Hej ty, Dwayne? - No? - Pojď natočit cool buddy movie, kterou si dokážeme, jací jsme chlapáci. - Teda, Jasone, to zní skvěle, ale aby to bylo fakt cool, tak se budeme celou dobu strašně hláškovat a narážek na velikosti našich penisů budeme mít šestkrát víc, než měli Tango a Cash. - Super nápad. Víš, co bylo ještě cool? Batman! - Na toho nezískáme práva. - To nevadí. Tak okopírujeme a vytuníme jeho motorku. - Jasně! Deadpool byl taky cool. Zavolám Ryanovi. Nebude sice vypadat jako shnilý avokádo, ale bude se chovat a mluvit přesně jako Deadpool. - Jasně! Ještě mezi nás hodíme hezkou holku, aby tam bylo takový to Butch Cassidy a Sundance Kid pnutí. - To zní fantasticky. Hele myslíš, že bychom se měli i snažit, aby bitky vypadaly dobře a originálně? - Néé, to je zbytečný. Párkrát zvednu obočí a nikdo si ničeho nevšimne. - Tak domluveno.
Tak nám nová generace X-menů ztratila duši. Nejnovější film o partě milovníků upnutých oblečků je totiž úplně plochý a prázdný. Z komornějších dramat, které spíše zdobila psychologie (v rámci žánru samozřejmě), se tak stávají další Avengers s motivací, která je naprosto vycucaná z prstu... Hezky se na to kouká, ale to je tak vše a je to opravdu škoda. Hlavně, když už se vytáhl na plátno jeden z vůbec nejmocnějších záporáků marvelovského vesmíru a můj veliký oblíbenec, jenž je na scénu uveden s velikou parádou, aby se vteřinu od vteřinu proměňoval ve stále většího ubožáka. Apokalypsa se nekoná. Jen další tuctová akce plná parádních efektů.
Den se utkal s nocí, Batman se Supermanem, DC S Marvelem a ve finále je z toho, jak by řekli sportovní sázkaři, poctivá plichtička... Tedy pokud by k poměření posloužili druzí Avengers, kteří jsou úplně stejně emočně prázdní a zakončení přepáleným a nepřehledným akčním finále. Batman v Superman je na tom stejně. DC totiž dojeli na to, že se během jediného filmu snaží nastartovat celý vesmír a dorovnat tak to, co Marvel budoval několik let. Měření dvou nejslavnějších hrdinů téhle značky je tak roztříštěné milionem motivů a dějových linek a Snyder, ač si při přežvykování div nevykloubil čelist, tohle sousto prostě nezvládá ukousat. S tím je spojené, že herci nemají tolik prostoru a když už ho mají, tak přehrávájí jako o život (Eisenbergu dívám se tvým směrem). Jediný, kdo z toho vychází s čistým štítem (ne, tím Kapitána Ameriky), je Affleck. Ale samozřejmě film má i kladné stránky. Jednou z nich je velmi promakaný vizuál, který si umí hrát s detaily a symboly. Tou druhou jsou snové scény, které první polovině snímku (podle mého té lepší) dodávají šťávu... Takhle mi z toho vychází čistý průměr. Uvidíme po té o 30 minut delší a drsnější verzi. P.S. Design Doomsdaye jsem viděl už tak stokrát.
Typické Greengrassovské téma se tady tluče s patosem a epileptickým vyprávěním Michaela Baye, ale paradoxně z toho vychází koukatelná podívaná plná skvěle natočené akce a sympatických postav, které jen občas dojíždějí na dialogy šustící papírem. P.S. Zajímavé je, že film jde do kin zrovna těsně před americkými primárkami.
Crimson Peak je asi jako velmi přitažlivý člověk, kterého se snažíte dlouho uhnat na večeři, a když se vám to konečně podaří, tak si s ním nemáte co říct.
To takhle jednou vyrazil Terry Gilliam s Eddiem Murphym na pořádnou pařbu a zrovna, když byli v největším rauši, tak spolu sepsali scénář. Jenže ráno moudřejší večera a tak po vystřízlivení hodili svůj výtvor do popelnice, zrovna když šel kolem Dan Aykroyd, ale to už je jiný příběh...
Je to jako by Matthew Vaughn klečel před starými Bondovkami, držel je za ruce, zhluboka se jim díval do očí, aby je během vteřiny popadl, ohnul přes koleno a pořádně jim naplácal na holou. Ale obojí dělá s láskou a na výsledku je to sakra znát. Kingsman je parádní jízda, plná šílené akce, fiflajícího Samuela L. Jacksona a zadku švédské princezny, které slabší triky naopak sluší, než by jí ubíraly na příjemném béčkovém vzhledu. Takhle vypadá čistá láska.
