená varianta, jak film ukončit nějakou dramatickou tečkou. 3 a půl hvězdičky, víc ne.

Válečný film bez kapky krve s mořem emocí. Příběh nacistického důstojníka a jeho rodiny, který je povýšen, a proto nucen se svou ženou, dcerou a osmiletým synem Brunem přestěhovat se z města na venkov, blíž nacistickému koncentračnímu táboru, ve kterém si zvědavý a osamělý Bruno najde kamaráda - chlapce v pruhovaném pyžamu. Na téma druhé světové války vzniklo mnoho filmů, ale chlapec v pruhovaném pyžamu se řadí bez pochyby k jedněm z těch originálnějších. Film, který přiměje člověka ke spoustě otázek, a hlavně díky závěrečné části, kdy se divák bohužel nedočká šťastného konce, byl pro mě natolik emotivním zážitkem, že přemýšlím, zda si jej vůbec ještě někdy pustím po druhé.

Již po několikáté jsem se přesvědčil o tom, že Španělé prostě umí! Film působí spíše jako drama/thriller s lehce zábavným podtextem, než jako horror. César, který pracuje jako domovník a vrátný v činžovním domě, o jehož nájemnících má dokonalý přehled, se pravidelně, noc co noc, vydává vstříc novým dobrodružstvím, a v případě mladé nájemnice Clary i prohlubování "mezilidských vztahů". Kdyby tak věděla, co s ní provádí, zatímco spí?! A když už se pustí na hodně tenký led a ocitne se v situaci, kdy by jej mohly jeho svérázné praktiky prozradit, použije ještě svéráznější, aby zahladil stopy a odvedl pozornost jiným směrem. Film je tak trochu sondou do Césarova životního osudu a nejspíš Vám brzy dojde, že není zrovna nejštastnějším člověkem v Barceloně. Přes všechny negativa jeho role, si ale rychle získal mé sympatie. jak César, tak i sympatická Clara.