PetrPan

Odpudivě nádherný a vzrušující živočišný matrix v hlubinách vesmíru...

Absurdně dokonalá fraška s hodným Skynetem, ehm, vlastně jogurtem.  Trochu otřepané a v šesti minutách se toho kromě samozřejmě lehce hořkého apokalyptického vtípku moc nestihne.  Slabší čtyřka, ale pořád čtyřka.

Z kočky se zřejmě brzy stane ta Schrödingerova.  Další akční a tentokrát  i řádně krvavý, zde klasicky animovaný, flick s číčou ve významné roli.  Scéna s rozpadem obličeje pak opravdu pobavila, stejně jako konec. Tohle prostě nasere, byť se to dalo čekat. Ne úplně čistá, ale opět pětka.

Zábavná variace na Hvězdnou pěchotu, v závěru pak překvapivě s potenciálem i na celovečerák. Povedená akční patetická řežba.

Čeká nás vcelku slizká  a smutná budoucnost, viďte.   Na hromnice o den více v psycho anime provedení.  Zajímavé, to ano.

Konverzačka mezi chůvičkou, X-Boxem a jukeboxem.  Tedy mezi jejich potomky po apokalypse. Zábavné , vtipné a hravé courání prázdným městem.  A kdo viděl Kocoura v botách, ví že pointa je reálnou možností.... Nemám důvod měnit plnou palbu.

A hned na začátek arénová pecka s báječnými monstry, Kamenožroutem a Vetřelcem. Nádherná animace a choreograficky dokonalý masakr. Když už se zdá, že je vše ztraceno, přichází překvapení. Dvakrát. Začínáme plným počtem.

Hoří-li vám vztah, nepořizujte si zvíře. Je  docela možné, že se nedožije stáří.  Naděje totiž neumírá jako poslední.  Tiché, mrazivé a beznadějné. Pět hvězd pro Simone Signoret, pět hvězd pro Jeana Gabina a pět hvězd pro kočku.

Co byste si přáli, kdybyste si mohli přát cokoliv? Inu s nízkým rozpočtem si toho bohužel moc dovolit nemůžete a při omezeních daných věkovou přístupností taky ne. A tak je nevyhnutelné, že si  z nudy nakonec budete přát  třeba i naprosté hlouposti, třeba dítě. Pokoj plný potenciální rozkoše a ďábelské zábavy (vždyť dokázal stvořit svět!)  se pak  stává třeba i komůrkou s lahvemi plnými sunaru. Ďábelský potomek se poté stará o thrillerovou zábavu, ale ač pokoj své schopnosti neztrácí (ba naopak), tak všichni na ně ve vypjatých chvílích zapomínají. A to vzhledem k potenciálním možnostem hýřivě zvrácených soubojů docela nasere. Ze tří hvězdiček na čtyři zvedá až sice ne až tak překvapivá, ale evolučně vcelku zajímavá tečka na závěr a rád bych dvojku.

Hm, tak už ty pánve vylizovat nebudu. Tedy ty teflonové. A ty na vaření.  Myslím ty věci, samozřejmě. A vůbec, pojďme od toho vylizování pryč.  Dark Waters je de facto hraným dokumentem o jednom velkém právním případu, jenž MÁ  (to je podstatné slůvko,  žádné měl, bohužel) nedozírný dosah na zdraví celého lidstva i životní prostředí. Ano, to má kde co, ale málokdy se podaří takto chytit viníka za prdel a i když je možné jej ukřižovat, tak se vykoupí flusnutím na kříž, poněvadž 670 milionů pro miliardářskou korporací je skutečně řekněme trochu z větší hloubky vybraným chrchlem, ničím víc.  Ale  co už, plast je vynikající  lidský vynález a brzy ho budeme mít nejen plnou prdel, ale i oceány, moře, lesy a ulice, takže pohoda,  jeden otrávenej teflon se v tom bez problémů ztratí.  Haynese si pak znamenám,  bez lacinosti, ale velmi působivě natočená soudnička, kde  jsem Bruci Bannerovi přál místo mrtvice spíš  Hulka. To by se pánové v Du Pontu nasmáli...