Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Komedie

Recenze (2 935)

plakát

Poslední Mohykán (1965) 

Reinlova klasická filmová mayovka z 19. století našroubovaná na knižní předlohu odehrávající se v 18. století  v Americe před  americkou válkou o nezávislost.  Od klasických mayovek se pak rovněž odklání svým vcelku překotným způsobem vyprávění. Na škodu to výrazně není, zejména příznivci akčních jednohubek si přijdou na své, protože akcí a přestřelkami tu Reinl rozhodně nešetří a pořád se něco děje.  Karin Dor je pak velkou ozdobou celého filmu, byť prostoru se jí zase tolik nedostává, Trochu zklamáním jsou dost nevýrazné ústřední postavy Unkase a Sokolího oka, ale vše se v dobré obrátí špatným koncem. Tři šípy do hrudi...

plakát

Lust for a Vampire (1971) 

Gotický začátek slibuje trochu něco jiného než se divákovi nakonec dostane. Podobně jako v prvním díle opět nejsou dodržována některá upírská paradigmata a opět nám tu vampýři vesele pobíhají na denním světle a česnek nám tu taky nezavoní. Jen kůl a kříž zůstávají. Lesbická tématika první části tu sice opět nechybí, ale první housle tu hraje heterosexuální vztah a za sebe musím říct, že se mi Podivná láska opravdu líbila, a to i přesto že lehce pidlovoká  Yutte Stensgaard v hlavní roli Mircally/Carmilly Karnsteinové nebyla žádná výhra v loterii.  Výborné je finále, byť nedává moc smysl a krásné jsou tu pochopitelně opět ženy a příjemně vkusná lehká erotika. Tři vášnivé polibky a její rty cítím na krku...

plakát

El Dorado (1966) 

El Dorado bylo pro mě díky matné dětské vzpomínce s podtitulem "Nuda k uzoufání" dlouho symbolem mé nechuti ke klasickým americkým westernům. Po letech tedy druhá šance  a tentokrát to bylo přece jen o něco lepší. Schematický westernový příběh s jasně rozdanými kartami nijak nepřekvapil, stejně jako  Wayne v nažehlené košili s vestičkou, tedy  zásadně zásadový čestný chlapák se srdcem na pravým místě.  A jeho "přelidštěnou a přectnou" postavu pak považuju paradoxně asi za největší slabinu celého filmu Třeba převelice patetickou a nadbytečnou scénu s mladým sebevrahem, která měla zřejmě dodat Waynovu Thorntonovi na tragičnosti, bych rozhodně vyškrtnul. To  na Jamese Caana v roli hejska s brokovnicí či na Mitchumova ožralu už to byl přece jen jinší pohled a (nejen) jejich postavy celému vyprávění dodávají na barvitosti a životnosti.  Akční scény pak nejsou nijak bombastické či pamětihodné, ale Hawks umí pracovat s napětím, dají se tedy rozhodně užít.  Pár amerických klasik si asi ještě střihnu, na tři broky v pr.. pravém předloktí to rozhodně je.

plakát

Žoldnéř (1968) 

Zběsile zábavná jízda, kterou předznamenává už úvod s pitvořícími se klauny. Pitoreskní postavy v podobě polského nájemného pistolníka Kowalského, kudrnáče v obleku Curlyho či rozevlátého mexického bandity a revolucionáře Paca Romana a k tomu kulomety, granáty, děla a dokonce i letadlo. Corbucciho filmový mišmaš, kde jsou však jednotlivé ingredience smíchané do poživatelné omáčky na fazole. Companeros, kupředu, kupředu, kupředu a za krásu Giovanny Ralli ještě jednou!

plakát

Cesta na jihozápad (1989) 

