Don82

Mám obrovskou radost, že se příběh Alana Turinga konečně dostal na filmové plátno. Plně si to zaslouží. To, co on dokázal je naprosto neuvěřitelné a i když jsem o Enigmě pár článků přečetl, pořád nedokáži pochopit, jak se to Turingovi podařilo. Jeho přínos ve 2.s.v. je neoddiskutovatelný. Turing defakto položil základy informatice a je velká škoda, že o jeho životě a díle ví tak málo lidí. The Imitation Game je nefalšovaná pocta tomuto géniovi a zároveň příběh o tom, jak může být společnost krutá k odlišným lidem, jen proto, že jim nerozumí. Po řemeslné stránce není co vytknout, Benedict Cumberbatch exceluje.

Myslím, že většina diváků bude hodnotit velmi subjektivně, takže já se zaměřím spíš na objektivní posouzení tohoto projektu. Jestli jsem to správně pochopil, tak hlavní cíl Zlaté mládeže bylo ukázat celému národu současnou mladou generaci na malém vzorku pěti lidí z Prahy. Většina vnímavějších diváků musela hned u prvního dílu velmi znejistět, jestli nejde náhodou o nějaký nepovedený vtip. Jaké asi budou reakce dobře situovaných lidí co nikdy více méně manuálně nepracovali na těžkou práci na jatkách, drsné podmínky v armádě, nepohodlný život na vesnici a nebo nevyhovující bydlení na sídlišti? Většina obyčejných lidí vám řekne, že se to těm "zhýčkaným" lidem nebude líbit, budou z toho otrávení a budou se snažit z toho co nejrychleji utéci. Ano, to všichni víme a proto nechápu smysl tohoto projektu. Nejde o to, že by nebyla zvládnuta dramaturgická stránka a věřím, že vyjednání spolupráce např s armádou bylo velmi těžké, ale co přesně mělo být cílem? Mělo jít o jakési morální zúčtování? Věřili snad tvůrci, že dokáži někoho z pětice "napravit"? Tvůrci moc dobře věděli jak celé natáčení nakonec dopadne, jaké vzbudí negativní emoce a jak se bude následně generalizovat a přesto se nesnažili jít alespoň trochu více k jádru toho proč jsou mladí takový jací jsou. A nic na tom ani nezmění, překvapivý závěr, kdy se v naší pětici přeci jen probudila jaká si lidskost. Já osobně rozumím obsahu, ale nerozumím formě. Nechápu ten reality prvek na veřejnoprávní televizi. Komerční televize by z toho udělala bulvární jatka. Doslova. Mnohé záběry vyznívají divně či trapně, nebo naopak neskutečně ironicky vtipně. A to je právě to, proč jsem nakonec zvolil 3 hvězdy. Jestli byl záměr, abych se alespoň trochu bavil, tak byl účel tohoto reality-dokumentu splněn.

Působení českých vojáků v zahraničí vyvolává ve společnosti mnoho otázek a kontroverzí a proto se nejspíše Klusák a Remunda vydali do Afghánistánu hledat odpovědi. Tento dokument je např. od předešlého z Ukrajiny v mnoha ohledech jiný. Speciální režim ve válečné oblasti společně s přímočarým vojenským viděním světa téměř nedovoluje nahlédnout "za oponu". I tak, na první pohled jednoduchá otázka "Za co vy osobně bojujete." dostává vojáky do rozpaků. Nikdo nechce říci svůj názor. Proč? To se nedozvíme. Ale pár výjimek se přeci jen našlo. Jako když (zřejmě) důstojník Stropnickému vysvětluje, jak je česká historie neskutečně složitá a že on sám nemá zas tak černobílé názory. Kapitola sama o sobě je právě pan ministr Stropnický, který v dokumentu vystupuje jako neuvěřitelná figurka, která metá jednu hlášku za druhou, ale za celou dobu od něj nebyla slyšet jediná konstruktivní poznámka, A nebyl by to Klusák+Remunda kdyby se přeci jen nepodařilo natočit pár bizarních dialogů a záběrů. Ty jsou de fakto jediným "šťavnatým" materiálem, jinak jde o voiceovery a strohá prohlášení několika vojáků. Nicméně, jako celek je Má vlast Afghánistán hodně průměrný dokument. Za to asi může i to téma. Přeci jen, točit v Afghánistánu vojenskou operaci je něco jiného než politickou "kavárnu" u nás doma v ČR. Možná je škoda, že se tvůrci nezaměřili právě spíše na názory lidí u nás. Jsme národ hrdinů nebo Švejků? No, i sám předešle jmenovaný důstojník přiznal že má Švejka rád.

