Don82

Zamrzlo peklo. Nikdy jsem si nemyslel že to napíši, ale Ben Stiller udělal opravdu poctivý, příjemný a hravý film. To hlavní co oceňuji, je s jakou lehkostí dokázal spojit "serióznější" zápletku s jednoduchými, nenucenými, zajímavými a skvěle zahranými scénami, kde se kupodivu na první pohled nic neřeší, ale jak děj plyne, tak na sebe krásně navazují a moc pěkně se na to kouká. To defakto dokazuje, Stillerovu režisérskou vyzrálost a řekl bych možná i tvůrčí sebekritiku, možná usoudil, že bláznivé komedie už dnes umí točit kde kdo a on hledá něco víc, kde by uplatnil svůj životní nadhled a podle mě to našel. V celém filmu je možno pozorovat spoustu náznaků a drobných poznámek které lze brát jen jako dokreslení vážně-nevážné atmosféry snímku, nebo jako námět aby se na konci filmu divák zastavil a popřemýšlel. Nicméně, celková filozofie filmu, tak trochu "plave", tím chci říci, že hlavní postava sice na začátku je v pomyslném bodě A a my sledujeme její cestu do bodu B, který je ale paradoxně ve výsledku zase bod A. Možná účel, možná ne, ale já to chápu tak, že film Vám nemá říkat "Hledání sebe sama je děsně cool. Všechno zvládnete, nevadí, že pojedete do Grónska na loď, pak na Island, kde vás málem pohřbí sopka a možná, když to přežijete, tak se dostanete do Afghánistánu, kde možná najdete to co hledáte..". Ne, Ben Stiller si sice zahrává s ohněm, když balancuje nad propastí typického klišé outsidera který se "probudí" a na konci filmu bude děsnější frajer a bude to mít srovnaný. V tomto filmu je to jinak, je zde jakási alternativa, je to na pomezí toho "snění" a reálné pevné vůle člověka něčeho dosáhnout.

Tento speciál je asi opravdu nejdrsnější, ale když dnes již víme že do 4000 m. n. m. vyjede i Trabant, mají hoši z TG trochu problém obhájit jejich auta. Nicméně, speciál má uvolněnou atmosféru a opět krásné scenérie ve kterých auta projíždí a kromě Bolívie se v druhé polovině dostaneme i do Čile a to je teprve nádhera, jinak výběr aut, naplánování cesty a lokace bez debat super. Jelikož je cesta fakt náročná nejen pro auta, ale i pro naši trojici, tak je zde méně vtípků a klasických naschválů, ale o to více je zde prostor věnován autům samotným, což jsem vítal, protože některé vtípky z jiných speciálu občas nepadly tak úplně na úrodnou půdu. Bolivia Special je skvělí i v tom, že můžete během sledování hádat které auto dojede a které ne a jelikož se cesta mění každou chvíli, není rozhodnuto až do samotného konce, který všechno rozhodně.

Mám dojem, že první Thor měl poněkud plytký příběh a bohužel pokračování u něho zůstalo. Thor: The Dark World nemá příběh vyloženě debilní ani nudný, ale nedokáže diváka plně zaujmout, nabídnout něco extra zajímavého, jak po stránce dějové a ani po stránce vizuální, protože téměř vše se opakuje z prvního filmu. Postavy odehrávají plus mínus celkem předvídatelnou linku děje, kde napřed vyhrává jedna strana a pak zase druhá, občas dojde na nějakou bitku nebo akční scénu, ale nic co by nějak vybočilo z kolejí průměrné komiksové podívané, ve stylu "to už tu bylo" a ani trochu humoru to nezachrání. Pro fanoušky žánru je to "ok", pro ostatní "neurazí,nepotěší".

Ani nevím, proč jsem si myslel, že to bude typickej doják. A hodně jsem se mýlil. Dallas Buyers Club má perfektní spojení "polidštěného" scénáře a naprosto bez debat excelujícího Matthew McConaugheyho (Oskar samozřejmě zaslouženě). Vyjmečným se film stává především svým minimalistickým a zároveň nezávislým a upřímným přístupem k hlavnímu tématu filmu. V žádné scéně není falešné mesiášství hlavní postavy, není zde žádné "byl jsem hajzl a teď jsem nejsvatější a už budu jen hodněj", žádné laciné poselství o tom, jak jsou jedni dobří a druzí zlí, žádné přehrávání a ždímání emocí. Ron Woodroof jako hlavní postava je nejen skvěle zahrána, ale hlavně velmi dobře zvládnuta po stránce charakteru, kdy divák prostě nemůže odtrhnout oči od každé scény, kde se objeví. Kromě osobní roviny hlavní postavy je zde i bez předsudků a s důrazem na vyváženost obsažena i druhá rovina o tom, že je jedno jestli jste ochlasta z rodea nebo někdo jinej, ale ve výsledku se špatné věci dějí všem a to jak se k nim postavíme, je jen a jen na nás. Film možná vyznívá trochu idealisticky, ale právě v tom to je. Není jednoduché něco změnit, ale proč se o to alespoň nepokusit. Zbytek už si musí divák přebrat sám.

