Don82

Tušil jsem, že se bude film pohybovat v určitých žánrových mantinelech, ale že bude až tak plytký a stereotypní jsem nečekal. Na druhou stranu oceňuji, že se "roztomile" drží při zemi, nemá přehnané ambice na "promlouvání do duši" a stylem vyprávění je celkem věrohodně spojen s realitou. Přijde mi ale škoda, že se tvůrce/scénárista snažil do docela malého prostoru vmanévrovat všechny problémy a útrapy hlavního hrdiny, bez toho aby byl příběh opřen o hlubší pocity, které ve snímku dle mého chyběly. Asi to nevyznívá úplně jasně, ale zkrátka je zde více, dramatických dějových linek a jejich spojení v jeden fungující celek příliš nezvládli. Jestli se ptáte zda jde o tuctovou teenage komedii, tak musím prohlásit: určitě ne, protože přes různé nedokonalosti a zjevné nedostatky jdou zde občas hodně příjemné scény kdy je vidět snahu o invenci. A jestli jde o komedii? No to je asi subjektivní, ale za sebe bych se přimluvil aby se tvůrci pro příště nebrali tak vážně a upustili trochu uzdu fantazii, protože Miles Teller je opravdu dobrý herec a určitě by zvládl jak drama tak komedii. Pokud hledáte o stupínek lepší alternativu, doporučuji Kings of Summer.

Je trochu náročnější popsat atmosféru Kings of Summer, protože nejde o na první pohled sladké a zidealizované dobrodružství party kluků a jejich cestě za sice krátkou ale o to intenzivnější životní lekcí. Nejvíce se mi líbila ta "lehkost" vizuální stránky filmu, kdy i obyčejná scéna, kdy kamera jede lesem je natočena velmi působivě, další podařenou, ale ne úplně dotaženou věcí je psychologická stránka postav, kde je sice vidět jaký si náznak experimentování (Biaggio), nicméně nikdo z nich není mimo typickou škatulku. Děj samotný je možné hodnotit z více úhlů, protože na jednu stranu je zde jakési "nehloubka" příběhu a na druhou stranu jsou mnohé scény nabyté emocemi a je na nich cosi přirozeně naturalistického a občas až mýtického. Z Kings of Summer jsem si odnesl přesně ten typ filmového zážitku jaký jsem potřeboval k povzbuzení mysli.

Rodriguez je rebel, na všechny kašle a točí si svoje béčkové filmy s nesmrtelným Machetem. Zatím co si předchozí díl držel aspoň trochu vážnosti, tady se bez nadsázky Rodriguez utrhl ze řetězu a jeho proud krve může začít. Film má svoje tempo a svoje dávkování akce a humoru, ten sice není kdoví jak sofistikovaný, ale během mnoha scén se prostě nelze ironicky neusmívat. Děj samotný bude asi většinou kritizovaný, ale dle mého je nadprůměrný, hlavně si na nic nehraje a tu a tam se v nějaké vedlejší roli objeví někdo ze slavnějších postav od Banderase po Gibsona. Danny Trejo je prostě príma chlápek, který toho sice moc nenamluví, ale scény s ním mají ten správný nádech absurdity. Tento film je čistá jednohubka pro pobavení, proto nemá cenu moc film pitvat a analyzovat co by se dalo udělat lépe. Někomu prostě nesedne a někdo v tom vidí pomstu všem těm moderním ačňákům. Klasika je prostě klasika a osobně jsem rád, že Rodriguez má pořád energii a odvahu točit tento typ filmů. Už se těším na pokračování... vzhůru do vesmíru.

Hacking, chlast, hulení, korupce, Nikola Tesla, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, nerd s mluvícím robotem, SQL injection, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, nevtipný humor, debilní scény, hrozní herci o kterých nikdo nikdy neslyšel a mnohem mnohem více. [Legálně a zdarma ke shlédnutí zde]

