Israha

Tady někdo hrozně žere osmdesátky a devadesátky. Synťákový soundtrack, kyborgové, mimozemské cestování, píseční červi á la Duna, monstra jakoby vzniklá infekcí xenomorfa do dilophosaura z Jurského Parku, sex, gore, vulgární vtípky...no prostě to, co máme rádi. A taky, bohužel, celkem nulová režisérská vize. Mírným plusem je uvědomění si nižšího rozpočtu a z toho plynoucí snaha táhnout většinu filmu spíš v napínavém, lehce horrorovém stylu (protože ruku na srdce, ta akce je zde natočena hodně podprůměrně). Cit pro budování atmosféry však po hříchu taky nic moc a nebýt tedy nadšeného a důsledného recyklování (nebo, máte-li mrzutou náladu, vykrádání) dobových žánrových propriet, vlastně je celý Alien Expedition poněkud o ničem. Tvůrci zjevně milují ty klasické filmy z jejich mladých let, ale chybí jim prachy a talent na cokoliv víc, než na sice zapálenou, ale s postupem stopáže čím dál víc topornou poctu, která vlastně neví, co kromě jakžtakž slušného audiovizuálu a hromady pokývnutí nabídnout. Ale i ten zmíněný zápal pro věc se cení :).

Efekt nostalgie u tohoto zvířecího horroru dělá zjevně hodně, a i mé hodnocení je jím zatíženo (byl to úplně první horror, který jsem jako dítě v TV viděl). Tento béčkový pokus svézt se na vlně popularity Čelistí nemá žádné objektivní filmařské kvality, je po hříchu dost nehorrorový (bát se bude asi jen někdo s fobií z krokodýlů), klišovitý a mizerně obsazený, ale poctivě ručně dělané triky a nezaměnitelný osmdesátkový feeling brnkají na ty správné pocitové struny i dnes, téměř čtyřicet let po vzniku filmu. Jakoby to oproti dnešnímu televizní a DTV žánrové produkci mělo víc "duše"...

Dějové schéma o samotářském policajtovi a jeho zelenáčském parťákovi, bezskrupulózním prachatém hajzlovi a nezničitelném mutantním zvířeti, jehož existenci nikdo nevěří, bylo obehrané už tenkrát na začátku devadesátek...tady je navíc ztvárněno s minimem nějakých opravdu dobrých horrorových (nebo aspoň krvavých) momentů a stylem, který je místy až nepříjemně zdlouhavý a vytváří dojem pocitové stopáže okolo dvou hodin. Ty dvě hvězdičky jsou za snaživý (a místy roztomile nevydařený) vizuál a překvapivě zábavně obsazené a podané postavy, díky nimž se na tento film o aligátorovi, ve kterém se o něm povětšinou jen diskutuje, dá bez výraznějšího rozčarování dokoukat. O žádný béčkový VHS kult se však v tomto případě nejedná.

Druhý Ant-Man jede úplně na stejné vlně, jako jednička, jen má více postav, více dějových linií a v důsledku toho také lepší tempo a méně hluchých míst - proto mě v konečném výsledku bavil více, než jeho předchůdce. Vypíchl bych dvě věci - jednak je to opravdu hodně velká sranda (která si navíc mezi všemi marvelovskými filmy našla svůj specifický styl, založený na buddy chemii a místy až sitcomově položených dialozích - takže žádná teenage infantilita á la Spider-Man, bezuzdná, vědomě přepálená magořina á la Guardians či třetí Thor, ani suché, sarkastické narážky Tonyho Starka, ale v rámci MCU naprosto svébytný přístup k humoru) a druhak perfektní akční scény, které nejsou možná tak epicky nasnímané, ale zase geniálně využívají schopností superhrdinů i superzáporáků a doslova hýří kreativitou. Jen tomu chybí zloduch, který by opravdu navodil pocit ohrožení (jeden z přítomných je jen komická figurka, ti ostatní ani zloduši v pravém slova smyslu nejsou), a nějaký opravdu silný moment, který by ukázal, že byla snaha o víc, než jen o nezávaznou taškařici na vyplnění času mezi dvěma díly Avengers. Ono je ale nejspíš stejně pravda, že žádné větší ambice s tímhle filmem ani nebyly...

