MajklCZsk

Snědá vole tíseň, Chánov United!

Neuvěřitelně intimní a upřímná mikrokresba vztahů a prozření na romanci prvního pohledu. Velmi křehká záležitost a důkaz, že Goslingovi to s těmi ženami prostě nějak nejde (ale v tom jsme zajedno, chápu ho).

Neuvěřitelně křehký pohled do světa jednoho prostého idiota. Ti, co kritizují Lišku, by se měli podívat zrovna na tento film, kde dokáže skvěle hrát očima a veškerá z replik, kterou pronese (a moc jich není) je důrazná a výborně zahraná. Skvělá Kučerova kamera, Gedeonovo režijní vedení a dramaturgie, či Godárova hudba jsou naprostými triumfy v rukávu. Stále po dvaceti letech je film aktuální.

Mám dojem, že Mise Kleopatra je zkrátka film, který když ho vidíte v dětství, se do vás zasadí a postupem let vámi hlodá, až se kupříkladu legendární hlášky stanou naprostým božstvem. Tento Asterix není na pět hvězd ani náhodou. Na kreslené filmy a komiksy to nemá, ale jedná se o solidní kultovku, na kterou se nedá zapomenout.

Snový výlet do Gondryho světa. Voda je zde z celofánu, koně hadroví a život tak nějak pomatený. Je až k údivu jak tato melancholická jízda funguje. Rozhodně překvapení. Mimochodem po Mexické jízdě a Nauce o snech jsem se do Bernala zamiloval.

Sunset Boulevard je především krásnou sondou do nitra zkrachovalých duší. Těch se drží vskutku věrně a Wilder nechává zcela brilantně šachovat s figurkami naprostých zoufalců po herním poli nelítostného Hollywoodu. A to krásno není jen v sondě, nýbrž i ve scénáři - své sebereflexi a vtipu - a hereckých výkonech. Gloria Swanson mi naprosto vzala dech svými naprosto schizofrenními pohledy, možná i psychopatickými. Stejně tak William Holden, který je zase naprostý opak od své herecké partnerky, tedy stoprocentní mámvpičismus krásně funguje do kontrastu. Na vrch tomu pak přidává sluha Erich von Stroheim, který je krásně nadnesenou osobností v celém balastu vztahů a jen se jim (i když asi neplánovaně) vysmívá. Sunset je rozhodně ukázkou skvěle napsaného scénáře, výborné režie, dechberoucích hereckých výkonů a třeba i kamery (především stojí za zmínku hra se světly, případně i mnohá expresivita, pravděpodobně inspirovaná německými snímky z dvacátých let). To není jenom film, nýbrž skvěle fungující umělecké dílo se vším všudy. Výtvarně, filmově, esteticky.

Přežít svůj život je neskonalou dokonalostí lidské imaginace a mantrou podvědomí, do něhož se surrealisté snaží čím dál více nabourat a vidět v něm. Jestliže je surrealismus pro někoho nepochopitelný, pak neví, jaké je býti člověkem. A o tom lidství to vlastně nějak je.

Fantastický opus o mlácení prváckých prdelí. Viděno na 58. Zlín Film Festivalu

Lynch zde ukázal svůj neskonalý talent. To umění vás naprosto rozcupovat na malinké atomy a zase vás dohromady na konci filmu poskládat. Jen to není úplně přesně. Něco ve vás přebývá. A možná to ,,nadbytečné" je ve vás právě to nejúžasnější.

Dlouho jsem zvažoval, kolik hvězdiček mám vlastně druhé sérii dát. Nutno podotknout, že začátek je výborný, ovšem uprostřed ztrácí celý seriál své tempo. Ke konci mě ale opět dokázaly pobavit úžasné charaktery a to nejlepší - Lynch mě naprosto odzbrojil závěrem celého seriálu. Tomuhle se nedá říct jinak než velmi dobře odvedená práce. Jen musím říct, že druhá série je trochu jinačí než první. Ale čím? Na to si už přijďte sami.