Odvěký souboj mezi dvěma rasami... jedinec, který nepatří ani k jednomu druhu, sevřený mezi mlýnskými kameny války, jež má rozhodnout o osudu lidstva... Bill Nighy jako démonický vůdce "těch zlých". Že to vypadá jako bych psal o Underworldu? No ano, ale platí to i pro nejnovější verzi o osudech Frankesteinova monstra. Přesto bych řekl, že oproti staršímu upírskému bráškovi má Já, Frankenstein větší švih, lepší akční scény a efekty. Ale je tu jedno veliké ALE... Underworld měl Kate Beckinsale v těsném koženém oblečku, takže mi z toho ve finále vychází poctivá remíza.
Jaj, dlouho jsem nebyl po filmu plný tak rozporuplných pocitů. A to Jackson dělal vlastně vše pro to, aby byl druhý Hobit lepší než ten první. Zamíchal do svého guláše mnohem více akce a nasadil mnohem vyšší tempo, jenže tak často učinil ve špatných místech. Nechápu, proč by měly být zkracovány nejlepší pasáže knihy (souboj s pavouky, představení trpaslíků Meddědovi) na úkor věcí, které v knize ani nejsou. To je prostě špatně. Navíc je celý film nabubřelá jízda lunaparkem Středozemě, které chybí lehkost a vtip knižní předlohy i emoce. Ve finále to tak působí jako Zápas Playoff NHL, který skončil nerozhodně a tak se neustále prodlužuje, dokud nepadne gól. Hráči jsou unavení, diváci jsou unavení a jen se čeká, až padne gól. Uvidíme, co s tím udělá druhá projekce. P.S. Před Šmakem samozřejmě klobouk dolů.
Vyvážená porce kriminálního rasismu, slizkých vězňů i bachařů a slušné kamery, ve které Svaly (vyrýsované a napnuté na maximum) z Bruselu umravňují spoluvězně kopanci z otočky. Jen je veliká škoda, že je to celé opravdu zvláštně sestříhané a některé scény tak na sebe mají velice špatnou návaznost. Jinak se ale jedná o příjemnou béčkovou zábavu. Pochvala navíc za charismatického Sandmana a krásnou Cynthii Gibb. Jen mi není jasné, jak mi tahle van dammovka mohla před lety uniknout.
Vezměte Muže v černém. Seberte jim téměř všechny vtipy. Vrhněte je do světa, jehož pravidla nejsou (a když ano, tak velice špatně) vysvětlená. Přidejte divně natočené akční scény, nefunkční chemii mezi hlavními hrdiny, občas opravdu podivný střih a ne moc zdařilé herecké výkony téměř všech zúčastněných. Dlouho, opravdu dlouho louhujte a vyjde vám z toho R.I.P.D. Že to nezní vůbec lákavě? Také není!
Mám rád Waltera Hilla a jeho testosteronové filmy, ale tahle další Slyova agitace za tetovací salony je přešlap jak pro pana režiséra, tak pro italského hřebce samotného. Bullet to the Head je totiž čistý průměr ve všech aspektech. Ať už se jedná o vizuál, který vypadá, jako by právě vypadl z Kriminálky Miami, či tupý scénář, ve kterém si gangsteři platí za masáže kreditkou a to předem, nebo ve kterém si policejní důstojník nechává přes centrálu vyjíždět informace o členech podsvětí a nikomu na policejní stanici není podezřelé, že každý, na kterého se zeptal, má do hodiny v hlavě kulku. Navíc je to zbytečně doslovné: poté, co Slye vyhodí do vzduchu svůj úkryt, následuje záběr, který vysvětluje, že si pod něj dal bomby. Proboha proč? O nefunkční chemii mezi hlavními hrdiny a nevtipných hláškách už pak nemusí být ani řeč. Výsledný dojem nezachrání ani hektolitry krve, ani Khal Drogo ohánějící se sekyrou, ani fakt, že Hill po letech opět natočil bitku v lázních.
Tak mi tak přijde, že nám ty Pixarovky v poslední době ztratily duši. Jasně, druhé Příšerky jsou řemeslně zvládnuté skvěle, ale je to hrozná rutina bez jakékoliv přidané hodnoty. Tam, kde se dříve sázelo na odkazy a slovní humor (neříkám, že tady není vůbec), nyní převládá humor situační, aby se film co nejvíce zamlouval dětem. Je to příjemná jednohubka, ale to je pro mě na Pixar prostě málo. Přijde mi, že dříve chtěly Pixarovky i něco říct, teď už jim jde jen o to, aby se líbily a hlavně vydělaly.