Nesmírně se mi zde trefila do chuti pulpová sci-fi stylizace, mám tyhle báchorky o svržení galaktických tyranů ve světech, plných bizarních životních forem, rád. A velmi cením výkon Jonathana Majorse, který i s absurditami typu MODOK či inteligentní komunističtí mravenci v zádech dělá z Kanga vrstevnatého, osudového záporáka. Jinak je Quantumania přepálený digibordel, který při byť jen namátkovém rozboru vyprávění a vnitřní logiky ztratí soudržnost, to bez debat. Moje vnitřní prepubertální děcko však má při hodnocení tohoto filmu hlavní slovo.

Plakáty, synopse a úvodní voiceover navnadí na zábavnou jízdu postapokalyptickou pustinou, plnou mutantů a oblud, ale nic takového se nekoná. Všelijakých kreatur je ve filmu sice poměrně hodně, jsou designovány a rozpohybovány v sympatickém retro stylu a pěkně se na ně kouká, ale ve chvílích, kdy na obrazovce žádná není, se z filmu stává příšerná nuda, která se zejména v prvních dvou třetinách neskutečně vleče. Technické nedostatky vzhledem k žánrovému zařazení a rozpočtu lze v pohodě prominout (a navíc, neherectví a otřesná choreografie soubojů pár úsměvů na tváři vyloudí), ale ta nudnost je neodpustitelná. K tomu všemu se navíc titulní postava nechová ani moc nymfoidně, ani moc barbarsky, takže i tento zdroj potenciální zábavy odpadá. Zkrátka film, který se tváří daleko více cool, než ve skutečnosti je. Dvě hvězdičky jen za kostýmy mutantů a rozpohybované modely oblud.

Skvěle natočená, intenzivní a ze začátku velmi zneklidňující podívaná, jejíž koncept se ale postupně rozpadne v soubor epizodických scének, které jsou ve své brutalitě a temnosti velmi působivé, ale ne zcela dostatečně drží pohromadě. Interesantní mysteriózní element zůstal nevyužitý; paranoia a dusno uzavřené náboženské komunity se s postupem děje spíš zhušťuje do jednotlivých výstupů s vrtákem v hlavě či dcerovraždou, ale přestává zlověstně viset nad celým ostrovem a jeho lidmi. Jakoby Evans nevěděl, jestli chce natočit náboženský thriller, supernatural horror, nebo survival řezničinu, a proto použil prvky všeho a namixoval je tak, že jim ve výsledku chybí koherence, a to tím spíš na ploše více než dvouhodinové stopáže. Vizuálně nesmírně atraktivní, s drásavým zvukovým doprovodem a místy opravdu bolestivý - takový Apostle jednoznačně je. Ale taky přespříliš rozkouskovaný, a postupem času ztrácející drive a napínavost. Permanentně sjetý Stevens a zmagoření Sheen s Jonesem to sice herecky slušně táhnou (a souhlasím s těmi, kterým Jones přišel ve své roli daleko děsivější a přesvědčivější, než Sheen), ale i oni se v průběhu děje na delší dobu vytrácejí ze scény a tím se jen podtrhuje dojem celkové rozklíženosti. Škoda...Evans je evidentně výborný režisér, ale tady si ukousl poněkud větší sousto.