Filip Remunda ve svém dokumentu ukazuje situaci na Ukrajině tak, jak ji vidí skuteční lidé. Tyto lidi jste neměli za žádných okolností možnost vidět ve zprávách. Nikdo vám je neukázal, nejsou to experti na geopolitiku, ale přesto jsou jejich výpovědi nezpochybnitelně platné. Žádné politické nebo ideologické agitace jedné nebo druhé strany. Ano, padne pár vyhraněných názorů, ale to co se neustále opakuje je válka a mír. Tyto dvě slova dokumentem prostupují stejně jako otázka kterou si sám Remunda klade v závěru dokumentu a to: Proč se tak milí lidé střílí mezi sebou? Odpověď se hledá těžko. Lidé jsou sami zoufalí, protože jsou bezmocní, neví co dělat a proto se situace stále více vyostřuje. Každý se cítí podveden tím nebo tím politikem, oligarchem nebo vládou. Chtěl by svět lepší, ne jen pro sebe ale pro všechny. Obě dvě strany si nemusí nic vyčítat a pak už jen záleží na tom, co je vám bližší. Rusko nebo EU. Západ nebo východ. Ale co když je půlka vaší rodiny z Kyjeva a druhá z Doněcku? Odpověď se hledá těžko. Je to i tím, že na správném postupu se často neshodnou ani členové jedné rodiny. A i když se kvůli tomu pohádají, nakonec se sejdou u jednoho stolu. Ukrajina sice může být rozdělaná, ale lidé jsou pořád stejní a troufám si tvrdit, že i velmi přátelští. Nějak bylo, nějak bude. To je jejich heslo se kterým se snaží vyrovnat s nastalou situací, ze které si neví rady.

Vcelku dobrý sociální dokument natočený autentickým, bezprostředním stylem ale se spoustou "slepých uliček", kdy se autoři sice snaží o objektivitu ale nakonec to sklouzává do jednostranných vyjádření. Minulý rok jsem Tomáše Kratochvíla velmi chválil za dokument Gadžo, který měl kvalitní "nosný příběh". Něco takového v Ubytovnách chybí a celé téma je vysvětleno spíše po analytických kouskách informací. Ale i tak má dokument několik dobrých momentů, které pramení z osobních zkušeností lidí z ubytoven a vyjádření odborníků. Celá problematika je hodně komplexní a složitá. Také si myslím, že není problém, že autoři měly svůj vlastní, vyhraněný názor. To není nikdy na škodu, ale musí být neustále konfrontován s realitou, fakty a podrobován vnitřní kritice.

Vít Klusák opět jednoznačně boduje. V Matrixu AB má divák jedinečnou šanci zkusit pochopit fenomén Andreje Babiše, tedy "nepolitika" operujícího v těch nejvyšších politických kruzích ČR a EU. Dokument je pojat klasickou Klusákovskou pozorovací metodou a opět, se zde ukazuje talent režiséra pro výběr všeříkajících scén, kdy není potřeba nijak zasahovat a postavy na obrazovce sami nechtěně řeknou i to co by možná jen tak neřekly. Opět zde máme několik skvělých scén, kdy je kamera švejkovsky v pozadí a Klusák nechá děj pozvolna plynout a čeká "co z toho bude". Např. scéna s reportérkou Novy je naprosto famózní. Pojem "Matrix" na začátku nedává příliš smysl, nicméně s postupem času, kdy se AB nevědomky otvírá víc a víc, je Matrix jasný a zřetelný. Nepolitik Babiš je pro běžné občany jako zjevení, na které se roky čekalo: nekrade, je upřímný a mluví jazykem kterým rozumí. Nemá za sebou aféry a špínu. Je to vlastně politik-ideál. Až na ty peníze za které si nás všechny koupí. A když ho poprosíte o drobné, tak vám dá 5000 s omluvou, že menší nemá. Dokument nestaví na konfrontaci, ale nijak to nesnižuje jeho vypovídací hodnotu. Osobně si moc nedovedu představit jak by asi probíhal dialog Rady a Babiše. Hlavním symbolem dokumentu je pravděpodobně dvojí tvář AB. Při setkání voliči je uvolněný a přátelský, naopak při "byznysu" tvrdý a egoistický, což více méně dokazuje na konci dokumentu kdy se dialog jeho a Klusáka mění na monolog při kterém Babiš chrlí jedno "kdovíjaké" prohlášení za druhým. To je nicméně i celková koncepce ANO: upnutí se na obecné, nevyvratitelné a oblíbené heslo: prostě to zařídíme. Jedinou nezodpovězenou otázkou je: jak to, že má stále vysoké preference u voličů, i přes všechny ty causy kolem něj. Možná by mohl Vít Klusák znovu vyrazit s kamerou.