Maloměstská učitelka versus peroxidová megera. To je základ Dlouhého polibku na dobrou noc a zároveň jeho největší problém, protože zatím co tu venkovskou paničku bych Geeně Davis žral i se zavázanýma očima, u té chladnokrevné vražedkyně s tím mám už trošičku problém (hlavně, že u Harlinů doma byl klid), ale proč si kvůli tomu kazit zážitek, když se jinak jedná o perfektní akční béčko plné slovních i skutečných přestřelek, při kterých se skáče do zamrzlého jezera nebo střílí za jízdy na bruslích. Všechno při tom pěkně vybuchuje, padouši padají po desítkách a Samuel L. Jackson to celé častuje výbornými hláškami a kdyby hlavního záporáka hrál někdo jiný než vykulený Bierko a kdyby se tolik netlačilo na pilu u přerodu hlavní hrdinky, tak bych klidně vytasil nejvyšší hodnocení.
V podstatě je to úplně to samé jako Django. Franco Nero se po letech vrací do rodného městečka, které se tak nějak ztratilo v čase a ovládla ho místní horda, po cestě jen tak mimochodem zachrání cizí ženu a tím rozpoutává vír událostí, které chtě nechtě musí skončit pořádnou přestřelkou. Až sem je to Django v bledě modrém, jenže Keoma se na rozdíl od svého staršího bratříčka může pochlubit dobrým střihem, výbornou kamerou (některé obrazy zaprášeného města jsou opravdu nádherné) zajímavými zpomalovačkami a zvláštní psychedelickou atmosférou. Zejména scény, ve kterých se prolínají vzpomínky se skutečností, jsou opravdu povedené. Většinu z toho Django bohužel neměl, takže je logické, že si Keoma vystřílel o hvězdičku lepší hodnocení. O plný počet ho v podstatě připravil jen prapodivný konec.
(stopové prvky spoilerů)
"Když se vzdálíš od přátel, tak stvůra v tobě vždycky vyhraje."
Joss Whedon je démon, nebo minimálně prodal duši ďáblu. Protože jinak si nedovedu představit, že kolem jedné z nejnudnějších (alespoň pro mě, i když se musí nechat, že Angel potenciál prostě má) postav a pár dalších zbytečných a plochých figurek z Buffy dokázal stvořit další zábavný a především kvalitní seriál. Angel je opravdu zdařilý Spin-off, který svému předchůdci ostudu rozhodně nedělá. Ale nejedná se o pouhou kopii. Angel je jiný. Je mnohem temnější. Snoubí v sobě mnohem více žánrů (od hororu, přes temné noir detektivky až po komedii). Také jeho téma je jiné. Samozřejmě i tady je vyobrazen úděl a osamělost spasitele světa, ale není to tak markantní jako u Buffy. Angel je totiž o věčném boji se zlem, o vyšším dobru na úkor jednotlivce, o zlu v nás samých, kdy není vždy jasné, kdo je vlastně ten zlý a kdo ten hodný. Všechny postavy tak prakticky celou dobu přešlapují po tenké čáře, která odděluje dobro a zlo a ano, občas se stane, že některá zavrávorá a přešlápne na druhou stranu. Je to také dáno tím, že samotný Angel se prakticky celou dobu musí ohlížet přes rameno, aby jeho moderní doktor Jekyll neviděl svého Hydea. S tím je spojen velice propracovaný vývoj postav, který Whedonovi prostě jde a v Angelovi se některé jeho postavy svezou na horské dráze emocí, změn a zvratů. Z odpadlíků, které Sunnydale už nepotřebovalo, se tak stávají důležité a životné postavy. Z Cordy, sobecké a povrchní princezny, se stává inteligentní a uvědomělá žena, která je ochotná pro dobro obětovat úplně vše. Z Wesleyho, komické a nemotorné figurky, se pro změnu stane temný hrdina, jenž dělá ta nejtěžší rozhodnutí a vždy je musí udělat sám a nesmí brát ohledy na ostatní. Při tom všem si vypíjí svůj kalich hořkosti až do dna a je to právě on, kdo v celém seriálu odskáče nejvíce negativních emocí. Protože Angel je opravdu krutý seriál, který se nemazlí absolutně s ničím. Ani s divákem, ani se svými postavami. Divákovo očekávání je během seriálu napínáno na maximum, aby zas a znovu nebylo naplňováno. Krutým žertem například je, že jedna z titulních postav zemře hned zkraje celého seriálu. A samotné postavy? Celý seriál je jako Angelovo prokletí, které mu má za okamžik absolutního štěstí vzít duši. Seriál je úplně stejný. Za každou radostnou chvilku se zde platí a ano většinou je to krví. Nic není zadarmo. Nastávaly momenty, kdy už jsem si ani nepřál, aby Gunn, Fred a další prožili nějakou radostnou chvíli, protože jsem věděl, že za to přijde krutý trest. To vše je pointováno skvělými a zábavnými dialogy a zajímavými příběhy, kdy některé posouvají příběh dál mamutími kroky, jindy je v příběhu důležitá jediná větička, jediná změna ve vzorci chování, ale ve finále to vše zapadne a dává smysl. No a tím se dostávám k samotnému závěru. Déšt, těsná ulička za hotelem Hyperion, hlavní partneři a ty, diváku, se měj hezky, bylo to pět hezkých sezón, zbytek si domysli. Kruté, stejně jako celý seriál.
