Teebo

Že Velký Gatsby bude v jistém smyslu volným pokračováním Moulin Rouge bylo jasné ještě před dokoukáním prvního traileru. Je tu zdánlivě doopravdy všechno - vypiplaný vizuál, moderní hudba v ostrém kontrastu s dobovou atmosférou, ženský poletující během velkých společenských akcí na vysokých houpačkách... Chybí ovšem to hlavní, a to silný příběh. Diváka opravdu zasáhne pouze smutný, osamocený Gatsbyho konec, vše, co se odehrává před ním, (zvlášť při vzpomínce na onen o dvanáct let starší muzikál) se jeví jen jako povrchní plácání. Bez mučení přiznávám, že povinnou školní četbu jsem si v tomto případě nesplnil a předlohu jsem nečetl, takže nevím, kolik z ní šlo vytřískat. Čeho můžeme být také svědky, je, že nestačí, když si vezmu pár písniček, které se mi líbí, naházím je do filmu a budu doufat, že si to snad nějak sedne. Ačkoli mě vždycky zajímalo, jak by něco na způsob Flux Pavilion znělo filmu, nemyslím si, že zrovna v tomto případě se jednalo o ideální hudební doprovod, o rapu už se vůbec nebudu zmiňovat. Jo a taky bych rád příště dostal o něco méně vágní vysvětlení toho, proč hlavní postava musí ke každé druhé větě dodávat oslovení "old sport". Leze to docela na nervy.

Hodnocení závisí na tom, co od dokumentu očekáváte. Jestli vás zajímají historické souvislosti a religiózní stránka poutní cesty, může to být to pravé. Pokud spíše hledáte záznam osobních zkušeností poutníků, jedná se o slabý a neaktuální zdroj.

Občas nepříjemně předvídatelný (knihovna, zmrzlinářství), ale celkově příjemný film s kapkou retroatmosféry, kterou má téměř každý divák rád. Nechci vidět, abys uplaval tak daleko, že to nezvládneš zpět.

Obsahuje spoilery! Vážně hloupý film, jehož první půlka je pouze tuctová, ta druhá, kdy se vyloží karty na stůl, je už potom vyloženě dementní. Myslím, že vhodnější název by byl Den nezávislosti 2. Sledujeme totiž opět příběh vesmírem putující solitérské lodi, která "se přesouvá od planety k planetě a vysává z nich energii" (což dělá prostřednictvím sběru slané vody z oceánů, au!). Znovu rovněž vidíme apokalypticky zdevastovanou planetu, zničení mateřské lodi pomocí infiltrace, sakra i ty podělaný vrata má ta kocábka úplně stejný! Jediný rozdíl je, že občasně hláškující černoch byl nahrazen tím nejnudnějším panákem v Hollywoodu. Že z toho filmu jde při sebemenším zapojení mozku udělat fašírka, to asi nemá cenu zmiňovat (diváka zde rozptyluje opravdu spousta věcí, namátkou časově přinejmenším zvláštní sestřelení záchranného modulu, jediná výbava uvnitř lodi vetřelců milióny klonů, rozpoznání jiné formy života na lodi, ale detekce něčeho, co má větší sílu než atomovka, už ne, apod.), úsměvné hlášky také nechybí (můj osobní favorit je, když finální boss zastrašuje větou "Stvořil jsem tě, jsem tvůj bůh!", dobré je také "To není pasažér, kterého jsi mi slíbil."). Jediné, co je typově podobným filmům nutno uznat, že v sobě pořád mají něco, co způsobuje, že se ten film relativně snadno konzumuje a rychle ubíhá. Když si ale člověk na konci udělá suma sumárum, stejně dojde k tomu, že ať se hovno naaranžuje sebelíp, smrdět bude pořád stejně. 2/5

Pohlcující film se zajímavými postavami, motivy hlavní role by si ovšem zasloužili větší pitvu (klíčový vztah dcery s rodiči si říká o více prostoru, byť by se mi paradoxně film zřejmě netrávil tak snadno). Herecké výkony chválím vzácně, v tomto případě si to ale Isabelle Huppert a Benoît Magimel určitě zaslouží. 3+/5. Dodatek: Zcela neobvykle po dvou týdnech zvyšuji na 4*. Výtky stále zůstávájí, nicméně nemnoho filmů uvízne takovým způsobem v hlavě.

Několik vtipných momentů se tu jistě najde, ale je to bohužel hledání jehel v kupce sena. Jednat se o krátkometrážní dokument, vyšla by mi tahle sonda do české společnosti v konečném hodnocení jistě lépe. Hluchá místa typu tříminutového nezáživného záběru na stromořadí poblíž stadionu nutno přeskakovat rychloposuvem.

V jednom interview mluví Tarantino o tom, jak jedním z jeho úkolů při tvorbě Djanga bylo film vyvažovat a vhodně prokládat komediální prvky s napětím, akcí, hudebními sekvencemi apod. Podle mě v tom úplně selhal. První třetina je totiž úžasná, kvalitou se navazuje na Pancharty a osobně mi nezbývalo dělat nic jiného, než se jen tetelit blahem z toho, jaká je tu od Quentina další pecka jako blázen. Jenže přibližně s příchodem DiCapria se to bohužel zvrtne (byť jeho herectví určitě není příčinou). Zatímco ze začátku je film nasáklý skvělými fóry ("Tohle je můj kůň Fritz.", Schultzův zub, Django Freeman atd.), s postupem času dialogy ztrácí šmrnc, vtip se vytrácí a příchází hodina a půl filmu, která by chtěla buď hodně poladit anebo těžce prostříhat. Nejvíce otravné jsou hudební pasáže, kterých je tu vážně přehršel. Člověk z toho má skoro pocit, že Quentinovi někdo vypálil na CD nějaký mix, on si to poslechl a líbilo se mu to tolik, že ani nevěděl, které písničky ve filmu použije. Tak je tam pro jistotu naládoval všechny a chvílemi pak film působí tak trochu jako snůžka videoklipů. No je to pořád Tarantino, takže stojí za to to vidět, ale po solidním rozjezdu se u mě nakonec dostavilo celkem zklamání.

Průměrné béčko, které při sledování shazuje především nevyhnutelné přemýšlení nad nedostatečně propracovaným dějem. Neočekávám od filmů s tématikou cestování v čase dokonale logicky konzistentní děj, ale tady je těch zádrhelů příliš. Závěr také není tak působivý, jak by chtěl být (možná proto, že už jsme alespoň jednou, a navíc lépe, totožnou myšlenku převedenou na plátno viděli).

No no, prasátko moje. Neboj, Ludvíku, budou z tebe dobré šunky. Vtipné momenty, obdiv k ženským, Rudolf Hrušínský - to všechno ten film má. Ale dějově je to bohužel příliš plytké. A já se hodinu a půl na film bez děje pohodlně dívat nedokážu. Za závěrečný výprask jsou to poctivé tři hvězdičky. Ustřihla si vlasy... A sukni taky!

Osobně mám kategorii filmů, kde se řeší nějaký aktuální společenský problém, vůbec nejraději. Mezi zdmi řeší témata dvě: 1) výchova problematické mládeže na školách (jedná se o francouzský film, ale tahle záležitost je celkem univerzální), 2) rozšířené přistěhovalectví ve Francii. Mě se obojí nějakým způsobem dotýká a u filmu, který mi má co říct, jsem ochotný nad leckterými formálními nebo obsahovými kvalitami přimhouřit oči. 4/5