V době, kdy se každý soudný divák vyhýbá filmům označeným jako komedie, je We're the Millers doslova zjevením, které zachraňuje situaci a opět přináší šílené scény s vtipnými dialogy. Film je z celkového hlediska celkem prostý, ale jak se říká: úspěch je v detailech. Především si zde někdo dal práci se scénářem, především pak s vymýšlením a časováním vtipů. Obojí je skvělé. Další věcí je výběr herců: Jason Sudeikis byl pro mě docela neznámí, ale tímto filmem si mě opravdu získal. Neskutečně cool chlápek, kterému ty hlášky fakt sedly a dokázal je přirozeně "prodat". Jennifer Aniston je, řekněme taková ozdoba, ale výkon nadprůměrný. Will Poulter a Emma Roberts pěkně doplnily "rodinu", určitě by se mohli zas někde objevit. Když bych vzal film z druhé strany, tak jsem zde cítil menší rozpor v tom, jak se (zřejmě) režisér snažil udělat pořádný šílený film ve stylu Hangoveru, ale někdo (zřejmě) ze studia naopak chtěl "veselejší-sprostší" rodinou komedii. Výsledek si myslím více přiklání k režisérovi, ale i tak jsem cítil v určitých místech, že by se klidně mohlo jít dál a stejně by to do filmu bez problémů zapadlo. Na konci filmu jsem cítil jakési zadostiučinění, protože je zde po dlouhé době zase film který prostě umí udělat poctivou sérii vtipů a hlášek, i když děj okolo je celkem jednoduchý.

Pokud bych se v tom chtěl opravdu rýpat, tak lze Man of Steel označit do jisté míry jako mírně rozporuplnou adaptaci pravděpodobně nejslavnější super hrdinské ikony. Neznaje komiksu jsem od začátku přistupoval k filmu velmi odhodlaně: velmi mne zajímalo, co stálo na začátku Super Mana a kde se vůbec vzal ten Clark Kent. V téhle rovině film plně splnil moje očekávání. Hned úvod na Krypronitu je vizuální a filmová pecka, která velmi dobře uvede diváka, nicméně moc mu toho neprozradí. O to se postará další část filmu, která je naplněna nefalšovanou atmosférou ve které je vyprávěn příběh Clarka Kenta, bez toho aby byl divák nucen do nějakých laciných citů. Když někdy v 3/4 dojde k "akci", celý film se jako by otočí a nastupuje nekompromisní "tvrdost" komiksu, kdy vše lítá sem a tam a Clark Kent se z hodného pacifisty mění na neústupného bojovníka za přežité celé Země. Právě tento zvrat, jsem poměrně dlouho musel vydýchávat a tak nějak se přepnout na vlnu toho, že je zde Bůh jménem Super man a tomu je vše povoleno a podvoleno. Naštěstí jsem ve výsledku nepocítil tu prázdnotu obálky z digitálních triků, která mě tak "znechutila" Star Trek Into Darkness. Zack Snyder možná tušil, jak tenká hranice je mezi volností komiksové adaptace a bezduchého akčního výplachu. Vždy se najde někdo, kdo mu to bezduché ničení mrakodrapů vyčte a tím i celé jeho pojetí "pana nezničitelného". To je právě to, že Zack Snyder mohl udělat některé věci jinak, více s nadhledem a zkusit se oprostit od té sterility superhrdiny, která byla právě tak "narušena" v první hodině filmu. Nicméně, pořád si myslím že scénáristicky a režijně jde o velmi povedený film. Závěrem snad jen to, že obsazení herců nemohlo být lepší a herci jako Henry Cavill a Russell Crowe zde předváděli skvělé výkony.

Toto by se mělo pouštět minimálně na středních školách jako základní námět k diskuzi o kouření. Ivo Bystřičan si rozumně nehraje na Michaela Moora a nedělá ze sebe vševědoucího chytráka, ale s lehce ironickou formou ukazuje absurditu "svobody kouření". Jako zajímavý prvek snímku je, že se autor rozhodl s kouřením skončit a více se tak propojit tématem. Dokument je velmi svižný, Bystřičan neustále klade otázky a hledá možné odpovědi. Někdy úspěšně (někteří politici a lidé z poradny a zdravotnictví) a někdy neúspěšně (zástupci tabákové firmy). Divák je seznámen s neúprosnými fakty, které prostě nemůžou někoho nechat na pochybách, že kouření že vážný společenský problém a že by stát měl pro ochranu obyvatel dělat více. Ale paradoxně, i když je to komplexní problém, tak příčiny jsou vlastně zcela evidentní. To popisuje i psycholog v dokumentu, že většina kuřáků začíná v dětství a v dospělosti pokračuje. Otázka: Je možné u dětí mluvit o svobodné volbě, když zcela evidentně selhává úloha rodičů, státu a společnosti aby jim více než jasně vysvětlila, že kouření má špatný vliv na jejich zdraví? Reklama na cigarety je zakázaná, tak kde to tedy ty děti vidí? U rodičů! Ale čemu se vlastně divím? Když se pak v televizi po sté objeví nejslavnější kuřák a senátor Kubera a vysvětluje, že lidé umírají při pádu z koně a že zákaz jízdy na koních taky nechystá!? A ten neustále opakující se argument, že kouřit je svobodná vůle! Ano svobodná vůle je zničit si zdraví, a nechat na tom vydělat miliardy tabákovým společnostem ale ať se kuřáci přestanou schovávat za "svobodu" a jednoduše si přiznají, že je to jejich hloupost, že je strhlo okolí a že je to slabost když neumí přestat. Dokument je spíše osobním pohledem Bystřičana, než nějakou hlubší sondou, ale i to co přináší myslím stačí na to, aby o daném problému řeklo poměrně dost. Ještě jednou pro ty, co se považují za dospělé, rozumné a svéprávné: Kouřit je IRACIONÁLNÍ!