P.S. Zpočátku mi trošku chybělo, že Angel nemá stejně jako Buffy v každé sérii hlavního záporáka, ale na druhou stranu se musí nechat, že souboj s právnickou firmou Wolfram and Hart je skvělý nápad.
Koleje, spojnice mezi dvěma městy, ze které se nedá odbočit, tady představují svobodu pro partu odborářů v době ekonomické krize. Určitě se vyplatí do tohoto vlaku naskočit, protože vždy stojí za to vidět, že i tvůrce formátu jako je Scorsese začínal obyčejným béčkem, jež není ničím jiným než variací na Bonnie a Clydea. Bertha z dobytčáku se může pochlubit dobrými herci, hezkou hudbou a rozumnou stopáží, ale veškeré snahy na vyšší hodnocení sráží k zemi opravdu šílený střih. Sice jsem nechtěl vyskočit za jízdy, ale zázrak to také není. Takže na konečné stanici mi z toho vycházejí tři hvězdy.
"Předávkovala mě perníkem!" Sourozenecké duo, které likviduje zplozence pekla? Variace na staré pohádky? Svůdná záporačka žijící nedaleko v lese? Peter Stormare? Kde jsem tohle už jednou viděl? Jeníček a Mařenka skutečně působí jako pokračování Gilliamova filmu o slavných německých pohádkářích a národních buditelích, jen se jedná oproti svému předchůdci o drsnější a přímočařejší záležitost. Za pochvalu rozhodně stojí drsná a pekelně sestříhaná akce, povedená hudba i ústřední herecké duo, kterého by se zalekl i vlk od Karkulky. Příběh je samozřejmě jednodušší a celkem lehce se dá odhadovat, jakým směrem se bude vyvíjet dál, ale co. 3D neurazí a úvodní i závěrečné titulky nadchnou. Pokud se vám líbila Kletba Bratří Grimmů, tak nevidím nejmenší důvod, proč by vás neměli okouzlit sourozenci z perníkové chaloupky. P.S. Doufejme že úmyslné rýpnutí si do jedné nejmenované upíří ságy velice potěšilo.
Guvernér se vrátil a stojí to za to! Konečná je velice příjemné a zábavné béčko, ve kterém si to rozdává parta perfektně vyzbrojených mafiánů s několika šerify z malého zapadákova, kde na vás každý penzista vytahuje brokovnici. Akce je tu požehnaně. Ale sám Arnold tolik akčních scén zase nemá, je to tak nějak úměrné jeho věku (podobně Slye v posledním Rambovi, sem tam střelba z kulometu, sem tam rvačka), ale ve finále to vůbec nevadí. Velikým plusem je, že se tahle benzínem a střelným prachem vonící akční jízda nebere příliš vážně a je zde několik opravdu dobrých vtipů. Když k tomu připočtu dobré obsazení (jen Johnny Knoxville mi tam přišel tak nějak navíc), slušnou kameru a občas slabší střih, tak mi vycházejí poctivé 4 hvězdičky. Jen tak dál Arnie!
Moje komentáře
Star Wars: Klonové války - The Bad Batch (S07E01) (epizoda) (2020)
Mutant Ninja Turt... teda Clones.
Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw (2019)
Hej ty, Dwayne? - No? - Pojď natočit cool buddy movie, kterou si dokážeme, jací jsme chlapáci. - Teda, Jasone, to zní skvěle, ale aby to bylo fakt cool, tak se budeme celou dobu strašně hláškovat a narážek na velikosti našich penisů budeme mít šestkrát víc, než měli Tango a Cash. - Super nápad. Víš, co bylo ještě cool? Batman! - Na toho nezískáme práva. - To nevadí. Tak okopírujeme a vytuníme jeho motorku. - Jasně! Deadpool byl taky cool. Zavolám Ryanovi. Nebude sice vypadat jako shnilý avokádo, ale bude se chovat a mluvit přesně jako Deadpool. - Jasně! Ještě mezi nás hodíme hezkou holku, aby tam bylo takový to Butch Cassidy a Sundance Kid pnutí. - To zní fantasticky. Hele myslíš, že bychom se měli i snažit, aby bitky vypadaly dobře a originálně? - Néé, to je zbytečný. Párkrát zvednu obočí a nikdo si ničeho nevšimne. - Tak domluveno.
