kubilov

Ve srovnání se starším Vrahovým polibkem vychází Zabíjení zcela logicky o jednu až dvě třídy lépe, jelikož má konečně pořádný děj a o napětí ani nemluvě. Je rozhodně vidět, že se tomuto filmu Stanley Kubrick věnoval daleko pečlivěji, a přestože obsahuje hned několik nesrovnalostí a lehkých nelogičností, rozhodně zaujímá jednu z předních příček mezi filmy pozdní noirové éry a z Kubrickových začátků jde jednoznačně o nejlepší film. Sterling Hayden je správnej představitel starých gangsterek, charismatický a nesmlouvavý.

Takovej ten klasickej a moc milej zfilmovanej Broadwayskej muzikál s moc fajn Jean Simmons, která místy připomíná snad i Audrey Hepburn, s úžasným Frankem Sinatrou a se snad ještě lepším Marlonem Brandem. 150 poměrně rychlých minut, do kterých se kromě řešení vnitřních záležitostí dvou párů, problémů s hazardem a napravováním hříšníků vejde i několik velmi povedených tanečních a pěveckých čísel, ve kterých zcela nepřekvapivě září především Frank Sinatra. A to muzikály úplně nemusím.

V 50. letech snad nemohla být lepší filmová kombinace než trojice charismatický Cary Grant, nádherná Grace Kelly a velký Alfred Hitchcock, což tak také dopadlo, obzvlášť když byl děj skvěle napsané romantické kriminálky zasazen na francouzskou Riviéru. Přímo radost pohledět.

David Lean je tvůrcem těch největších výpravných velkofilmů z období Klasického Hollywoodu, protože skvosty jako Lawrence z Arábie, Doktor Živago nebo Most přes řeku Kwai jistě patří mezi to úplně nejlepší. Ještě před těmito masteripiecy však v roce 1955 přišel s jakousi reklamou na Benátky v hlavní roli se spolehlivou Katharine Hepburn. Summertime však kromě nádherných obrázků jednoho z nejkrásnějších měst na světě nemá nic moc co nabídnout. Obyčejná romance v neobyčejných kulisách.

Velice úspěšná literární předloha spolu s prověřeným režisérem Eliou Kazanem a mladičkou vycházející hvězdou Jamesem Deanem, tohle prostě průšvih být nemohl. Nepřizpůsobivý Dean opět hraje jak o život (v roli Rebela však snad ještě lépe), stejně tak otec Raymond Massey či ctnostný synek Richard Davalos, zato Julie Harris mi až překvapivě hodně svou až divadelní afektovaností vadila. Příběh o amerických maloměšťácích v době, kdy byla první světová válka na spadnutí za lepší 4* s nezapomenutelným Jamesem Deanem.

Předposlední film starého (smýšlením a filmařskými postupy), nebo tedy mladého (věkem) Felliniho, který Il Bidonem dává tečku spolu s Cabiriinimy nocemi za svou první filmařskou etapou, ve které se věnoval především lidem životem zkoušeným a postavičkám na okraji společnosti, kterými je i ústřední trojice tohoto filmu. Starý Augusto je již protřelý podvodník, který však strávil takřka celý život obíráním nemajetných a bezbranných lidí až v něm začne i díky dceři hryzat svědomí. Jeho dva kumpáni mají také jednotlivé brzdy, ať už jde o poctivou manželku a malou dceru, anebo o touhu po něčem větším, výnosnějším a méně nebezpečném. Nakonec přijde katarze, avšak není už moc pozdě?

Jeden z pouhých tří filmů, ve kterých se objevil jeden ze dvou nejvýznamnějších herců padesátých let (s Marlonem Brandem) a dnes už zkultovnělá legenda, James Dean, avšak nutno podotknout, že všechny ty chvalozpěvy na jeho osobu jsou z hereckého hlediska naprosto opodstatněné a dokážu si rovněž představit, že byl Dean zajímavý i pro dámské publikum, kterému mohl být jeho herecký talent šumafuk. Jednodenní příběh problémového chlapce, jenž si ihned stačil ve škole znepřátelit místního studentského bosse, naklonit si jeho dívku na svou stranu a zažít smrt hned několika lidí, je i po téměř šedesáti letech jistým způsobem aktuální a stále má co nabídnout. Zvláště pak svým popisem životního období, kdy jedinec vlastně nikam nepatří a se vším má potřebu bojovat. Navíc právě v Rebelovi podal dle mého názoru Dean svůj nejlepší výkon, navzdory tomu, že za druhé dva filmy byl nominován na Oscara.

