Don82

Opravdu neskutečný zážitek nejen pro pravé fanoušky sci-fi. Jelikož už toho bylo o Gravitaci napsáno hodně, pokusím se udělat krátký souhrn: Alfonso Cuarón dovedl k dokonalosti skloubení technického vizuálu, nahuštěné atmosféry která je postavená na špičkové kameře a hudbě a originálního pojetí dramatického vyprávění. Jde především o to, že každý si může ve filmu "najít to své", tedy že film je ve svém filozofickém vyznění přirozené otevřený a každá scéna, každý náznak herce nebo každý kousek dialogu či monologu může mít více výkladů. Muselo to dát neskutečnou práci propojit všechny aspekty které film vytvářejí a vyhnout se lacinému pozlátku digitálních efektů, nebo naopak přehnaných výlevů ala Armagedon. Ještě bych zmínil tu neskutečnou sílu propojení Vesmíru a člověka, která je ve filmu naturalisticky vykreslena jako neviditelná a neoddělitelná substance všeho. Sandra Bullock a George Clooney - nepravděpodobné spojení a ještě k tomu ve sci fi, ale tady jejich obsazení filmu perfektně sedlo. Tleskám, prostě tleskám. Rozhodně nejlepší sci-fi posledních let.

Naivně jsem si myslel, že když vyměnili režiséra, že by dvojka nemusela být tak špatná a že bych snad mohl Hunger Games znovu přijít na chuť. Jednoduše řečeno: opět zklamání. Měl jsem občas dost silné déjà vu, protože emoce, atmosféra i chování postav je bez ostychu okopírovaná z jedničky. Tady se první hodinu vlastně nic neděje, nějaké to vykecávání a citové výlevy, pubertální mládež si přijde na své. Na druhé straně, občas se ve filmu objevila scéna kde jsem se celkem slušně bavil na účet hlavních postav. Ale tvůrci si za tu můžou sami, protože různé dialogy a směřování děje je tak neskutečně naivní a zábavně "hloupoučké", že jsem si až myslel že to je záměr a že se ve filmu kromě primárního děje skrývá i jakási vyšší vrstva, kdy byly do scénáře propašovány sarkastické narážky na sebe sama. Ale spíš ne. Prostě, co mělo fungovat jako hluboká citová a emoční podívaná to nefungovalo a výsledkem je opět plytké okecání kdejaké malichernosti. Takže, když jsem se po cca hodině a tři čtvrtě konečně těšil na arénu a na jatka, netušil jsem, že přijde jakási zmatená série boje, útěku, zase povídání si (tentokrát na pláži), zase útěku, zase boje (kde není žádná krev)... pak se udál "opravdu" nečekaný "zvrat" a byl konec. Sakra, kde je nějaké epické finále? Když už nic, tak to bylo alespoň v jedničce a dali se na to dělat vtipy. Byl jsem podveden! Už mám dost té neviditelné revoluce která se odehrává "kdesi". Dočkám se pokračování kde bude konečně Katniss střílet šípy do hlav přisluhovačů totalitního světa? Samotný závěr něco naznačuje, ale bojím se, že budu zase zklamán. Ale za tu srandu by to stát mohlo.

Na první pohled "jen" další Iron Man se "standardně dobrým" dějem, ale třetí díl jde daleko dál. One man show Tonyho Starka je zde přetvořeno do vynikající komiksové podívané, plné humoru, ironických poznámek, hromady povedených efektů, technologických hračiček a scén s hlavou a patou, bez kapky patosu a zbytečných klišé. Jde tedy o nejtemnější, nejvyzrálejší a nejosobitější díl, ve kterém je Iron Man poměrně zajímavě oddělen od symbolu plechového obleku a daleko více je provázán na další osoby, jejich city a chování. Ukazuje se tak, že nejde jen o pouhého komiksového hrdinu pro děti. Jinak, režisérský rukopis je zde více než patrný a ne nadarmo mi tedy připadlo, že je zde použito hodně nápadů z Lethal Weapon, od stejného režiséra.