Raubíř Ralf a internet (2018)
Ready player one pro mladší publikum.
Wind River (2017)
Tahle země není pro starý 0.9.
Místo u moře (2016)
Opravdu dobrý film s opravdu špatným střihem.
Za každou cenu (2016)
Tahle země není pro starý 0.8
Učitelka (2016)
Slovenská Dolores Umbridgová.
X-Men: Apokalypsa (2016)
Tak nám nová generace X-menů ztratila duši. Nejnovější film o partě milovníků upnutých oblečků je totiž úplně plochý a prázdný. Z komornějších dramat, které spíše zdobila psychologie (v rámci žánru samozřejmě), se tak stávají další Avengers s motivací, která je naprosto vycucaná z prstu... Hezky se na to kouká, ale to je tak vše a je to opravdu škoda. Hlavně, když už se vytáhl na plátno jeden z vůbec nejmocnějších záporáků marvelovského vesmíru a můj veliký oblíbenec, jenž je na scénu uveden s velikou parádou, aby se vteřinu od vteřinu proměňoval ve stále většího ubožáka. Apokalypsa se nekoná. Jen další tuctová akce plná parádních efektů.
Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil (2014)
Pětihvězdičková prsa ve tříhvězdičkovém filmu.
Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti (2016)
Den se utkal s nocí, Batman se Supermanem, DC S Marvelem a ve finále je z toho, jak by řekli sportovní sázkaři, poctivá plichtička... Tedy pokud by k poměření posloužili druzí Avengers, kteří jsou úplně stejně emočně prázdní a zakončení přepáleným a nepřehledným akčním finále. Batman v Superman je na tom stejně. DC totiž dojeli na to, že se během jediného filmu snaží nastartovat celý vesmír a dorovnat tak to, co Marvel budoval několik let. Měření dvou nejslavnějších hrdinů téhle značky je tak roztříštěné milionem motivů a dějových linek a Snyder, ač si při přežvykování div nevykloubil čelist, tohle sousto prostě nezvládá ukousat. S tím je spojené, že herci nemají tolik prostoru a když už ho mají, tak přehrávájí jako o život (Eisenbergu dívám se tvým směrem). Jediný, kdo z toho vychází s čistým štítem (ne, tím Kapitána Ameriky), je Affleck. Ale samozřejmě film má i kladné stránky. Jednou z nich je velmi promakaný vizuál, který si umí hrát s detaily a symboly. Tou druhou jsou snové scény, které první polovině snímku (podle mého té lepší) dodávají šťávu... Takhle mi z toho vychází čistý průměr. Uvidíme po té o 30 minut delší a drsnější verzi. P.S. Design Doomsdaye jsem viděl už tak stokrát.
Spotlight (2015)
Všichni prezidentovi kardinálové.
13 hodin: Tajní vojáci z Benghází (2016)
Typické Greengrassovské téma se tady tluče s patosem a epileptickým vyprávěním Michaela Baye, ale paradoxně z toho vychází koukatelná podívaná plná skvěle natočené akce a sympatických postav, které jen občas dojíždějí na dialogy šustící papírem. P.S. Zajímavé je, že film jde do kin zrovna těsně před americkými primárkami.
Lída Baarová (2016)
Taková lepší televizní inscenace.
Purpurový vrch (2015)
Crimson Peak je asi jako velmi přitažlivý člověk, kterého se snažíte dlouho uhnat na večeři, a když se vám to konečně podaří, tak si s ním nemáte co říct.
Nic než trable (1991)
To takhle jednou vyrazil Terry Gilliam s Eddiem Murphym na pořádnou pařbu a zrovna, když byli v největším rauši, tak spolu sepsali scénář. Jenže ráno moudřejší večera a tak po vystřízlivení hodili svůj výtvor do popelnice, zrovna když šel kolem Dan Aykroyd, ale to už je jiný příběh...
Temné kouty (2015)
Nejlepší epizoda Odložených případů, jakou jsem zatím viděl.