Opravdu neskutečný zážitek nejen pro pravé fanoušky sci-fi. Jelikož už toho bylo o Gravitaci napsáno hodně, pokusím se udělat krátký souhrn: Alfonso Cuarón dovedl k dokonalosti skloubení technického vizuálu, nahuštěné atmosféry která je postavená na špičkové kameře a hudbě a originálního pojetí dramatického vyprávění. Jde především o to, že každý si může ve filmu "najít to své", tedy že film je ve svém filozofickém vyznění přirozené otevřený a každá scéna, každý náznak herce nebo každý kousek dialogu či monologu může mít více výkladů. Muselo to dát neskutečnou práci propojit všechny aspekty které film vytvářejí a vyhnout se lacinému pozlátku digitálních efektů, nebo naopak přehnaných výlevů ala Armagedon. Ještě bych zmínil tu neskutečnou sílu propojení Vesmíru a člověka, která je ve filmu naturalisticky vykreslena jako neviditelná a neoddělitelná substance všeho. Sandra Bullock a George Clooney - nepravděpodobné spojení a ještě k tomu ve sci fi, ale tady jejich obsazení filmu perfektně sedlo. Tleskám, prostě tleskám. Rozhodně nejlepší sci-fi posledních let.

Klasický Top Gear je opravdu originální pořad, ale jejich Speciály posouvají laťku ještě výše. Osobně se mi zamlouvá to spojení pořadu o autech a cestování, protože je to defakto stravitelnější, než kdejaký cestopis plný nudných podrobností. Mnohé speciály TG jsem neviděl celé, takže jsem si řekl že to vezmu postupně a pokusím se mrknout na všechny. Namátkou jsem tedy vybral jako první Middle East, který mi už názvem připadal zajímavý. Jelikož zatím nemám s čím porovnávat popíšu to takto: Ze začátku se až moc mluví a jsou tam občas dost okaté scény, ale třeba to jak se James zranil mi přišlo dobře zahrané a nebo neplánovaně autentické. Jinak má speciál zajímavý průběh, protože se jede přes více zemí a např. část kdy jedou přes poušť je asi nejšílenější v kombinaci s použitými auty. Trochu mi chybělo více hlášek, ale zase se to zachraňuje více povídání o cestě, takže ve výsledku remíza. Nicméně tu čtvrtou hvězdu dám za skvěle natočenou krajinu a i vzájemné soupeření naší trojce přidalo na dynamice a jejich cesta mi pěkně uplynula.

Není pochyb, že je Karel Janeček geniální matematik, který nejen že má to pravé "hardcore" matematické uvažování ale také ho dokáže úspěšně aplikovat na určitých modelech a díky svému systému obchodování na burze dokázal vydělat opravdu hodně peněz. Docela by mě zajímalo jak to celé z technického hlediska funguje a na takový dokument bych se určitě podíval. Janeček na první pohled působí jako nekonečný optimista a realista zároveň, vyznavač filozofie postavené na základech více nebo méně daného "dobra a zla" a on do toho vstupuje se svojí abstraktní matematickou vizí, která je (jestli jsem to správě pochopil): Pokud budeme mít v základu státu promyšlený a fungující systém správy, lidé už sami poznají koho tam chtějí a nebo koho nechtějí. Jako opatření proti těm, kdo jsou zkorumpovaní a celkově zlí, tak Janeček vymyslel svůj volební systém, který obsahuje principy matematiky díky kterým je vždy s určitou pravděpodobností zvolen spíše ten nezkorumpovaný politik.... Zajímavá myšlenka, která by si jistě zasloužila podobnější studium. Spojení matematiky a společenských věd je dost možná řešení mnohých problémů. Ale jak je v dokumentu naznačeno, uvádění teorie do praxe je vždy problém. David Vondráček zvolil klasickou formu portrétu osobnosti, kdy se téměř nevměšuje do plynutí snímku a jako režisér jen defakto "přepíná" na obrazovku ty, kdo zrovna májí mluvit. Atmosféra dokumentu je nekonfliktní a více méně "hraje na obě strany". Tvrzení Janečka je několikrát (ale ne pokaždé) podrobeno kritice jiné strany, což je jedině dobře a možná, že právě tato část zde původně chyběla a proto nechtěla ČT dokument odvysílat. Nicméně, čekal jsem, že bude Vondráček trochu více Janečka konfrontovat v otázce jeho působení ve společnosti a politice. Protože: úspěchy v ekonomice a byznysu mu nikdo neupře, ale úspěchy, např. při prosazování jeho nového volebního systému nebo jeho tažení za lepší zítřky, jsou dost na pováženou. Pokud se tedy podle jeho příznivců mělo jednat o nového "spasitele", tak proč o něm není dneska už skoro slyšet? Janeček má spoje veřejné mecenášství jako koníček, takže by nemusel být ovlivňován tlaky kmotrů, ale v dokumentu je naznačeno že je to egoista a je hluboce přesvědčen o své pravdě a docela by mě zajímalo jak by se dlouhodobě vyrovnával s oprávněnou kritikou. Janeček sám přiznal, že by možná chtěl být prezidentem, proč tedy nekandidoval v přímé volbě? Ve výsledku nejde o špatný dokument, jde spíše o standardní dokument bez nějakého zajímavějšího prvku ze strany režiséra...možná jsem ale jen trochu ovlivněn stylem Českého žurnálu.

