Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Krátkometrážní

Recenze (2 440)

plakát

Noc na Zemi (1991) 

Kdo točí nejlepší povídkové filmy? Přeci král nezávislého filmu Jim Jarmusch! Je až s podivem jak široký záběr tento neortodoxní režisér má, vždyť ještě před Night on Earth stačil natočil třeba film rozdělený do tří zdánlivě nepropojených povídek, které se nakonec v závěru propojily (Mystery Train), ještě dříve pak film složený ze tří povídek, tří postav ale odlišných nálad a prostředí (Stranger Than Paradise), ale dokonce třeba i film konzistentní a nerozčleněný (Down by Law). Tentokrát však Jim zvolil úplně jinou ale stále velmi sympatickou metodu. Celý projekt rozdělil do pěti částí podle pěti různých měst v originálních jazycích, přičemž veškerý děj se koná v taxíku, anebo aspoň poblíž něj během jedné dlouhé noci. Každá povídka má jedinečné a skvěle padnoucí obsazení, každá je v jiném stylu a každá ctí jistou atmosféru daného města. Tak například hned první Los Angeleská, v hlavní roli s ne-příliš-sexy Winonou Ryder, která však svou neortodoxní punk-taxikářku (nebo co to vlastně bylo) zahrála opravdu parádně. Hned v první povídce se Jarmusch nepokrytě opírá do toho, čemu se celý život snaží vyhnout, do Hollywoodu a jeho kultuře, kterou zde reprezentuje Gena Rowlands jako šéfka filmového castingu. Povídka z New Yorku je celá skrz naskrz prošpikovaná nejrůznějším humorem, a která také v praxi potvrzuje, že řídit zde taxi může vlastně úplně kdokoliv. S třetí částí přichází také nejslabší místo celého filmu. Povídka o africkém zvědavém rádoby tvrďákovi a otravné slepé ženské v debatě o tom, jak moc velký je slepota handicap, mě docela zklamala, protože od takového města jako je Paříž jsem čekal přeci jen něco významnějšího. Vše se ale zase vrátilo k Jarmuschovské genialitě pomocí římské epizodky s úžasně dokonalým Robertem Benignim, jehož třeskutě vtipný projev a dost brutální zpověď nemá obdoby absolutně nikde. Navíc tato část výborně využívá krásných klikatých římských uliček, které tak dodávají této povídce na nezbytné grotesknosti. Se závěrečnými Helsinkami ale přišel ten největší šok, samozřejmě tedy příjemný, protože cokoliv jen jde ze severoevropské morálky a filmografie vyčerpat předvedl Jarmusch tak věrně, až z jednotlivých míst doslova mrazí. V celku je pak Night on Earth takřka bezchybným dílem, které se po právu řadí mezi vůbec to nejlepší od Jima, film je to silný nejen svou různorodostí, ale i neustálým místem k porovnávání a vyobrazení nočních světových metropolí. LA - 5*, NY - 5*, PAŘÍŽ- 4*, ŘÍM - 5*, HELSINKY - 5*

plakát

Obecná škola (1991) 

V případě Obecné školy, která mi velmi dlouho unikala, jsem čekal podobně nafouknutou bublinu, jakou jsou pro mě některé jiné vysoce hodnocené filmy. Ze začátku jsem si opravdu myslel, že budu zklamán, ale s nástupem Jana Třísky jako Igora Hnízda se hned vše zlepšilo, což vydrželo až do konce. Velmi zajímavá atmosféra se povedla Svěrákovi navodit, jen co je pravda, no a když se mu podařilo sehnat takovou spoustu skvěle hrajících herců, nebylo co řešit. Od právě již zmíněného Třísky, přes skvělého Rudolfa Hrušínského, pak Vetchého, Polívku nebo věčně chytrého Zdeňka Svěráka, ty všechny byla jedna velká radost sledovat. Obecná škola obsahuje spoustu nezapomenutelných scén a hlášek, a celkem po právu je tak považována za jeden z nejlepších českých filmů.

plakát

Oheň (1991) 

Howardova technicky vytříbená ale na druhou stranu dlouhatánská pocta hasičům a jejich každodennímu boji s ohněm, který zde není jen pouhým nástrojem zkázy, je to živel v pravém slova smyslu. S překvapivě kvalitním "zlým" bratrem Kurtem Russellem, "hodným" bratrem Williamem Baldwinem, kteří nás vesměs provází celým filmem se vyjíždí dennodenně k nebezpečným požárům, z nichž rozhodně ne všechny jsou neúmyslné. De Niro bohužel jen přihrává a Donald Sutherland by si taky zasloužil víc času. Ve zkratce - nadprůměrný film a ten nejlepší o hasičích (asi).

plakát

Poslední skaut (1991) 

Černý humor, cynismus, ironie, hlášky a tvrďáctví. Tony Scott s Shanem Blackem dokázali vytvořit dokonalou syntézu osmdesátých a devadesátých let ve formě skvělé akční buddy komedie. Neskonale neodolatelný hrdina, který vždy převeze své soupeře a hláškuje o sto šest, jakoby vypadl z osmdesátých let + relativně chytrý příběh říznutý sociálními tématy již lehce naznačuje nastupující novou dekádu. Willis kraluje, Wayans je výborně archetypální postavou a ta objemná skupina tvrdých chlápků s brýlemi co v jednom kuse někoho mlátí a přepadávají už je místy přehnaná, ale vtipná. Není co řešit, maximum.

