PetrPan

Jeden z prvních filmových remaků. George Albert Smith předělává o rok starší Le manoir du diable Georgese Mélièse. Ani kolorovaná verze nedosahuje kvalit nápaditého originálu. Smith nabízí jen zkrácený opis prakticky bez vlastní přidané hodnoty. Takový přístup se stal bohužel pro předělávky docela příznačným. Horror Challenge Tour 2016

První voyerské video s chtíčem obnaženým až na kost. Horror Challenge Tour 2016

Povedená pocta starým klasikám i kung fu jako takovému a Donnie Yen i v padesáti dokazuje, že na to pořád má. Hongkongská akční filmová škola si prošla svým vývojem a v Kung fu Jungle představuje de facto moderní akční krimipříběh bez špetky uhihňaného humoru. Fanouškovi žánru se musí minimálně orosit oči dojetím nad nenápadnými odkazy na klasické období martial art, Jackie Chan či Lau Kar Leung v televizi, či nad rozborem podstaty samotného kung fu a jeho základních pilířů (ruce, nohy, zápas, zbraně a vnitřní energie). S úctou vytvořená pecka, sice s ne zrovna přehršlí soubojů, choreograficky však úžasných, a Donnie to pohříchu pořádně rozbalí až v samotném závěru, ovšem ve filmovém fightu roku! Čtyři údery na solar!

I když Dona Wonga v roli Jižního boxera nahradil daleko méně charismatický Chiang Wang, tedy nepřímo, představoval jeho mladšího, ale údajně ještě schopnějšího, bratra, byl jsem s dvojkou Tajných soupeřů ještě spokojenější. Co do scénáře žádná velká změna, stále tu máme obvyklé návštěvy rozmanitých prostranství, nicméně soubojů podstatně přibylo a jejich choreografie má i díky stylově slušně definovaným bojovníkům ještě větší šmrnc než minule. Samotný závěr se skvělým fightem zakončeným antihappyendem mne pak jen utvrdil v nejvyšším žánrovém hodnocení.

Trapnost "humorných" scének Sedmi pěstí překračuje i vysoko postavenou laťku obvykle velmi špatných hihi vtípků hongkongské provenience. Do zjevení retardovaných a moukou poprášených "hopkirků" se jednalo jen o slabší lehce ztřeštěnou chanovinu, jakmile však na scénu přichází lehké fantastično, s Pratchettem opravdu nesrovnávat, je se vším snesitelným konec. Přetrpíte-li doslova nekonečnou smršť dokonale trapných etud s nadějí, že se dočkáte alespoň pořádného kung fu, vězte, že i v tomhle vás tohle spirituální kung pao nijak zvlášť nenadchne. Až na shaolinskou zkoušku se žádné choreografické lahůdky nedočkáme. Závěrečný souboj, obvykle ozdoba všech podobných žánrovek, díky účasti velevtipných astrálních bytostí přináší jen další zklamání. Z mého pohledu zatím nejhorší Jackieho film, který jsem viděl.

Hlavní hrdina John Liu aka Severní nohy mi přišel jako Ladislav Pešek v Obušku, z pytle ven! Měl na zádech raneček a pořád někam chodil, pravda, neměl kouzelný obušek, ale dokázal vyplatit všechny své nepřátele jinak. Nohama. Druhý hlavní hrdina Don Wong aka Jižní boxer mi zase připomínal krále Miroslava, který si v převlečení za zahradníka okoukl svou vyvolenou a Don inkognito jako velitel stráží poznal svého nepřítele, proradného bělovouse Stříbrnou lišku. Zde však veškerá podobnost s českými pohádkovými skvosty končí. Secret Rivals jsou klasickým zástupcem svého žánru a prakticky nemá žádný děj, postavy se jen přemisťují na místa vhodná k soubojům, navštívíme tedy různé mýtiny, paloučky, nádvoří apod. Občas mezi sebou prohodí nějakou tu směšnou větu a pokývají hlavami či pokrčí rameny. Po herecké stránce jsou pak Tajní soupeři možná i o kapánek horší než je zvykem, komparz nováckých seriálů vedle nich vypadá jako soubor národních umělců. Přes očekávané nedostatky se mi však dostalo vynikajících ukázek bojového umění, a proto jsem po tomhle kusu taky sáhl. Jižní boxer navíc silně ve svém projevu dává vzpomenout na Bruce Lee, taky si rád sundává tričko, ukazuje vyrýsované šlachy a při úderech si rád zakvíká. Severní nohy pak i přes fyziognomii trouby předvádí skvělou a pohlednou kopací techniku. Vypustil bych "humornou" vložku s chrapounským Rusem, přidal na soubojích a byl bych spokojen téměř maximálně. Žánrově spokojená čtyřka.

Craven své Hory evidentně zaklel mocným kouzlem a podobně jako u původních snímků je i tady druhé pokračování nezvládnutou sračkou s demencí bez hranic. Skupinka tupých hovad navlíknutých do vojenských uniforem zmasakrována skupinkou vymaštěných mutantů v trestuhodně hororově nijak nevyužitém prostoru podzemních dolů. Přiblblá nuda je zřídka narušena nějakou tou řeznickou vsuvkou a za ně nakonec jednu ošoupanou hvězdu vyvěsím. Jinak je to úpe pff.

Jackie Chan ve svém klasickém HK období ve svých filmech téměř vždy předvedl extrémní kaskadérské kousky, choreograficky pohledné kung fu a větší či menší dávku poťouchlého humoru. V Legendě o opilém mistrovi se všeho dočkáme v míře vrchovaté a buď vám tenhle stále stejný modus operandi sedí nebo ne. Nedokážu si ale představit, že bych zhlédl několik jeho nejlepších fláků za sebou, zřejmě bych se i přes skvělé bojové umění unudil k smrti. S patřičnými pauzami má ale jeho filmografie svůj nezpochybnitelný půvab.

Tydýti (prý) mají obvykle to největší srdce. A když dva se rádi mají, tak i v lednu je jak v máji. Nenásilně citlivá romance, kde se ve svitu zpočátku panicky nesmělé lásky tupí i hrot v podobě rozčarování z nevydařeného vztahu těch tzv. normálních. A tak proč si někdy nezazávidět tu prostou čistotu, že? Může být. Filmová Výzva 2015 od emma53

Bez Jeta Li i Rosamunde Kwan, Hark Tsui jen jako scénarista a opět spousta čínských papírových draků. Zaděláno na průser, který se pro mě trochu překvapivě až tak neodehrál, přičemž svůj podíl na tom má bezpochyby i střízlivější stopáž. Vincent Zhao Wenzhuo se role Wong Fei Hunga zhostil se ctí. Po pravdě to zas taková kláda nebyla, podobně jako v minulých částech se sice dočkáme tuny dialogů, nejde však o žádnou čínskou obdobu Thálie a co do kopání se rozhodně neztrácel. Asi nejvíc jsem se děsil tradičních čínských tanců v maskách a musím přiznat, že na rozdíl od předešlého dílu, jsem tady docela koukal s otevřenou hubou, co všechno je možné rozpohybovat. Očekávaná slabina se tak příjemně proměnila v nečekanou zábavu. Vlastním soubojům pak nechyběla minimálně standardní kvalita a hlavní protivníci velkého Fei Hunga měli potřebné charisma. Odečtu-li snesitelnou (ale pozor, jak pro koho) dávku čínského hrdinského patosu vychází mi trošku slabší čtyřka a u ní i vzhledem k slabému třetímu dílu zůstanu.