Hned první dokument z dalšího cyklu Český žurnál se zaobírá velmi ožehavým tématem. Erika Hníková si vybrala pozorovací formát, kdy do záběrů zasahuje jen minimálně. Žádné konfrontační scény a dlouhé dialogové pasáže. Většinou se moc nemluví. Některé scény jsou delší pro zvýraznění určitého "konfliktu" ale ten je jen virtuální, v hlavách diváků. Téměř nic se nedozvíme o lidech v dokumentu a to je škoda. A pak zase "jen" záběry a záběry.. Na druhou stranu se poměrně dobře podařilo zachytiti stěžejní emoční linku. Dokument jako celek vyznívá neskutečně negativně, pesimisticky a pro mnohé až traumatizujícím dojmem. Za to ale samozřejmě dokument nemůže, ten jen ukazuje realitu.

Můj sen o nekompromisním, hardcore postapokalyptickém sci-fi se více méně naplnil. A že jsem v tomhle ohledu celkem náročný. Nevybavuji si, že bych viděl původního Maxe, takže nemohu soudit jak se (ne)liší. Mohu ale napsat, že Fury Road dostálo svému názvu a divák toužící po dvouhodinové nonstop akci se bude doslova tetelit blahem. Vše krásně klape a scény kdy se "něco" akčního děje neberou konce. Režie i střih si dali opravdu velkou práci aby to celé šílenství na kolech jen odsýpalo. Ale nejde jen o akci, film je protkán opravdu dobrými nápady jak nenuceně vytvořit ani ne tak temnou, jak spíš těžko představitelnou, depresivní realitu ve které neexistuje něco jako humanizmus. Konec civilizace. Lidé jsou věcmi. V tomto ohledu je trochu škoda, že se scénárista nepokusil nás více zasvětit to fungování světa kde je permanentní válka o základní suroviny a lidé se zabíjejí téměř pro cokoli. O 30 minut více bych klidně snesl. Právě trochu slabší příběh je důvod proč si pro tentokrát schovám nejvyšší hodnocení. Nicméně, dokáži ocenit, že se George Miller rozhodl, právě pro tu nekompromisní cestu. Určitě tak potěšil fandy jako jsem já, které více zaujmou brutální scény s šílenými postavami, které poskakují mezi jedoucími vozidly řítící se po pláni více, než romantické sbližování Maxe a Fouriosy. Opravdu doufám, že se chystá dvojka, protože Mad Max: Fury Road je jako bombastický pilot k mnohamilionovému seriálu. To by byl teprve splněný sen.

Hodnocení po první sérii: Šílená úchylárna, která je ale doslova nabytá originálními nápady, gagy a hlavně velmi dobře zvládnutým sarkastických humorem a to vše s neobvyklými postavami. Pokud znáte stanici Adult Swim, asi vás bizarní zápletky jednotlivých dílů zas tak nepřekvapí. Nicméně, faktem je, že udělat v dnešní přesycené době originální animovaný sitcom dá určitě hodně práce a ta je v Rick and Morty rozhodně vidět. Celá první série drží laťku originality hodně nahoře a je zkrátka vidět, že si tvůrci dali práci aby bylo těch 22 minut efektivně vyplněno čistou zábavou. Rozhodně doporučuji lidem, které přestal bavit Family Guy nebo American Dad.

Těch pět hvězdiček vychází z mého naprosto subjektivního vnímání celého filmu. Ano, jde čistokrevný životopis, ale pokud alespoň trochu znáte Stephena Hawkinga, nemůže vás tento snímek zklamat. Spíše naopak vás doslova pohltí. Myslím, že James Marsh si velmi dobře rozmyslel svoji adaptaci a tak zatímco první polovina je doslova explozí pozitivních emocí (myšleno v tom nejlepším slova smyslu, bez sebemenší ironie), druhá polovina sklouzává do lehké beznaděje, návratu do reality a času hodnocení. Bez nadsázky jde o skvostný film, který až neuvěřitelně spojuje všemožné filozoficky životně důležité myšlenky z mnoha sfér a přesto není utopen v návalu soucitu, lítosti nebo beznaděje. To rozhodně ne. Už jen to jak se Hawking neustále usmívá, proplouvá celým filmem jako určitý symbol toho jak si uvědomit, že to co se nám stane občas nejde změnit a že je lepší se snažit "naložit" s tím co nám bylo dáno. Každá scéna je skvělá a měl jsem pocit, že de fakto čtu knihu Jane Hawking. Herecký výkon Eddie Redmayne je jedním slovem dech beroucí. Více k tomu nemám co dodat, snad jen, že je nanejvýš dobře, že byl oceněn Oscarem. Na závěr snad jen, že zde mnozí budou určitě psát něco o patosu, klišé a tak dále. A na to mohu napsat jediné, že jim to nemám za zlé, protože Theory of Everything je přesně ten typ filmu kdy záleží jen a jen na divákovi, co si z něj odnese. A já si odnesl opravdu hodně.