Don82

Na tento seriál jsem narazil naprostou náhodou a nic jsem od toho nečekal, ale pilot mě příjemně překvapil. Chytré vtípky a scénky s mnoha referencemi do IT světa dělá z tohoto seriálu (možná trochu překvapivě) poměrně originální počin. Rozhodně nejde o taškařici jako Big Bang Theory, ale naopak jde o jakýsi vážně-nevážný nadhled nad vážností IT firem a online byznysu 21. století. Postavy se zatím moc neprojevily, ale předpokládám, že jak se děj rozjede určitě se tak stane. Dám tomu šanci... P..S.: Pokud vám slova jako Google, Apple, startup, app, komprimace nebo UI (a další z IT světa) nic neříkají, tak vám asi většina vtipů a narážek nebude připadat moc vtipných. EDIT: dokoukána celá 1. série (18.7.2014) EDIT2: dokoukána celá 2. série (19.6.2015) která je ještě o stupeň lepší: plno pravého IT humoru, tleskám tvůrcům k jejich originalitě...

Skam je výborný především v celkovém zpracování středoškolského tématu, kdy jsou různé postavy zasazeny do někdy více, někdy méně dramatických situací a kolem toho se tvoří všelijaké minipříběhy. První série je takové klasické "teen guilty pleasure", druhá série trochu zvážní a nabere o něco hlubší směr. Třetí a čtvrtá série se zabývá kontroverzními tématy, které rezonují společností a pokládají diváku zajímavé otázky. Neříkám, že jde o ultra hluboké filozofování, ale právě v případě tohoto seriálu platí, že méně je někdy více. Zajímavě natočeno, režie střídá veselé tóny a hudbu s depresivními stavy a pocity samoty.

Ostrava!!!

Staré způsoby jsou ty nejlepší a pro Skyfall to platí ve všech směrech: Stavba děje, zápletka, rozvržení postav a spousta odkazů na starého Bonda. Že by tedy něco pro pamětníky? Vůbec ne. Sam Mendes má velmi vytříbený vkus pro dávkování napětí, časování scén a když už to nemůže být lepší, tak přijde s naprosto dokonalým dialogem a postavy jednoduše hrají koncert na plátně. Mendesovi prostě tleskám za tu odvahu jít proti času a udělat vyváženou Bondovku s nádechem retra, ale visuálem 21. století. Samotný Craig nejlepší co jsem zatím viděl. Po katastrofálním Quantum of Solace, které jsem naprosto nerozdýchal je Skyfall 180° obrat v sérii 007, který zde nebyl minimálně po celou dobu kdy byl Pierce Brosnan u kormidla. Jen tak dál!

Hrabal + Menzel = Divácké nebe!

Námět je hodně zajímavý a určitě by se dal uchopit z více stran. Od šílené komedie, přes masakrózní GTA až po lost footage akci. Je trochu škoda, že režisér nechtěl experimentovat a nepoužil alespoň někdy rozklepané autentické záběry, dost by dle mého oživilo a zintenzivnělo spád děje. Nicméně i tak je to v ději poměrně nabité: hlavní postava skrytý maniak, u kterého nevíte jestli vás pochválí nebo nechá zastřelit. Na rovinu, Jake Gyllenhaal tady svým výkonem dělá fakt hodně a bez něj by hodně scén prostě tak nevyniklo. Koncept filmu je vlastně ten, že je neustále naráženo na pokřivenou morálku lidí ve většině soukromých médií. Nightcrawler ale nemá žádné hluboké úvahy (což je jen dobře), jen předkládá svoje scény, kde si prostě říkáte, kam až může člověk zajít pro peníze. V cynickém kapitalizmu opravdu daleko. Jako drama jde sice o lehký nadprůměr, ale tím jak je divák neustále držen v nejistotě je pokročeno ještě o stupínek nahoru. Asi nejlepším prvkem snímku je jeho až mrazivá uvěřitelnost a myslím, že každý bude po celou dobu cítit silné spětí s realitou. Nightcrawler neukazuje nic, co by se už dnes nemohlo klidně dít a možná že i děje. Pokud si u nás stěžujeme na bulvárnost médií, nedokážu si představit, co se děje např. v USA.