Kingsman: Tajná služba (2014)
Je to jako by Matthew Vaughn klečel před starými Bondovkami, držel je za ruce, zhluboka se jim díval do očí, aby je během vteřiny popadl, ohnul přes koleno a pořádně jim naplácal na holou. Ale obojí dělá s láskou a na výsledku je to sakra znát. Kingsman je parádní jízda, plná šílené akce, fiflajícího Samuela L. Jacksona a zadku švédské princezny, které slabší triky naopak sluší, než by jí ubíraly na příjemném béčkovém vzhledu. Takhle vypadá čistá láska.
Divergence (2014)
K dokonalosti tomu chybělo už jen to, aby jim frakce vybíral Moudrý klobouk...
Já, Frankenstein (2014)
Odvěký souboj mezi dvěma rasami... jedinec, který nepatří ani k jednomu druhu, sevřený mezi mlýnskými kameny války, jež má rozhodnout o osudu lidstva... Bill Nighy jako démonický vůdce "těch zlých". Že to vypadá jako bych psal o Underworldu? No ano, ale platí to i pro nejnovější verzi o osudech Frankesteinova monstra. Přesto bych řekl, že oproti staršímu upírskému bráškovi má Já, Frankenstein větší švih, lepší akční scény a efekty. Ale je tu jedno veliké ALE... Underworld měl Kate Beckinsale v těsném koženém oblečku, takže mi z toho ve finále vychází poctivá remíza.
Hobit: Šmakova dračí poušť (2013)
Jaj, dlouho jsem nebyl po filmu plný tak rozporuplných pocitů. A to Jackson dělal vlastně vše pro to, aby byl druhý Hobit lepší než ten první. Zamíchal do svého guláše mnohem více akce a nasadil mnohem vyšší tempo, jenže tak často učinil ve špatných místech. Nechápu, proč by měly být zkracovány nejlepší pasáže knihy (souboj s pavouky, představení trpaslíků Meddědovi) na úkor věcí, které v knize ani nejsou. To je prostě špatně. Navíc je celý film nabubřelá jízda lunaparkem Středozemě, které chybí lehkost a vtip knižní předlohy i emoce. Ve finále to tak působí jako Zápas Playoff NHL, který skončil nerozhodně a tak se neustále prodlužuje, dokud nepadne gól. Hráči jsou unavení, diváci jsou unavení a jen se čeká, až padne gól. Uvidíme, co s tím udělá druhá projekce. P.S. Před Šmakem samozřejmě klobouk dolů.
Smrtící zatykač (1990)
Vyvážená porce kriminálního rasismu, slizkých vězňů i bachařů a slušné kamery, ve které Svaly (vyrýsované a napnuté na maximum) z Bruselu umravňují spoluvězně kopanci z otočky. Jen je veliká škoda, že je to celé opravdu zvláštně sestříhané a některé scény tak na sebe mají velice špatnou návaznost. Jinak se ale jedná o příjemnou béčkovou zábavu. Pochvala navíc za charismatického Sandmana a krásnou Cynthii Gibb. Jen mi není jasné, jak mi tahle van dammovka mohla před lety uniknout.
R.I.P.D. - URNA: Útvar Rozhodně Neživých Agentů (2013)
Vezměte Muže v černém. Seberte jim téměř všechny vtipy. Vrhněte je do světa, jehož pravidla nejsou (a když ano, tak velice špatně) vysvětlená. Přidejte divně natočené akční scény, nefunkční chemii mezi hlavními hrdiny, občas opravdu podivný střih a ne moc zdařilé herecké výkony téměř všech zúčastněných. Dlouho, opravdu dlouho louhujte a vyjde vám z toho R.I.P.D. Že to nezní vůbec lákavě? Také není!
Jedna mezi oči (2012)
Mám rád Waltera Hilla a jeho testosteronové filmy, ale tahle další Slyova agitace za tetovací salony je přešlap jak pro pana režiséra, tak pro italského hřebce samotného. Bullet to the Head je totiž čistý průměr ve všech aspektech. Ať už se jedná o vizuál, který vypadá, jako by právě vypadl z Kriminálky Miami, či tupý scénář, ve kterém si gangsteři platí za masáže kreditkou a to předem, nebo ve kterém si policejní důstojník nechává přes centrálu vyjíždět informace o členech podsvětí a nikomu na policejní stanici není podezřelé, že každý, na kterého se zeptal, má do hodiny v hlavě kulku. Navíc je to zbytečně doslovné: poté, co Slye vyhodí do vzduchu svůj úkryt, následuje záběr, který vysvětluje, že si pod něj dal bomby. Proboha proč? O nefunkční chemii mezi hlavními hrdiny a nevtipných hláškách už pak nemusí být ani řeč. Výsledný dojem nezachrání ani hektolitry krve, ani Khal Drogo ohánějící se sekyrou, ani fakt, že Hill po letech opět natočil bitku v lázních.
