kubilov

Cronos (český překlad bojkotuju) je jako celovečerní debut svérázného režiséra Guillerma del Tora filmem ne tak hororovým jako spíše bláznivým s hodně zvláštní zápletkou, kterou musel vymyslet někdo hodně sjetej. Pro Federica Luppiho a hlavně Rona Perlmana však velmi důležité role, které je uvedly do širšího podvědomí, podobně jako Guillerma, který si paradoxně právě zde vybral podle mého názoru svůj nejhorší počin. A aby toho nebylo málo, tak ta věčně mlčící vnučka Jesuse mě taky pěkně srala.

Ber to z té lepší stránky, alespoň už nikdy nezkazíš geometrii.

"KURŇA!!!" Příběhy z Kameňákova mi nikdy nepřišly jako to úplně nejhorší, co u nás kdy vzniklo, zejména také kvůli tomu, že i když je to ve své podstatě nesmyslná ptákovina, tak několika vtipům jsem se vždycky zasmál. Zde to jsou výtečné homofóbní scénky s cikány a hlavně teda bilboard na Troškovy sedmé Babovřesky, to mě hodně bavilo.

Rozkoš v oblacích, nejnovější film Pedra Almodóvara, kterým si po náročnějších dramatech trochu odpočinul, bych rozhodně neviděl tak strašlivě. Prověření herci (Javier Cámara TOP), až na pět minut všichni zavření v letadle, spousta více či méně vtipných vtipů (o ty lepší se starají stevardi a piloti) a ze začátku cameo Antonia Banderase a Penélope Cruz, to může být ve zkratce celý tento spíše oddechový film.

TOP 3 Pedra Almodóvara! Kůže, kterou nosím je ten nejtemnější a jistým způsobem i nejbizarnější snímek z celé filmografie tohoto španělského režiséra, jenž je zcela po právu evropským filmovým klenotem. Zajímavé je, že takto svérázný a radikální film si ale pro své diváky připravil v relativně vysokém věku (62), přesto ho ale zvládl režisérsky ukočírovat na jedničku. Místy docela děsivá záležitost, která má už díky tématu tendence sklouzávat k hororovým prvkům, kterým se ale naštěstí vyhne docela velikým obloukem a zabrání tak lacinosti, jenž je pro mě u většiny hororů příznačná. Dalším důležitým aspektem celého filmu je pak velkolepý návrat ztraceného "syna", Antonia Banderase, kterého právě Almodóvar pro velký film objevil, a jejichž filmové setkání se uskutečňuje po dlouhých jednadvaceti letech. Nutno však na závěr ještě podotknout, že spolu s uhrančivou Elenou Anaya a režisérovou oblíbenkyní Marisou Paredes je to velmi povedeně složený ansámbl, který se pro své role skvěle hodí.

Spin-off k Rozervaným objetím, který (ne)urazí. Záleží na vkusu.

Pozoruhodný snímek s obdivuhodně úžasnou Penélope Cruz, která snad nikdy nebyla na filmovém plátně krásnější. Zvláště její stylizace à la Audrey Hepburn byla neuvěřitelná nádherná. Vedle ní, slepý režisér, Lluís Homar alias španělský Robin Williams a nevyspytatelný a tajemný Rubén Ochandiano. V posledních letech jeden z těch nejlepších filmů od Pedra Almodóvara, který mě zde paradoxně nejvíce dostal odkazem na můj nejoblíbenější jeho film, Ženy na pokraji nervového zhroucení.

Volver může být něco jako remake Co jsem komu udělala?, který v osmdesátém čtvrtém dal poprvé výrazněji vědět o Pedru Almodóvarovi, s tím se také váže fakt, že zde dal kromě své další oblíbenkyně, Penélope Cruz, prostor i herečce, s kterou prakticky začínal, tou není nikdo jiný než Carmen Maura, která se v Almodóvarově filmu objevuje po dlouhých osmnácti letech. Vzhledem k tomu, že mě ani Co jsem komu udělala? nijak extra nenadchl, tak Volver hodnotím stejně, ovšem kdyby se hodnotily pouze výstřihy, tak díky Penélope by to bylo 5*

Pedro Almodóvar se po velmi úspěšném období na přelomu tisíciletí opět uchýlil ke studii mužského homosexuálního vztahu doplněného o temnou minulost spojenou s církevním zneužíváním. I když Špatná výchova není špatný film, tak mně prostě a jednoduše nesedl.

Mluv s ní je jeden z absolutních vrcholů filmové tvorby Pedra Almodóvara, i když to není moje úplná srdcovka od tohoto režiséra, tak hlavně díky příběhu a hercům jde o jen těžce zapomenutelný snímek. Až těžko se mi věří, že ten debilní týpek od Torrenteho, Javier Cámara, dokázal zahrát v seriózním filmu svou roli tak úžasným způsobem, že se mu nikdo nevyrovnal. Za ním pak příliš nezaostává ani Darío Grandinetti, jenž spolu s Cámarou vytváří nejlepší mužskou hereckou souhru, jakou jsme kdy mohli u Almodóvara vidět. Právě to, že protentokrát upřednostnil muže před ženami a originální nápad navlékl do skvěle zrežírovaného scénáře, není u prvního Pedrova filmu nového tisíciletí vůbec co řešit. Velmi rád za 5*