Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (78)

plakát

Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (2005) 

Velkolepé, epické a studené. Kdyby se čtyři hlavní postavy v závěrečném osudovém "dvojsouboji" navzájem pobily, bylo by mi to úplně jedno. A to není dobře.

plakát

Crash (2004) 

Knoflíkáři po americku. Několik trapnejch scén doplňuje pár velice silnejch, který by byly ještě silnější, pokud by byly zasazený do fungujícího rámce. Když o tom uvažuju, málokterej snímek z poslední doby se se mnou, co se stavby týče, minul tak moc, jako tenhle a při sledování mi neustále běžely před očima filmy, který bych viděl radši, který problematiku rasismu zpracovaly líp, hlouběji a přitom jaksi mimochodem, aniž by to byly nuceny vyřvávat do světa tak, jak to činí Crash. Tři hvězdičky za slušný výkony herců, který dokazujou svojí profesionalitu přesto, že jim scénář hazí klacky pod nohy kde může.

plakát

Dr. House (2004) (seriál) 

V Americe je Dr. House velice populárním seriálem, zejména pro šokující aroganci a nedostatek taktu hlavní postavy. U nás, kde je takto arogantních a netaktních 90 % lékařů, seriálu valný úspěch nepředpovídám. Stavba jednotlivých dílů, kde se řeší skutečné (byť poněkud exotické) medicínské případy a nikoliv to, kdo s kým spí, je nicméně poměrně originální a zajímavá a Hugh Laurie jako nejcharizmatičtější seriálová postava posledních let (kam se hrabou Jack Bauer s Dexterem) nemá problém táhnout již 4. sezónu.

plakát

Láska nebeská (2003) 

Totálně pozitivní film a britská romantická komedie na vrcholu. Bill Nighy si vděčnou roli vyžilýho šoumena vychutnal do mrtě.

plakát

An Evening with Kevin Smith (2002) 

Přiznám se, že se moje znalosti amerických "bavičů" zadrhly někde u Jerryho Seinfelda a jména současných stand-up ikon typu Chris Rock nebo Billy Hicks ve mně vzbuzují spíš odpor. Ne pro jejich humor, ale prostě proto, že sledování podobných vystoupení mému racionálnímu (rozuměj nudnému) já připadá jako ztráta času. Pokud máte podobné guilty pleasure, nabízím vám vynikající alternativu, neboť na vystoupení Kevina Smithe se rozhodně lze dívat i na jako velice poučnou sondu do fungování filmového průmyslu (byť poněkud svérázně podanou). Přidejte si k tomu ještě vynikající druhý díl (Evening Harder) a můžete strávit nejen večer, ale klidně celý den, s jedním z nejzajímavějších lidí v showbusinessu. 4 DVD obsahují výběr nejlepších momentů ze šňůry Q&A dýchánků, kterou KS absolvoval po amerických univerzitách s bonusem v podobě kouzelného londýnského vystoupení. Pokud máte alespoň minimální vztah k "newjerseyské mytologii", Americe nebo Timu Burtonovi, nebudete se nudit ani vteřinu.

plakát

Znamení (2002) 

Film jsem viděl před cca třemi lety a tehdy bych dal možná jednu hvězdičku "za zásluhy". Opravdu, bezprostředně po zhlédnutí to na mě působilo jako pitomost roku, nicméně film mi zůstal v hlavě a vrtal mi tam tak dlouho, až jsem si ho pustil znovu. Výsledkem je, že teď prostě nemohu dát méně než za 4, protože místy naivní dialogy a slabší herecké výkony už mě neodvádějí od toho, co je na tomhle filmu nejdůležitější - od atmosféry. Nikdo mi nevymluví, že Shyamalan natočil jeden z nejoriginálnějších a nejpropracovanějších thrillerů poslední doby a Howard k němu složil ten nejpůsobivější možný soundtrack. K tomuto se holt, stejně jako k ostatním Shyamalanovým snímkům, nedá přistupovat jako ke standardně zkonstruovanému příběhu a nedejbože tam hledat logické lapsy - tohle je intimní záležitost. Koukněte se na film v zaplněném kině nebo s kamarády u pivka a užijete si spoustu legrace. Pusťte si ho o půlnoci, když už rodina spí, nechte se unášet jeho kouzlem a vypálí vám do mozku cejch.

plakát

Ztracen v La Mancha (2002) 

Vynikající studijní materiál pro každého, kdo se hodlá pustit do filmařiny - popis zoufalého boje celého štábu s větrnými mlýny reality je úžasnou studií procesu filmování a ve svých nejsilnějších momentech (bouře nebo zkoumání, zda pojišťovna uzná nemoc Jeana Rocheforta za "force majure" - vyšší moc) doslova bere dech. Z dokumentu je patrné, že snaha, vůle a vize vždycky nestačí - sled neuvěřitelných katastrof nakonec udolá i obrovský entuziazmus všech zúčastněných a zadupe do země jeden sen Terryho Gilliama. Přestože někdo může říct, že si problémy kolem svých filmů způsobuje hlavně on sám svou paličatostí a neústupností, tady to tak docela neplatí. Jak ve snímku trefně poznamenal jeden ze členů produkce, hlavním problémem filmu se naopak stalo to, že Gilliam už na začátku příliš slevil ze svých nároků, ale může mu někdo vyčítat to, že chtěl "The Man Who Killed Don Quixote" natočit s danou hereckou sestavou za každou cenu? Je jisté, že ten film už nikdy neuvidíme; nicméně to, že dal vzniknout dokumentu o jeho natáčení, jenž je možná nejlepším svého druhu, také není k zahození.

plakát

Donnie Darko (2001) 

Why are you wearing that stupid man suit? Když se řekne "kulťák", vybaví se mi tenhle film (i když to slovo nesnáším). Tohle nenápadný dílko mě přimělo k úvaze, zda má smysl točit film, kterej je, narozdíl od různých psychedelií, založenej na příběhu a přece ho při prvním shlédnutí nelze plně pochopit (mluvím o kinoverzi, režisérskej sestřih je přece jenom doslovnější). Já se ale při sledování náramně bavil a po skončení titulků byla moje první myšlenka "Tohle musím vidět znovu!". A o tom to je.

plakát

Billy Elliot (2000) 

Stupidní a zbytečná poslední scéna sráží hodnocení jinak výborného civilního snímku. Vynikající soundtrack.

plakát

Klub rváčů (1999) 

Neznám mnoho filmů, které by tak moc manipulovaly s divákem, neznám mnoho filmů, které by se tak moc okatě snažily být cool a neznám mnoho filmů, kterým by se to všechno tak moc dařilo. Kolem filmu je IMO trochu větší kult, než by si zasloužil, ale za 5 je to s přehledem (a to mám rád IKEU!).