V rámci žánru celkem dobrá jednohubka. Scénáře jednotlivých dílů pracují s již mnohokrát použitými motivy, ale přesto se autoři snažili o nějakou tu invenci. Postavy Kennexe a Doriana dávají celému seriálu příjemnou chemii, dej pěkně odsýpá, takže za mě nadstandardní Sci-Fi seriál.

Jde pravděpodobně o nejlepší dokument o nejen o WikiLeaks a Julianu Assangeovi ale vlastně o celém příběhu lidí, kteří se chtěli zapojit do odhalování pravdy v zájmu všech na této planetě. Dokument sleduje události daleko dříve před mediálním humbukem, který vynesl Assangeho do křesel televizních studií a udělal z něj téměř spasitele nového věku. Autoři se chronologicky věnují jednotlivým postavám, kteří se nějak s WikiLeaks zapletly, ať už jde o dobrovolníky z řad aktivistů, přes IT odborníky, hackery a nebo seriózní novináře ze seriózních novin, kteří chtěli s WikiLeaks spolupracovat. Dokument je natočen velmi bezprostředně, ve více rovinách se snaží popsat skutečnost, že za vším tím odhalováním pravdy, vynášení tajných depeší, šmírováním, udáváním, politikařením je přeci jen lidská stránka každého z nás. V tomto ohledu dokument excelentně vykresluje a odhaluje Juliana Assangeho jako egocentrického, nevyrovnaného, radikálního manipulátora, kdy na jedné straně vytvoří revoluční projekt a na straně druhé svým pokryteckým chování tento projekt téměř zahubí. Julian Assange jako hacker a myslitel je génius. Julian Assange jako obyčejný člověk se neumí srovnat s reálným světem. Celá kauza o znásilnění ve Švédsku zanechává pachuť v ústech, a pokud by to, co ženy v dokumentu prohlašují byla pravda, potvrdí se jen to, že Assange byl ve výsledku pro WikiLeaks spíše pohromou.... Po lidské stránce ještě hlubší je režisérovo pátrání po osobě jménem Bradley Manning který je klíčovou postavou při vynesení obrovského množství tajných dokumentů Americké armády a vlády. Autoři šli až na úplný začátek: co je to za člověka, proč to udělal a kdo byli ti, kdo mu pomohli, nebo naopak zradili.... Dokument je pro přehlednost a autenticitu doplněn rozhovory s mnoha přímo zainteresovanými osobami, dokonce i bývalých představitelů armády a vlády, kteří z různých důvodů museli svá místa opustit. V dokumentu vypovídají i lidé, pro které byl Julian Assange velkým vzorem, "polobohem" a ze začátku byl tento, až přehnaný obdiv i užitečný, nicméně postupně, kdy docházelo k rozporům, mnoho původních lidí kolem WikiLeaks dobrovolně odešlo, nebo bylo dokonce donuceno odejít.... Režisér Alex Gibney velmi dobře pojal dokument, jako osvětu pro diváky, předkládá fakta a své názory občas jen naznačuje. We Steal Secrets: The Story of WikiLeaks je tedy především o tom, že to co je na první pohled dobré může být nakonec prohnilé a že nikdo a nic není dokonalé.

Pokračování Já, padouch se celkem podařilo, jen tak tak, protože stačilo málo a mohl to být průšvih. Už od začátku je jasné, že to bude přehlídka dětinských vtípků a jiných animovaných blbůstek a měl jsem obavu zda to bude stačit na to, aby se z toho nestala trapná matlanina. Naštěstí má film dostatek sebeironie. Díky tomu, že si dělá legraci ze všeho, hlavně sám ze sebe, dokázal jsem se dostatečně zabavit téměř u většiny scén. S dějem si bohužel tvůrci moc práce nedali, spíše to vypadá, že plánovitě něco "spíchli" a jako hlavní tahák filmu plánovitě vybrali kombinaci roztomilosti, hlášek padoucha Grua a nespočitatelných vylomenin které předvádí Mimoni. Ale nelze tvůrcům dávat za zlé, že chtěli postavit animák na prvoplánovosti dětské taškařice, protože jim to celkem vyšlo a film záhadně drží pohromadě i přes svojí nedokonalost a zjevnou slepeninu rozličných nápadů. A na mě to bez problémů fungovalo, možná ne pořád, ale ve většině případů ano. Nicméně, doufám, že u třetího pokračování vytasí něco lepšího, co se dějové linky týče.