plakát

Slunce, seno, erotika (1991) 

Tak zde již je už jen pramálo toho, co ozvláštňovalo první dva díly a co způsobovalo takovou milou vesnickou atmosféru, zvlášť po návratu z Itálie už to není koukatelné. I přesto se však z daného tématu vyždímalo co nejvíce vtipných scén, jen je jich už méně.

plakát

Stíny a mlha (1991) 

Na Woodyho poměrně nezvyklý snímek s úžasným slovenským názvem: "Tiene a hmla", pojednává o hledání nebezpečného a nekompromisního vraha někde uprostřed tajemného města, které jakoby vypadlo z atmosférických noir thrillerů poloviny dvacátého století, tudíž všudypřítomné stíny a neprostupná mlha. Neurotická padavka Woody Kleinman v hlavní roli neurazí, stejně tak jednorázová prostitutka a polykačka mečů v jedné osobě Mia Farrow. Na druhou stranu děj oživí další známé postavy jako klaun John Malkovich, bohatý student John Cusack, tajemný Donald Pleasence, Madonna, Jodie Foster nebo John C. Reilly. Kouzelnický závěr je zlatým hřebem celého filmu!

plakát

Tankový prapor (1991) 

Josef Škvorecký je můj nejoblíbenější český autor a Tankový prapor jedna část mnohosvazkového autobiografického cyklu o Dannym Smiřickém, který je tím nejlepším, co kdy Škvorecký napsal. A Vít Olmer jako režisér adaptace z pera Radka Johna? To nemohlo dopadnout nijak extra dobře. A taky že ne. Je to průměrné, až na pár okamžiků a známých obličejů. Alespoň ten tankový začátek a úžasná kreatura Miroslava Donutila stačil zlidovět. Chytrová se dá protentokrát přežít, nic extra, ale dá se.

plakát

Terminátor 2: Den zúčtování (1991) 

Tak tohle už je úplně jiný kafe! O dva levely lepší než jednička. Cameron se rozhodl přehodit film naprosto naruby a já tento krok kvituji jako velmi úspěšný. Vtipné hlášky, brutální akce, neskutečné tempo celou dobu zaručuje to, že se T2 stala jednou z nejlepších akčních sci-fi, co kdy vznikla. Arnoldova snad životní role a protivník T-1000 v podání Roberta Patricka, to je záruka nehrozící nudy a nezapomenutelného zážitku. --- Po deseti letech od prvního shlédnutí ve mně tolik nadšení nezůstalo, proto snižuji o stupeň. Byť jde nadále o skvělý film.

plakát

The Doors (1991) 

Jelikož já životopisný filmy naprosto zbožnuju, tak The Doors od Olivera Stonea mi uniknout nemohl. Film je to především postavený na atmosféře 60. let a na geniálním prožití Morrisonovy role Valem Kilmerem, který zde předvedl jeden z vůbec nejlepších hereckých výkonů historie, dovolil bych si říci, a to jak herecký, tak pěvecký. Nedokážu si představit, jak ještě lépe mohla být postava Jima Morrisona zahrána, protože Kilmer do ní dal všechno, jeho provokaci, skandální chování, jeho vliv na masy nebo snad věčně vychlastané a vyfetované výlevy a to celé v notně surrealistickém podání. Dostal jsem během sledování také dva milé dárky v podobě mé milované Carminy Burany a Andyho Warhola. Jim Morrison "Greatest Living Rockstar" byl rozhodně muž, který žil naplno a The Doors byla skvělá kapela. I po druhém shlédnutí to těch 5* o vlas není.

plakát

Thelma a Louise (1991) 

Thelma a Louise je vlastně jen road movie se dvěma ženami, které si původně chtěli vyjet na víkend do hor, avšak osud (or whatever) jim v tom zabránil. Počáteční idyla se samozřejmě zkomplikuje, protože od vražd, znásilnění, krádeží, přepadávání, vybuchování, pronásledování či popojíždění po loukách, pouštích, městy nebo vesnicemi a přitom potkávání Harvey Keitela, Michaela Madsena nebo snad k tehdy mladičkého Brada Pitta je toho potká opravdu hodně. Zajímavé bylo i to, že i když jsem si myslel, že mi bude Susan Sarandon o mnoho sympatičtější nežli Geena Davis, nakonec to bylo přesně naopak. Jejich jistě působivá jízda navždy změní životy nejen jim, také lidí, které potkají a v neposlední řadě i diváků, jenž tento film dostane. Ve mě však přetrvává pocit, že kdybych byl žena, asi bych líp pochopil, co na tom všichni vidí a jak moc skvělý film to je, takhle je pro mě T & L pouze jeden z řady podobných žánrových filmů, možná trochu roztahaný, i když s neortodoxním koncem.