Univerzita pro příšerky (2013)
Tak mi tak přijde, že nám ty Pixarovky v poslední době ztratily duši. Jasně, druhé Příšerky jsou řemeslně zvládnuté skvěle, ale je to hrozná rutina bez jakékoliv přidané hodnoty. Tam, kde se dříve sázelo na odkazy a slovní humor (neříkám, že tady není vůbec), nyní převládá humor situační, aby se film co nejvíce zamlouval dětem. Je to příjemná jednohubka, ale to je pro mě na Pixar prostě málo. Přijde mi, že dříve chtěly Pixarovky i něco říct, teď už jim jde jen o to, aby se líbily a hlavně vydělaly.
Dlouhý polibek na dobrou noc (1996)
Maloměstská učitelka versus peroxidová megera. To je základ Dlouhého polibku na dobrou noc a zároveň jeho největší problém, protože zatím co tu venkovskou paničku bych Geeně Davis žral i se zavázanýma očima, u té chladnokrevné vražedkyně s tím mám už trošičku problém (hlavně, že u Harlinů doma byl klid), ale proč si kvůli tomu kazit zážitek, když se jinak jedná o perfektní akční béčko plné slovních i skutečných přestřelek, při kterých se skáče do zamrzlého jezera nebo střílí za jízdy na bruslích. Všechno při tom pěkně vybuchuje, padouši padají po desítkách a Samuel L. Jackson to celé častuje výbornými hláškami a kdyby hlavního záporáka hrál někdo jiný než vykulený Bierko a kdyby se tolik netlačilo na pilu u přerodu hlavní hrdinky, tak bych klidně vytasil nejvyšší hodnocení.
Keoma (1976)
V podstatě je to úplně to samé jako Django. Franco Nero se po letech vrací do rodného městečka, které se tak nějak ztratilo v čase a ovládla ho místní horda, po cestě jen tak mimochodem zachrání cizí ženu a tím rozpoutává vír událostí, které chtě nechtě musí skončit pořádnou přestřelkou. Až sem je to Django v bledě modrém, jenže Keoma se na rozdíl od svého staršího bratříčka může pochlubit dobrým střihem, výbornou kamerou (některé obrazy zaprášeného města jsou opravdu nádherné) zajímavými zpomalovačkami a zvláštní psychedelickou atmosférou. Zejména scény, ve kterých se prolínají vzpomínky se skutečností, jsou opravdu povedené. Většinu z toho Django bohužel neměl, takže je logické, že si Keoma vystřílel o hvězdičku lepší hodnocení. O plný počet ho v podstatě připravil jen prapodivný konec.
Angel (TV seriál) (1999)
(stopové prvky spoilerů) "Když se vzdálíš od přátel, tak stvůra v tobě vždycky vyhraje." Joss Whedon je démon, nebo minimálně prodal duši ďáblu. Protože jinak si nedovedu představit, že kolem jedné z nejnudnějších (alespoň pro mě, i když se musí nechat, že Angel potenciál prostě má) postav a pár dalších zbytečných a plochých figurek z Buffy dokázal stvořit další zábavný a především kvalitní seriál. Angel je opravdu zdařilý Spin-off, který svému předchůdci ostudu rozhodně nedělá. Ale nejedná se o pouhou kopii. Angel je jiný. Je mnohem temnější. Snoubí v sobě mnohem více žánrů (od hororu, přes temné noir detektivky až po komedii). Také jeho téma je jiné. Samozřejmě i tady je vyobrazen úděl a osamělost spasitele světa, ale není to tak markantní jako u Buffy. Angel je totiž o věčném boji se zlem, o vyšším dobru na úkor jednotlivce, o zlu v nás samých, kdy není vždy jasné, kdo je vlastně ten zlý a kdo ten hodný. Všechny postavy tak prakticky celou dobu přešlapují po tenké čáře, která odděluje dobro a zlo a ano, občas se stane, že některá zavrávorá a přešlápne na druhou stranu. Je to také dáno tím, že samotný Angel se prakticky celou dobu musí ohlížet přes rameno, aby jeho moderní doktor Jekyll neviděl svého Hydea. S tím je spojen velice propracovaný vývoj postav, který Whedonovi prostě jde a v Angelovi se některé jeho postavy svezou na horské dráze emocí, změn a zvratů. Z odpadlíků, které Sunnydale už nepotřebovalo, se tak stávají důležité a životné postavy. Z Cordy, sobecké a povrchní princezny, se stává inteligentní a uvědomělá žena, která je ochotná pro dobro obětovat úplně vše. Z Wesleyho, komické a nemotorné figurky, se pro změnu stane temný hrdina, jenž dělá ta