Problémem tohoto filmu vlastně je, jak moc toho o Stevu Jobsovi víte, nebo resp. nevíte. Podle toho se pak může celé vyznění filmu podstatně měnit. Rozhodně nejsem znalec jeho života ale četl jsem pár článků o době, kdy vznikaly první počítače pro běžné lidi a mezi nimi se rodila i malá firmička Apple. Ke skutečnému Steavu Jobsovy asi jen toto: rozhodně mu nelze upřít inovativní myšlenky, díky kterým přinesl zcela nové funkce a principy, které už dnes pokládáme za samozřejmé. Nicméně, vždy je zde druhá strana: problematické prosazování "nehmotných" myšlenek na úkor zisku, nejasné spory o autorství, např. to, že Jobs okopíroval myšlenku grafického rozhraní od Xeroxu (to ve filmu bohužel není), který na tom pracoval 10 let, je dnes již téměř jisté. Možná místo okopíroval, můžeme napsat, že se tím jen inspiroval a že využil toho, že Xerox nedokázal svoje myšlenky přinést na trh dříve. Kdo je první a originální, bere vše. A v podstatě o něčem takovém je celí Apple a myšlení Jobse. Ve filmu to je i přiznáno, že Jobs je v první řadě obchodník a jestli si někdo zaslouží obdiv za technické inovace, tak je to především Wozniak. Osobně nejsem člověk co by Apple přímo nesnášel, nicméně, chápu názor mnohých, že se na Jobse díváme až moc "božsky", i když je zde mnoho dalších lidí kteří svými geniálními myšlenkami obohatily počítačový průmysl. Druhá věc je i psychologická stránka člověka, Jobs šel umanutě po svém vysněném produktu nehledě na lidi, kteří třeba měli jen trochu jiný názor a ke kterým se choval hrozně. A to neplatí jen o práci, ale i o osobním životě. Bál jsem se, že ve filmu bude Jobs vykreslen jako počítačový bůh, ale naštěstí je PR Applu drženo celkem na uzdě. Bohužel viditelnou slabinou je, že v mnoha scénách Ashton Kutcher znatelně "přehrává" a ždímá emoce kde se jen dá, neměl jsem více méně problém se do jednotlivých scén vžít i společně s dalšími postavami, ale měl jsem neosobní pocit k Jobsovi, jako by byl jen nějaká vymyšlená postavička pro tento film. Co se scénáře a režie týče, občas se takříkajíc "tlačí na pilu", ale je zde snaha o co největší a přirozené přiblížení vnitřních pocitů Jobse směrem k divákovy. Opět je zde problém, že nevím, jak moc jsou dialogy co postava Jobse ve filmu říká reálné. To se vlastně dá říci o všech dalších aspektech filmu, kdy se reálná předloha střetává s "pohádkovostí" Hollywoodu. Jako nedělám si iluze, že pro Apple fans je tento film opravdu dar z nebes, ale osobně jsem nakonec došel k názoru že se v mnoha ohledech jedno s průměrný film, který postrádá možná trochu více pokory.