Westernů nebylo, z pochopitelných důvodů, v bývalém Československu natočeno mnoho. De facto se dají spočítat na prstech jedné ruky a jmenovat by většina z nás dokázala asi jen jeden, ten kolalokový. Cesta na jihozápad je tak vlastně velkou výjimkou, jedná se navíc o western čistokrevný a hlavně i povedený.  Báječné exteriéry, tehdy sovětské pohoří Altaj jakoby Skalistým horám z oka vypadlo a lom v České Americe jako lokace taky skvěle zapadá.  Už úvodní scéna s cválajícími jezdci svému žánru ostudu nedělá a atmosféru londonovské dobrodružné vyprávěnky se rozhodně podařilo vytvořit. Kaubojové jsou dostatečně drsní i osobití, Jirka Strach nepůsobí jako dětský hrdina trapně ani otravně a osudový závěr fanouška žánru nezklame. Čtyři desperáti na koně nasedají.

plakát

Podivné dědictví (1972) 

Velká porce nostalgie, slušný díl v podobě parádního dabingu z roku mého narození (ten novější je, ostatně jako téměř vždy, hrůza), hudební motiv, legendární hlášky a neuvěřitelné bitky,  kukadla Yanti Somner, pohoda a živá vzpomínka na doby dávno minulé, jistojistě krásnější než ty dnešní.  Lze v mém věku, rozpoložení, při mém filmovém vkusu a vzhledem k tomu, že jsem na Podivné dědictví koukal se stejným potěšením jako poprvé asi po -nácté dát jiné než  absolutní hodnocení?

plakát

Frankensteinova kletba (1957) 

Hammerovská variace na jeden z nejznámějších hororových příběhů vůbec a výborná! Ale... "Univerzální filmová verze" příběhu Mary Shelleyové z třicátých let  je natolik dobrá, že se s ní jen stěží dá cokoliv srovnávat a zejména Karloffovo monstrum je prostě nedostižné.  Frankensteinova kletba se ale vcelku chytře nesnaží konkurovat slavnějšímu filmu a předkládá poněkud odlišný příběh, kde je důraz kladen spíš na samotného  Frankensteina než osud nešťastného monstra. A daří se mu to skvěle.  Cushingova barona Frankensteina a jeho de facto zlou a psychopatickou povahu si rozhodně budu pamatovat víc než "zombiemonstrum" páně Lee. Stejně jako  lehce zlomyslný konec a jak jinak než výborné hammerovské kulisy. Čtyři jizvy po skalpelu, herr Baron.

plakát

Saulův syn (2015) 

Forma natolik nepříjemná, myšleno ve významu vytahující z komfortní zóny, že už to nechci nikdy znovu vidět. Jeden z nejsilnějších a nejautentičtějších filmů o hrůzách koncentračních táborů, co jsem kdy viděl. Kam se hrabe Spielberg s vyvolávaným dojetím. Pětihvězdičková a mrazivá nevolnost.

plakát

Práče (1960) 

Pochopitelně, že ve výsledném hodnocení hraje roli nostalgie, ale Práče je prostě krásným válečným filmem. A už jen za tenhle  uskutečněný filmový oxymóron si Karel Kachyňa zaslouží pět hvězd.  Přihodil bych i šestou za vlastenectví, a to prosím nejsem žádný národovec.

plakát

Pravidla moštárny (1999) 

Prakticky klasický doják, který mám pocit, by dneska už moc neprošel.  Tady pak s hrdostí mohu prohlásit, že znám a četl jsem i knižní předlohu.  John Irving a jeho  romány byly kdysi nedílnou součástí mé knihovničky a tak jsem se na Pravidla moštárny  docela těšil. Jméno režiséra navíc taky slibuje minimálně pohodový zážitek. A jo!  Pro staromilce se zálibou v poslouchání či sledování příběhu, kdy máte radost opravdu jen z toho příběhu, je takový filmový návrat pohlazením po duši. A pokud není, tak zapřemýšlejte nad tím, co vás živí. Pro zodpovězení otázky je ale třeba se na film podívat. Ale to můžete i bez potřeby na cokoliv odpovídat a třeba vás potěší oduševnělá přitažlivost Charlize Theron, výborné herectví páně Caina, dojemný, ale ne lacině, pohled na jeden dětský domov či si najdete cokoliv jiného.  Odpočinkově moudrý film a silná čtyřka. Znalost předlohy (či spíš vzpomínka na pocity po přečtení) mi tady tu pětku holt nedovoluje udělit.

Reklama

Reklama