Kubrickovy začátky jsou sice téměř šedesát let staré, ale přesto ještě v dnešní době mohou sklidit pár uznání. Zejména za mnohokrát zmiňované scény s figurínami a sekerou, box nebo sen v negativu. Jeden z nejuznávanějších režisérů kinematografické historie sice předvedl, že v sobě talent měl už tehdy, avšak mě překvapila spíše jiná jeho schopnost. Udělat z filmu, který má 67 minut film, který je v první polovině neskutečně nudný a v té druhé až překvapivě dobrý. Z úcty ke kultu a za závěr 3*

Manželský pár je spolu již 10 let, přičemž se štěstí z jejich vztahu už zdá se nenávratně vytratilo kvůli tragické nehodě, při které přišli o syna. Manžel je bývalá muzikálová hvězda, nyní však opovrženíhodný alkoholik a manželka je věčně zpruzelá a panovačná stíhačka, přičemž jakýmsi zrcadlícím bodem jejich vztahu je atraktivní a mladý režisér broadwayských muzikálů William Holden, okolo kterého se celé nefunkční manželství Binga Crosbyho a skvělé Grace Kelly točí. I když se celý film odehrává na poměrně neobvyklé notě než je typická pro Klasický Hollywood, tak konec už je tak klasický, že už se dal tak trochu předvídat. I tak výborný film.

Je až neuvěřitelné jak moc je tento mimořádný snímek významný svou vypovídací hodnotou. Pro mě jako zapáleného historika je to v první řadě věrohodná výpověď doby od roku 1794 až po Napoleonův konec, tedy jeho poslední internaci. Dalším zajímavým faktorem, díky němuž je Desirée tak kvalitním dílem, je fakt, že na poměrně krátké ploše zcela komplexně zobrazuje právě onu zmíněnou část historie, přičemž se nespokojí pouze s nejdůležitějšími fakty a událostmi. Film se nesnaží situaci idealizovat a snaží se co možná nejrealističtěji zobrazit sledovanou dobu a nezapomíná ani na nezbytné detaily (např. porevoluční oslovování "občane"). Určitou zajímavostí je i fakt, že je zde Napoleon snímán a popisován jakoby z druhé perspektivy, jelikož je hlavní postavou Desirée Clary, díky jejímž deníkovým záznamům mohlo vzniknout toto dílo, a které popisuje nejvýznamnější osobnost francouzské historie z dobového pohledu. Jeho cílevědomá cesta za sjednocením Evropy pod nadvládou Francie, rozdání evropských královských titulů svým příbuzným, tažení do Itálie, úprk z Egypta, korunovace císařem, ale i tragická výprava do Ruska, v neposlední řadě také konflikt s maršálem Bernadottem či poslední křeč v podobě úprku z Elby, to vše výtečně zosobnil Marlon Brando v další své historické roli a opět bez sebemenší chybičky, i když mi nejdříve výběr tohoto statného muže pro roli Napoleona nepřišel kdovíjak chytrý, po skončení filmu si jiného herce v této roli ani nedokáži představit. Čeho jsem se obával ale snad ještě více bylo to, že prakticky hlavní postavu zde hraje Jean Simmons, která však všechny mé obavy nechala naprosto neopodstatněnými a dokázala, že to byla herečka s velkým H. Poslední věcí, kterou bych chtěl zmínit, pak byla osobnost generála/maršála Bernadotta, jenž sehrál dosti význačnou roli v životech jak Napoleona tak Desirée, a jehož rod vládne ve Švédsku dodnes, proto mě zde jeho ztvárnění přesvědčivým herectvím Michaela Rennieho také velmi potěšilo. Tak trošku smolně pozapomenutý klenot historického filmového žánru.