leucanthemum

Krásný, milý film. i když je hlavní dějová linie vlastně hrozně jednoduchá (dva lidé, kteří se pořád nějak míjejí, ale nakonec k sobě najdou cestu). Střídání vypravěčů možná není originální, ale to nemění nic na tom, že funguje.

Perfektní. Narozdíl od mnoha seriálů není založený na atraktivních lidech, ale na skvělém scénáři i hereckých výkonech. Humor v IT Crowd je dobře promyšlený, scény jsou mistrně napsané (třeba vtip "Google into Google" by byl podstatně méně vtipný, kdyby scéna nebyla uvedena chvilkou mlčení a následným "I don't think that's true...").

Škoda, že se ze sympatického seriálu o bandě geeků, kteří jsou tak nějak mile praštění, stala zhruba ve čtvrté sérii telenovela.

Mě Tři bratři nezklamali. Ráda bych se vyjádřila k nejčastějším výtkám, které se v komentářích vyskytují. Od malička mám ráda duo Svěrák-Uhlíř, takže mi jednoduché rýmy v písničkách (Mařku - jářku...) nevadily - tak to prostě v dětských básničkách a písničkách často bývá. A dle mého názoru to ničemu nevadí. Písničky nemají ambice zaujmout skvělou básnickou úrovní, jde v nich spíš o obsah. Že si bratři své nevěsty nezasloužili, protože nemuseli překonávat překážky v podobě draků? Že z toho neplyne žádné poučení do života? S tím taky nesouhlasím. Kdyby se chlapci nezbavili svých neřestí, nemohli by své manželky získat (Pepa by se po prvním neúspěchu otočil na podpatku a šel by od Marušky pryč, Matěj by zůstal doma se založenýma rukama, Jan by si nemohl znovu zapálit louč, protože by ztratil křesadlo). A to je celkem realistické poučení. Lásku získáme spíš tím, že na sobě budeme pracovat a stanou se z nás dobří lidé, než tím, že pozabíjíme všechny draky v okolí. Někomu se nelíbí způsob, jakým jsou pohádky pospojované. To je otázka individuálního pohledu, mně se to naopak líbí. Jediná výtka, se kterou souhlasím, je láska Matěje a Karkulky. Působí to dost nepatřičně. Když chtěli tvůrci využít operetku o Karkulce, mohli myslivce oženit s Karkulčinou ovdovělou maminkou. Pak by samozřejmě bylo potřeba vybrat staršího Matěje. Případně z Karkulky udělat dvanáctileté, ne osmileté děvčátko, a Matěje vybrat ještě trochu mladšího, než šestnáctiletého. Dohromady ale Třem bratrům s klidným svědomím dávám 80 %.

Těžko hodnotit nezaujatě film, od kterého od začátku očekáváte dokonalost. Nicméně Přelet nad kukaččím hnízdem je prostě skvělý. Pořád mě nutí přemýšlet, jak to vlastně se sestrou potvorou bylo; byla si své krutosti vědoma a vylévala si na pacientech zlost, nebo opravdu věřila (alespoň v počáteční fázi), že vše dělá zcela správně? Kdo ví...

Na tomto zpracování je mi sympatické už jen to, že Romea i Julii hrají velice mladí herci (docela mě ruší inscenace, kde 14tiletou Julii hraje o dvacet let starší žena), oba dva se navíc ukázali v tom nejlepším světle. Naprosto mě nenapadá, co bych mohla vytknout - všechno tu sedí: kostýmy, hudba, krásné Shakespearovy verše...

O kvalitě tohoto filmu vypovídá už jen to, že si ho i dva roky po shlédnutí docela živě pamatuji. To, co začalo nevinně, přerostlo do obrovských rozměrů. Závěrečná scéna v tělocvičně působí dost děsivě - už jen její začátek, kdy učitel s ledovým klidem předstoupí před dav studentů, kteří jej poslouchají na slovo. To mi běhal mráz po zádech.

Docela hezký letní film se zajímavým námětem. Krásné prostředí, milá Amanda Seyfried... Ale - jak už psalo pár lidí přede mnou - dvakrát mě nepotěšil přeslazený konec (ale co by člověk čekal od snímku tohoto typu... jen by bohatě stačil, kdyby byl ten happy end poloviční).

I když vím, že Hugo není pohádka, svou atmosférou mi pohádku připomíná. Dětští hrdinové jsou oba zábavní, jejich představitelé skvěle vybraní; Hugo a jeho vztahy s okolím (i jejich proměna) mi silně připomínají Olivera Twista. Další důvody, proč se mi film zamlouval: krásné prostředí zimní Paříže, neobvyklé pohledy do mechaniky hodin, neustálé očekávání, co se stane dál... A to, že jsem si při sledování po dlouhé době připadala jako malé dítě, které se diví velikosti a pestrosti okolního světa.

U hodnocení Vyprávěj člověk narazí na stejný problém jako u většiny dlouhých seriálů; kvalita v průběhu silně kolísá. Na začátku, když Honzík vyprávěl o 60. letech, se mi líbíl důraz na dobové reálie - kulisy, události... Postupně se z Vyprávěj stala jen směsice podivných mezilidských vztahů a už jsem neměla důvod tu smutnou podívanou sledovat.