Kmotr76

Filmy jako Don't Look Up! mě jen utvrzují v tom, že si tato civilizace nic lepšího než zánik nezaslouží.  Jsem jasná cílovka filmu ("městský liberál" trpící občasným klimatickým žalem) přesto mě film nejen zklamal, ale dost nudil. Jako by tvůrci nevěděli, zda chtějí natočit politickou satiru, sci-fi, dokumentární agitku á la Attenborough nebo rodinné melodrama, a pro jistotu se (naneštěstí!) pokusili o kombinaci všeho. Nakonec nefunguje ani jedna rovina, dialogy šustí papírem až to bolí a celý tenhle spektákl vyšumí do ztracena. Hvězdné obsazení činí dílo ještě méně věrohodné (pokud by to případný skeptický divák bral jako další důkaz "ekoteroristického" spiknutí globálních elit, ani bych se mu moc nedivil).  V téhle podivné roztříštěnosti (navíc je to neúnosně dlouhé; hlavně ke konci bych proškrtal půlku scén) ve mně počin zanechal nepříjemnou pachuť, pocit falešnosti a křečovitě zoufalé snahy o agitaci (v bezesporu bohulibé věci). Tvůrci nakonec spíš přilévají olej do ohně, dostávají očekáváním určité názorové skupiny (čti cílovce seriálu), než aby ukázali něco nového (nebo aspoň inteligentntím způsobem pobavili). Promarněná šance, přitom stačilo zůstat nohama na zemi (pun intended). Zahraju si tu na závěr na staromilce... To, co se naží říct Adam McKay aspol. se povedlo mnohem líp dávno Kubrickovi v Doctor Strangelove (satira sebedestrukce lidstva) nebo Sidney Lumetovi v geniálně prorocké Network: banalizace veřejného prostoru komerčními médii, kritika kapitalizmu ("The world is a corporation") - made in 1976! a vyhýbající se dělení na "my a oni" soudtřeďujíc se spíš na obecnou neurózu a vyšinutí společnosti, což může mít (na rozdíl od přepolitizovaného kalkulu Don't Look Up!) terapeutický a sjednocující účinek. PS: Sledoval jsem v rodinném kruhu. Po dokoukání ostatní členové rodiny prohodili pár hodnotících komentářů, aby hned přepli na další a další poklady "quality TV". Žádná reflexe se nekoná, ubavme se k smrti.

Navzdory spektakulární a dramatické volbě nového papeže se druhá půlka zvrhla v poněkud přehnanou františkánskou frašku. S příchodem Malkoviche to snad bude lepší.

V časech krize se ukáže potřebnost kvalitní veřejnoprávní televize. Důkazem je i tento pořad, ač nejsem cílovka.

Autentická, mrazivá, ale i zábavná výpověď o jedné politické tragédii, ale i o tom, jak funguje dnešní svět politických kampaní. Bavilo mě, že sleduji reálná mně dosud neznámá jména (a ta známá v čele s Johnsonem a Faragem taky potěšila), která hrála během kampaně klíčovou roli. Měl jsem tendenci fandit (iracionálně) brexiteerům, ačkoliv to byla očividně banda cyniků, i to tak nějak ilustruje situaci. A nebo to bylo jenom osobností Cumberbatche. Jenom škoda, že ke konci autenticitu lehce zabíjí až příliš návodný rozhovor mezi Cumberbatchem a jeho hlavním oponentem v hospodě, která jako by měla napovědět zmateným divákům.

Seriál mnoha poloh, všechny přitom perfektně fungují jako jeden celek. Černohumorná komedie i drama s reáliemi drsného severu. Táhnou to skvěle napsané a především zahrané postavy (trio Hoffman-Isteník-Drozda bych mohl sledovat donekonečna) i dynamický příběh. "Třeskuté" momenty jsem si úžíval stejně jako ty vážné a poslední díl mě utvrdil v tom, že Most není "sranda" na jedno použití.