Shrnu to krátce: Scott Moore se podílel na scénáři Hangoveru, který měl sice jednoduchou zápletku, ale bohatě to vynahrazoval povedenou (čti netrapnou) zábavou a povedenými dialogy. U 21 and Over není nic z toho co dělalo Hangover celkem originálním. Zde se všechna "zábava" scvrkla do prvoplánového a okoukaného exhibicionismu a stereotypních scén z mnoha jiných teenage filmů. Dialogy nejsou ani vtipné ani "přemýšlivé". Je zde nějaká kostra děje, s naprosto předvídatelným závěrem, na kterou jsou navěšeny dílčí scény s nulovou přidanou hodnotou. Tempo je taktéž pomalé, takže o dynamice z Project X nemůže být ani řeč. Opravdu tedy nevím, co tímto počinem tvůrci zamýšleli.

Řekl bych, že tento film je praktickou ukázkou nového typu válečných filmu. Ono, kdyby dneska někdo přišel s epickým eposem jako je Zachraňte vojína Ryana, tak by to asi dost schytal. Lone Survivor je pravý opak: minimalistický příběh za jednotlivými postavami, malá skupina, kterou divák téměř nezná a už je vtažen do akce. Právě akce je zde velmi dobře pojata jako série rychle nastříhaných naturalistických přestřelek, zranění a bolesti. Žádná epická vřava frontové linie, ale krvavé přestřelky jak v nějaké kriminálce. Boj o každý metr, boj s psychikou, boj za cíle kterým věříte. Pokud chtěl Peter Berg věrohodně přenést reálné postavy a události na filmové plátno, tak se mu to povedlo velmi dobře, protože jsem po celou dobu cítil spojení s postavami. Dramatický linka je dobře zvládnutá. A jestli má někdo problém s těmi siláckými řečmi a různými "hesly", tak je to jeho problém, protože na mě to fungovalo. Válka je svět sám o sobě a kdo nezažil to, co oni, to nikdy nepochopí. Jsem rád, že vznikl tak "odpovědný" film, který neždímá laciné emoce, nedělá černo-bílé závěry a dokáže zprostředkovat zajímavý divácký zážitek.

Příběhově trochu nedotažené, ale za to vizuálně úžasné, obsah a forma mají v tomto filmu opravdu velké třecí plochy. Musím říci, že jsem čekal nějaké prvoplánové, povrchní sci-fi, ale v průběhu mě Oblivion přesvědčil o opaku. O vizuálu se asi nemá moc cenu bavit: je prostě vynikající a společně s přesvědčivým Tomem Cruisem vytváří dobrý základ. Co se týká scénáře, tak osobně jsem už od začátku cítil, že to bude trochu jiný styl vyprávění. Po úvodu jsem byl mírně nesvůj, protože jsem nevěděl co čekat. Atmosféra se sice táhne, ale rozhodně nenudí a jakmile začnou naskakovat nezodpovězené otázky film diváka vtáhne permanentně. Ono je to s tím příběhem vlastně dost na hraně, jelikož tam pár věcí trochu nesedí a některá fakta nejsou dále rozvedena a divák se musí zkrátka smířit s tím, že se vlastně dívá na "sci-fi pohádku", kde je možné vše. Jelikož jsem na klišé ve sci-fi alergický, byl jsem překvapen, jak Joseph Kosinski z toho nakonec vybruslil a myslím že velmi dobře. Oblivion jako celek sice neohromí, ale když se vezmou jednotlivé prvky filmu, určitě poskytne zajímavý zážitek.