Ryzí komiksárna. Epická, rozmáchlá, barevná, nekomplikovaná a náturou poněkud prostoduchá, jako ze starých sešitů. Film to pětihvězdičkový není, ale Wanova režie zprostředkovává pětihvězdičkový zážitek. Aquaman mohl velmi snadno skončit jako další DC propadák, ale totálně nadšenecké a srdcařské Wanovo pojetí, podpořené nejvyšší technickou kvalitou, ho katapultovalo na (nejen) letošní komiksovou špičku. Že to za ty šílené prachy bude celé vypadat dobře, se asi dalo čekat, ale klíčové je, že Wan se s tímto samotným faktem nespokojil, a akci a vizuálním atrakcím vtiskl výrazný punc kreativity a v podstatě v kuse diváka ohromuje tím, co se na plátně děje (hell, napadlo by někoho, že zrovna v komiksovém blockbusteru najde své místo lovecraftovská pasáž, že bude výborně udělaná a bude tam sedět?!). Jisté výhrady snad mohou být k humoru (tam ta snaha vyrovnat se MCU pořád úplně neklape) a tomu, že mezi Momoou a Heard funguje spíš buddy chemie, než milostný vztah, ale jinak Aquaman nijak neselhává ani na poli postav, herců, kteří je hrají, a jejich interakcí (ok, možná Wilsonův Orm je ve snaze o jakousi větší komplexnost záporákem poměrně nezajímavým a v tom ansámblu černobílých, ale výrazně definovaných charakterů se poněkud ztrácí), a nějak to celé funguje tak dobře, že veškerá ta opulentnost a velkolepost člověka vtáhne, nikoliv otupěle zadupe do země. Jasně, v podstatě je to celé jen přefouklá a cool se tvářící pohádka - ale to velké dítě, které ji natočilo, do ní s chutí a umem otisklo plno svých radostí, aby se o ně s námi mohlo podělit. Já jsem z těch, který jeho pohled na věc dokonale chápou.

Únavná přehlídka filmařské nekvality, žel navíc ještě i prosta invence a jakéhokoliv nadhledu. První zmutovaní pavouci se ke všemu objeví až po více než padesáti minutách stopáže (do té doby jsou k vidění jen křečovité pokusy o vytvoření military atmosféry a thrillerového dusna, které ve svém otrockém lpění na žánrových klišé vůbec nefungují), a pak teda aspoň začne nějaká ta řežba, která je nicméně tak otupující a jednotvárná, že nakonec ubíjí úplně srovnatelně, jako užvaněná první půlka filmu. Tohle by bylo špatné i někde v devadesátkách, a tím spíš dnes, kdy se v rámci žánru béčkového eko-horroru tvůrci předhánějí v tom, kdo přijde s větší magořinou a kdo si ze sebe bude dělat víc prdel.

Po třech řadách seriál (peklužel) končí, takže je prostor k jeho zhodnocení jako celku. Inu, každý argument o repetitivnosti a dějové vatě je naprosto na místě, ale příběhová linie zde v žádném případě není to, na čem se staví. Ash vs. Evil Dead je dost možná nejvhodnější brát jako splatterový sitcom, ve kterém je ona lichá mytologie o starodávném zlu jen prostředkem k tomu, jak sypat do diváka ve zběsilé kadenci krvavé cákance a nekorektní černočerný humor. Campbellův Ash Williams je ultimátní buran a hovado (pro jehož roli se Bruce jakoby přímo narodil), a postavičky okolo něj jsou trefně obsazeným a zábavným panoptikem, ve kterém občas probleske nějaký kultovní ksicht (Lucy Lawless! Ted Raimi!), nikdo z nich moc nehraje a na všech je vidět, jak si celou tuhle krví nasáklou taškařici užívají - a pokud přistoupíte na tuhle hru, užijete si ji taky, se vším všudy. Jasně, v jednotlivých scénách je horrorová atmosféra patřičně silná, a co se týče gore, neexistují zde žádné zábrany, ale jede se spíše v duchu Evil Dead 2 a Army of Darkness, takže hlavním cílem je, aby to celé byla co největší prdel. A to teda sakra, že je!