Rozpačitý sedmý díl mi najednou dává smysl jako nutná předehra k velkolepému finále. Proč velkolepému? Na první pohled totiž může působit nenápadně, žádnou taškařici nečekejte. Natožpak happy-end. Připravte se na nával emocí. Smutku, trapnosti, osamění. Co seriál zatím naznačoval tady naplno vybublá na povrch. Most se ponoří do mlhy. Smekám, že se tvůrcům podařilo tuhle proměnu ze sitcomu, který si dělá srandu ze všeho a ze všech, úplně přirozeně provést, a přitom humor úplně neupozadit (i když spíš než vtipné jsou absurdní situace a průpovídky až děsivě uvěřitelné). Síla. Posledních deset minut je plných trapnosti a zoufalství, přesto je konec dojemný se špetkou naděje do budoucna. PS: A ne, pokračování si pro jistotu nepřeju.

V kině jsem seděl vedle postarší paní, která ucukla a zakryla si oči už u první lehce naturální scény - setnutí hlavy huse. Bude to ještě sranda, říkal jsem si, když jsem si představil všechny šílenosti, co mají nastat. Zvěsti o odcházení z kina a znalost předlohy mě nenechaly chladným u další scény, kdy jsem se v očekávání jedné obzvlášť pikantní nechutnosti asi pět minut ošíval. A když nastala (nenápadně, vlastně symbolicky, nic explicitního), pocítil jsem úlevu, ale i jisté zklamání. To se opakovalo vlastně pořád až do konce filmu. Byl jsem připraven trpět spolu s hlavním hrdinou, a nakonec jsem trpěl hlavně kvůli téměř tříhodinové délce. Nejsem fanoušek krutých scén, u adaptace knihy, která je na nekonečném martyriu postavená, to je ale docela problém. Film tak nakonec nemá kromě krásné černobílé kamery nic moc nabídnout. Je to sled na sebe příliš nenavazujících scén, povídek, které dohromady tvoří nepříliš přesvědčivý obraz válečné východní Evropy. Chcete-li plnotučnou východoevropskou hrůzu, pusťte si Volyň. Chladné Nabarvené ptáče mě (s čestnou výjimkou klíčové epizody s Lechem Dyblikem, střílení do židů utíkajících z transportu a samotného konce s melancholickou písní - Hurshat ha eucalyptus) nakonec zasáhlo o dost míň, než bych si přál.

Už dlouho jsem neviděl film, který by mi tak neseděl, přestože formálně a objektivně jde o velmi kvalitní dílo. V první řadě mi přišel hrozně dlouhý (nejen subjektivně). Asi jsem se nenaladil na absurdní vlnu, mně to ale přišlo akorát pitomé (jihokorejský humor asi nepobírám), plné nesympatických postav a jednoho (často předvídatelného) deus ex machina momentu za druhým, a především zdlouhavé. Nic proti sociální kritice, tady mi přišla tak očividně a uměle našroubovaná... a vlastně směšná - vzhledem k tomu, že ústřední "parazitující" rodina působí dojmem vychcaných pitomců, nijak líto mi jich nebylo. Nehledě na to, že závěr trval tak hodinu a půl, jako by si scénárista nemohl rozmyslet jak film zakončit a pro jistotu použil všechny varianty. Ve výsledku je to podivný mix, který mi dohromady nedával smysl, a s každým dalším překombinovaným zvratem to bylo jenom horší.

Sledovat v přímém přenosu rozklad osobnosti jednoho ego-maniaka se záporným hereckým talentem, z čehož se ve výsledku stává vůbec to nejhorší, co kdy lidstvo na poli televizní "zábavy" vyplodilo, je svým způsobem fascinující. Bohatý materiál pro psychiatra a masochistického fanouška bizáru, kterých je tato databáze očividně plná. What a time to be alive! PS: Pro nezaujaté hodnocení prosté kavárenské lúzy doporučuji navštívit jediný objektivní server http://csfdjs.cz/.

Skvělý, slibný nápad, bohužel v béčkovém provedení. Nesympatické "toporné" postavy (které musí v rámci jedné rodiny zastupovat snad všechny menšiny), zabředání do rodinných konfliktů na úkor vykreslování temné budoucnosti a vlastně i nepropracovanost a divná umělost dystopického světa - kvůli tomu všemu pro měl byl seriál čím dál tím nesnesitelnější. Těžko uvěřitelný konec už byl jen posledním hřebíkem do rakve. Už po x-té mě mrzí, že počin nezůstal u své minimaličnosti a rozkročil se do příliš mnoha směrů.