Paul Greengrass asi moc dobře tušil, že jeho film bude lidmi buď chápán jako bezostyšná pohádka o kapitánovi, který se "jen" řídil protokolem, nechal námořnictvo dělat svoji práci a hlavně si moc nehrát na hrdinu a snažit se to nějak přežít. A nebo bude jeho film chápán jako lineárně táhnoucí se napínavá podívaná s velice přesvědčivým Tomem Hanksem, který se své rove zhostil velice odpovědně a s Kapitánem si opravdu sedli. Režisér spojil oba dva pohledy a osobně si myslím, že to bylo správně rozhodnutí. Příběh má sice celkem tuctovou kostru, na které není skoro nic nabaleno, ale to je možná dobře, protože se film spíše opírá o jednotlivé scény ve kterých se dost tlačí na psychiku a atmosféra houstne každou větou. Na druhou stranu, občas to ujede a režisér chce divákovo "přikování" k obrazovce vyždímat až do dna. Výsledkem je poměrně dlouhé protahování, před očekávaným koncem a pak je najednou po všem. Nicméně, dějová linka s pirátstvím je zde velmi chytře propletena a je omezena jen na to, co by ve skutečnosti bylo pro běžné únosce a oběti to hlavní k řešení dané situace, takže žádné filozofování se nekoná. Greengrass se také obloukem vyhnul očekávanému klišé, kdy se postavy navzájem citově sbližují, což by v reálu asi nefungovalo. Naopak se postavy chovají více méně racionálně a občasné logické úskoky bych vysvětloval jako důsledek stresu a strachu. Abych to uzavřel: Kapitán Phillips rozhodně potěší každého kdo si potrpí na přesvědčivých hereckých výkonech zasazených do napínavé atmosféry nezvyklého prostředí.

Ani nevím, proč jsem si myslel, že to bude typickej doják. A hodně jsem se mýlil. Dallas Buyers Club má perfektní spojení "polidštěného" scénáře a naprosto bez debat excelujícího Matthew McConaugheyho (Oskar samozřejmě zaslouženě). Vyjmečným se film stává především svým minimalistickým a zároveň nezávislým a upřímným přístupem k hlavnímu tématu filmu. V žádné scéně není falešné mesiášství hlavní postavy, není zde žádné "byl jsem hajzl a teď jsem nejsvatější a už budu jen hodněj", žádné laciné poselství o tom, jak jsou jedni dobří a druzí zlí, žádné přehrávání a ždímání emocí. Ron Woodroof jako hlavní postava je nejen skvěle zahrána, ale hlavně velmi dobře zvládnuta po stránce charakteru, kdy divák prostě nemůže odtrhnout oči od každé scény, kde se objeví. Kromě osobní roviny hlavní postavy je zde i bez předsudků a s důrazem na vyváženost obsažena i druhá rovina o tom, že je jedno jestli jste ochlasta z rodea nebo někdo jinej, ale ve výsledku se špatné věci dějí všem a to jak se k nim postavíme, je jen a jen na nás. Film možná vyznívá trochu idealisticky, ale právě v tom to je. Není jednoduché něco změnit, ale proč se o to alespoň nepokusit. Zbytek už si musí divák přebrat sám.

Když jsem si četl o čem, že to má být, tak jsem byl celkem dobře naladěn. Starý Arnie, jako starý šerif ve starém, zapadlém městě se postaví mlaďochům s moderními hračičkami a pěkně jim natrhne prdel. Bohužel, moje očekávání nebyla splněna. Film se od začátku tváří jako detektivka, pak trochu jako sebeparodující western a když jde o akci, tak je ve vzduchu cítit atmosféra 80. let. Kombinace odvážná a snad i realizovatelná, ale ne v tomto filmu. Hlavně jde o to, že se režisér snad chtěl zavděčit všem a tak je od každého ve filmu trochu, ale ve výsledku je to solidní šlichta, která není nikterak zajímavá. Co se týče Arnolda samotného, tak prostě už nezahraje to co dřív a v akčních scénách s ním (kterých je velmi málo, na to, že je to hlavní postava) to je vidět. Děj je naneštěstí tak jednoduchý, že ani nezačne mutovat do nějakých trapností. I toho kecání je celkem málo a spíš je na vyplnění vaty a aby divák vůbec věděl kdo je kdo a proč tam vůbec je (což pořád nechápu u Johnnyho Knoxvilla, co jeho postava měla vůbec znamenat). Dvě hvězdy dávám proto, že si myslím, že staré žánrovky jde natočit daleko lépe a i moderně, jak se například ukázalo u posledních Expendables. The Last Stand je ale promarněnou šancí.