Asi bych měl zase začít číst popisky k filmům, jak jsem to dělával dříve. Nebudu zastírat, že tady jsem se nachytal, na příslib dobrého, mysteriozního dramatu. Bez okolků bych The Words nazval červenou knihovnou která je promyšleně ukryta za na první pohled zajímavý příběh, který se zdá být stravitelným pro všechny. Hlavním problémem filmu je to, že ze sebe dělá co vůbec není. Z počátku uvolněné rozvíjení děje se ani ne po půl hodině zvrhne do přehnaného sentimentálního tlachání a klišé se dere na povrch. Já jsem většinou proti podobným věcem celkem odolný, ale tady jsem to nečekal a z "líbivého" příběhu jsem byl v polovině otrávený, protože jsem už tušil, že lepší to nebude. Nevěděl jsem, čeho se mám chytnout, co si mám z toho všeho vzít a co to všechno má znamenat. Film prostě jen ždímá laciné emoce scénu po scéně a spoléhá na prvoplánovost a plytkost příběhu, jako by si tvůrci řekli že to musí stačit. Čistá povrchnost. Nemluvě o okatých náznacích, které zřejmě mají v divákovy vyvolat nějaké hluboké myšlenky. Tyto náznaky vůbec nefungují a zanechávají jen prázdné místo, kde divák čekal scénáristovu silnou chvilku, kdy to herci "rozbalí" a on si bude moct vychutnat poctivě zahrané dialogy, plné pravých emocí. Nic z toho ve filmu není. Příběh je veden ve třech dějových rovinách, přičemž si myslím, že to není úplně špatný nápad, ale zde není využit úplně nejlépe. Závěr filmu totiž přinese poměrně nejasné rozuzlení a divák má být zřejmě zaskočen a má se ve vzpomínkách vracet na začátek filmu a celé si to přehrát znova a znovu se ponořit do děje protože už by měl mít všechny informace... Ne, prostě jsem to nepobral. Překombinovanost na druhou. Jediné pozitivum je ve slušných hereckých výkonech a první třetině filmu.

Film by se dal shrnout zkráceně takto: "Podělat se může všechno, ale stejně tak se ze všeho můžete dostat. Samozřejmě je potřeba mít dost peněz a pevné nervy". Arbitrage na začátku vypadá jako standardní drama s vlažnou atmosférou, nicméně postupně se před divákem otvírá opravdu povedené divadlo plné intrik, lží a falešných ideí. Čisté konverzační drama se smysluplnými, logickými a skvěle zahranými scénami, kdy jsem všem postavám věřil a že by klidně mohl mít film reálný námět. Dějové tempo je sice na můj vkus trochu pomalejší, ale za to je pevně budována atmosféra a navíc se postupně odhalují další a další skutečnosti, takže je divák pořád něčím zaměstnán. Richard Gere není rozhodně můj oblíbenec, ale tady jednoduše exceloval a film vytáhl určitě o stupeň výš. Celkově jsem se scénářem spokojen, protože pře takový uhlazený styl nabízí originální náměty k přemýšlení.

I přes všeobecnou silnou kritiku tohoto pokračování Die Hard, si říkám "Proč ne? Ale..." Režisér John Moore šel evidentně po novém konceptu této klasiky a musím říct, že balancuje někde mezi nehoráznou ostudou pro klasiku 80. let a moderním pojetí postavy McClaneina, které je bohužel mírně řečeno nedotažené. První půlhodina byla fakt špatná, naprosto tuctové demoliční derby. Nicméně, postupně se film dostane na jednoduchou dějovou linku a divák se může uklidnit, protože alespoň celkem jasné vymezení policajtů a padouchů zde zůstalo. Zde se bohužel vsadilo na přílišnou "modernu" tedy, sice Willis hraje pořád toho stejného (i když už staršího) naštvaného odpadlíka a i nějaká ta hláška ukápne, ale jinak je ve filmu hodně věcí jinak, mimo "koncept" Die Hard. Např.: proč děj v Rusku s nezajímavými a tuctovými padouchy a děj bez špetky nadhledu a sebeironie. Světlejší stránkou věci, jsou slušně zvládnuté triky a celková dynamika všemožných výbuchů a destrukcí mi přišla hodně zábavná. Závěrečná scéna s únikem před vrtulníkem je rozhodně nejvtipnějším momentem filmu. A mít jako parťáka vlastního syna je v jistém směru dalším zdrojem osvěžením série. Když se podívám zpětně, na 4. pokračování z roku 2007 je to jako nebe a dudy. Toto, tedy 5. pokračování má bohužel jen nálepku Die Hard a dost ji zneužívá. Doufám, že se další díl polepší a vsadí na klasické prvky a promyšlenější scénář.

Viděno několikrát a stále je pro mne dvojka Die Hard akční klasikou, která položila základy žánru. Willis je zde ještě odvázanější a sarkastičtější než v jedničce. Vánoce už nikdy nebudou takové jako dřív. ;)