Ač si nejsem úplně jist, co melo být hlavním poselstvím tohoto dokumentu, je jasné, že se tentokrát Remunda pokusil ukázat od každého trochu a ve výsledku defakto skoro "nic". Přes provokativní název je v dokumentu až překvapivě málo špičatých poznámek, sarkasmu a humoru který je pro Remundy tak typický. Nosné téma, které je pro diváka poměrně jasné je zde zpracováno z menších a spíše improvizovaných koláží lidí co jsou buď Češi nebo Chorvati a nebo prostě jen někdo kdo o daném tématu něco ví a nebojí se to na kameru říci. Nepokrytecky říkám, že mě většina neoslovila. Výjimku tvoří Chorvaté vtipně glosující autentické chování čechů na dovolené, které zná asi každý. Ale: 3/4 materiálu o českých turistech nicméně nemá většího významu. Na druhou stranu nemůžu upřít, že Remunda má pořád ten cit pro načasování všeříkající scény, kdy tří minutový dialog o sandálech, paštice a pivu vynahrazuje předchozích 20 minut dívání se na Obnažený národ na pláži. Situaci komplexně zachraňuje mladý pár který konečně do dokumentu přinese tolik potřebnou "hloubku" a "cit" a rozpovídá se o tom jak se žije lidem když je jeden z Česka a druhý z Chorvatska a o vnímání stereotypů obecně. Tohle ještě odpustím, ale pro příště ať si Remunda raději připraví něco užitečnějšího.

Z pohledu standardního dokumentu o životě a názorech horníků a specifikách jejich povolání je asi vše v pořádku, nicméně jako dokument hledající odpovědi na hlubší otázky už bohužel ne. Stěžejní a nejpovedenější je část dokumentu kdy se tvůrci vydali přímo za horníky do šachty a natočili jejich každodenní práci Při tom divák pochopí co je na povolání horníka tak neskutečně jiné, než když někdo jde na 8 hodin do kanclu a pak přijde domů a "vypne". Sami horníci to přiznávají, že pro ně je to defakto droga a když je pak tvůrce na ukázku zavede do jakési montážní haly kde vidí jen znuděné tváře, suše odpoví, že toto pro ně opravdu není. Ono vlastně není těžké pochopit, proč se nechtějí svého fárání vzdát, navíc v situaci kdy jsou pod zemí ještě miliony tun uhlí ale díky propadu cen kdesi Číně je jednoduší důl prostě zavřít. Bohužel, asi se budu opakovat jako u minulého dokumentu Českého žurnálu, ale dokument je až nepřirozeně nekonfliktní a nejde pod kůži problému. Když jel důl na plné obrátky, proč se nedělaly rezervy až se s těžkou opravu skončí? Kdo a proč pořád mluví o zavírání toho nebo toho dolu když pak další rok OKD vykáže zisk pár miliadr? Co by se stalo když by v daném regionu přišlo o práci ze dne na den tisíce nebo deseti tisíce lidí? To se zde bohužel nedozvíme. Jak je mnohdy Klusák nebo Remunda bičován za svoje vstupování do tématu, v dokumentu Já, horník! je režisér zbytečně pasivní. Jeho přístup stylem "někam přijedu, něco natočím ale na nic se skoro nezeptám" ukazuje na těžkou neprofesionalitu. Ve výsledku celí dokument zachraňují již zmíněné záběry z těžby a občasný dialog s horníky.

Mám takový pocit, že si Ivo Bystřičan ukousl až moc velké sousto a nedokázal z tématu vytěžit byť jen náznak nových informací a zjištění. I když se nezapře snaha jít věcem pod kůži a pokusit se poodhalit alespoň část nekalých praktik na Pražském magistrátu, většina materiálu v tomto dokumentu vyjde tak nějak naprázdno. To, že za celou kauzou stojí někdo z vyšších míst a že bylo několik úředníků předhozeno před veřejnost jako jediní viníci, se ví už dlouho a dokument tak ve své podstatě nepřináší nic nového. Ani jako portrét pana Chytila bohužel tento dokument neobstojí, protože jsme se o jeho životě a názorech nedozvěděli prakticky nic. Asi největším kamenem úrazu dokumentu je až neuvěřitelná míra (možná neúmyslné) improvizace, kdy např "rozhovor" s Pavlem Bémem je ve výsledku zmatený monolog primátora, přičemž autor dokumentu řekne tři věty a tím scéna končí. Ono scén, co jsou jaksi nic neříkajících se zde vyskytuje až příliš. Zločin pana Chytila je tedy spíše nepříliš zdařilým pokusem poukázat na to, jak snadné je velký průšvih hodit na někoho kdo možná, byť neúmyslně, ani nevěděl co vlastně způsobil. Kauza Opencard by potřebovala vzít od podlahy a pořádně si posvítit na skutečné viníky... snad to vyjde v nějakém jiném dokumentu.