nejtěžší rozhodnutí a vždy je musí udělat sám a nesmí brát ohledy na ostatní. Při tom všem si vypíjí svůj kalich hořkosti až do dna a je to právě on, kdo v celém seriálu odskáče nejvíce negativních emocí. Protože Angel je opravdu krutý seriál, který se nemazlí absolutně s ničím. Ani s divákem, ani se svými postavami. Divákovo očekávání je během seriálu napínáno na maximum, aby zas a znovu nebylo naplňováno. Krutým žertem například je, že jedna z titulních postav zemře hned zkraje celého seriálu. A samotné postavy? Celý seriál je jako Angelovo prokletí, které mu má za okamžik absolutního štěstí vzít duši. Seriál je úplně stejný. Za každou radostnou chvilku se zde platí a ano většinou je to krví. Nic není zadarmo. Nastávaly momenty, kdy už jsem si ani nepřál, aby Gunn, Fred a další prožili nějakou radostnou chvíli, protože jsem věděl, že za to přijde krutý trest. To vše je pointováno skvělými a zábavnými dialogy a zajímavými příběhy, kdy některé posouvají příběh dál mamutími kroky, jindy je v příběhu důležitá jediná větička, jediná změna ve vzorci chování, ale ve finále to vše zapadne a dává smysl. No a tím se dostávám k samotnému závěru. Déšt, těsná ulička za hotelem Hyperion, hlavní partneři a ty, diváku, se měj hezky, bylo to pět hezkých sezón, zbytek si domysli. Kruté, stejně jako celý seriál. P.S. Zpočátku mi trošku chybělo, že Angel nemá stejně jako Buffy v každé sérii hlavního záporáka, ale na druhou stranu se musí nechat, že souboj s právnickou firmou Wolfram and Hart je skvělý nápad.
Bertha z dobytčáku (1972)
Koleje, spojnice mezi dvěma městy, ze které se nedá odbočit, tady představují svobodu pro partu odborářů v době ekonomické krize. Určitě se vyplatí do tohoto vlaku naskočit, protože vždy stojí za to vidět, že i tvůrce formátu jako je Scorsese začínal obyčejným béčkem, jež není ničím jiným než variací na Bonnie a Clydea. Bertha z dobytčáku se může pochlubit dobrými herci, hezkou hudbou a rozumnou stopáží, ale veškeré snahy na vyšší hodnocení sráží k zemi opravdu šílený střih. Sice jsem nechtěl vyskočit za jízdy, ale zázrak to také není. Takže na konečné stanici mi z toho vycházejí tři hvězdy.
Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic (2013)
"Předávkovala mě perníkem!" Sourozenecké duo, které likviduje zplozence pekla? Variace na staré pohádky? Svůdná záporačka žijící nedaleko v lese? Peter Stormare? Kde jsem tohle už jednou viděl? Jeníček a Mařenka skutečně působí jako pokračování Gilliamova filmu o slavných německých pohádkářích a národních buditelích, jen se jedná oproti svému předchůdci o drsnější a přímočařejší záležitost. Za pochvalu rozhodně stojí drsná a pekelně sestříhaná akce, povedená hudba i ústřední herecké duo, kterého by se zalekl i vlk od Karkulky. Příběh je samozřejmě jednodušší a celkem lehce se dá odhadovat, jakým směrem se bude vyvíjet dál, ale co. 3D neurazí a úvodní i závěrečné titulky nadchnou. Pokud se vám líbila Kletba Bratří Grimmů, tak nevidím nejmenší důvod, proč by vás neměli okouzlit sourozenci z perníkové chaloupky. P.S. Doufejme že úmyslné rýpnutí si do jedné nejmenované upíří ságy velice potěšilo.
Konečná (2013)
Guvernér se vrátil a stojí to za to! Konečná je velice příjemné a zábavné béčko, ve kterém si to rozdává parta perfektně vyzbrojených mafiánů s několika šerify z malého zapadákova, kde na vás každý penzista vytahuje brokovnici. Akce je tu požehnaně. Ale sám Arnold tolik akčních scén zase nemá, je to tak nějak úměrné jeho věku (podobně Slye v posledním Rambovi, sem tam střelba z kulometu, sem tam rvačka), ale ve finále to vůbec nevadí. Velikým plusem je, že se tahle benzínem a střelným prachem vonící akční jízda nebere příliš vážně a je zde několik opravdu dobrých vtipů. Když k tomu připočtu dobré obsazení (jen Johnny Knoxville mi tam přišel tak nějak navíc), slušnou kameru a občas slabší střih, tak mi vycházejí poctivé 4 hvězdičky. Jen tak dál Arnie!