Israha

Israha

Oživlá Apokalypsa

okres Vsetín

6 bodů

Moje komentáře

    • 23.6.2019  15:35

    Průměrný a ničím nevýjimečný celovečerák s Ultramanem Cosmosem, na který se ale docela dobře kouká díky hojně zastoupené akci. Pokud jste předtím neviděli seriál, který tomuto filmu dějově předchází, nedojdou vám některé souvislosti a nepochopíte některé vztahy mezi postavami, ale kolem a kolem znalost seriálu ke sledování The Blue Planet není potřeba. Jinak se jedná o velmi stereotypní kaiju eiga se všemi typickými dějovými rekvizitami - zlí mimozemští dobyvatelé, vyspělé národy žijící skrytě v hlubinách země, souboje "hodných" pozemských a "zlých" vesmírných monster, japonský patos všude okolo. Dojde i na obligátní deus ex machina moment v podobě intervence druhého, nového Ultramana. Ale co už, vypadá to hezky, je to v rámci žánru zábava, design záporáckého monstra je úžasný a závěrečný souboj s ním, odehrávající se v temnotě, je úplně něco jiného, než na co jsme v UItra Series zvyklí. Slabší tři hvězdy, stále se ovšem držím názoru, že formát dvacetiminutových epizod s občasným dvou- až trojdílem Ultramanům sedí lépe.

    • 10.6.2019  16:29

    No, řeči stranou, přítomnost ohyzdného a trapného mláděte Godzilly v tomto filmu se nedá ničím omluvit. Scény s ním nejsou vtipné, nejsou roztomilé a nejsou ani moc dojemné (i v závěru je vám líto spíš dospělého Godzilly, než toho přerostlého brumlajícího pulce), a podle mě to tak musí působit i na dětského diváka. A to je celkem škoda, protože jinak je Son of Godzilla docela zábavným prosluněným dobrodružstvím, které sice opětovně postrádá většinu osudové epiky, kterou uměl svým filmům vtisknout Honda, ale má fajn béčkovou zápletku a místy opravdu skvěle provedené triky, zejména loutkově rozpohybovaný obří pavouk Kumonga je úžasný. Godzilla se v druhé půlce šedesátek už definitivně usadil v pozici antropomorfního srandisty a až na pár výjimek v ní až do konce éry Showa zůstal. Nutno však dodat, že pod Fukudovým dohledem měla jeho dobrodružství vždy jistou sympatickou pokleslou poetiku a solidní úroveň zábavnosti. Son of Godzilla není výjimkou, byť je fanoušky často zatracován kvůli tomu, že uvedl na scénu nepopulárního Minillu.

    • 29.5.2019  11:25
    Syn temnoty (2019)
    ***

    Nápaditá žánrová mixáž uchopena naprosto základním, neinovujícím a režijně sterilním způsobem. Generické scény poznávání vlastních schopností střídají generické strašící scény, hlavní postava je jen dalším divným děckem, ty zbylé jsou figurkami bez charakterů. Do mírného nadprůměru posílá tento po všech stránkách obyčejný film pouze svižný styl vyprávění a poctivě využitý Rkový rating, přetavený do explicitních, nepříjemných, ale nikoliv samoúčelných krvavých scén. Jinak ale divák, který někdy viděl aspoň jeden superhrdinský origin a aspoň jeden horror na téma "creepy kid", vynecháním Brightburn o zhola nic nepřijde.

    • 19.5.2019  14:29
    Phantasm (1979)
    ***

    Nadšenecky béčkový trippy maglajz bez děje a sympatických postav, u kterého výsledný efekt na diváka závisí pouze a jen na tom, jestli mu sedne jeho specifická atmosféra. U mě to zafungovalo tak napůl. Začátek byl skvělý, paranoia vyvolaná narůstajícím vlivem něčeho zlého vedly ke zvláštně příjemnému mrazení v zádech...ale film se nakonec rozplizne do bláznivého sledu surreálných sekvencí, jejichž vizuální nápaditost ovšem zůstává dosti za očekáváním a z jejichž podivnosti se spíš rozpačitě škrábete na hlavě, než že by působily nějaký neklid či úzkost. A fanoušky žánru ceněná postava Tall Mana zprvu působí zlověstně, ale nakonec se z ní stane tak trochu karikatura. Otevřeně přiznávám, že u Phantasm jeho kultovní status příliš nechápu.

    • 19.5.2019  13:01

    Zvířecí horror, který je od chvíle, co se invaze pavouků naplno rozjede, nebál bych se říct vynikající, ovšem jako celek trpí na příliš dlouhou expozici, která nabízí jen vztahové a pavědecké tlachání, a semtam slídícího sklípkana, který nemůže zneklidnit ani napnout nikoho jiného kromě extrémích arachnofobiků. Řemeslně dobrý a slušným herectvím podpořený film, který však kvůli výše zmíněným aspektům ne zcela naplňuje žánrová očekávání.

    • 16.5.2019  16:36

    Ishiro Honda si se svými kaiju "svěřenci" často zkoušel užít trochu legrace a v půlce šedesátých let už zápasil i se skromnějšími rozpočty, ale jeho filmy nikdy neztratily punc velkolepých, osudově působících příběhů. Jeho nástupce Jun Fukuda vzal Godzillu na výpravu do vod pokleslých béček, a hned jeho první zářez - Godzilla vs. The Sea Monster, je toho typickým příkladem. Analogie se starými bondovkami mě u tohoto snímku napadla také, je to v prvé řadě dobrodružný film, ve kterém monstra a jejich aktivita zase jednou jsou na vedlejší koleji, a jak z nich, tak z mnoha lidských protagonistů se stali svým způsobem klauni. Ebirah, Horror of the Deep není satirická rýpavá sranda jako King Kong vs. Godzilla, ale spíš cíleně přihlouplá blbinka s letně působícím vizuálem a velmi odlehčeným tónem, v níž jsou kaiju nikoliv už metaforickými obrazy traumat lidstva či hrozivými silami přírody, které se někdy, když se jim chce, postaví na naši stranu, ale prostými přerostlými zvířátky, hravými, ale kvůli své velikosti a neohrabanosti i poněkud nebezpečnými. Což, nutno přiznat, chvílemi není úplně špatná zábava campového ražení. Ale Fukuda zkrátka takový talent, jako Honda, nebyl...

    • 21.4.2019  18:52
    Transport (1996)
    ***

    Jeden z VHSkových kultů, který se svého času válel v sekci dobrodružných filmů vedle Jurského Parku...to pak byl na základní školu docházející Israha překvapený, co si to půjčil. Má to veškeré atributy typického devadesátkového béčka, které nepobralo moc kvality a je pojato dosti odlehčeně, ale všichni zúčastnění se i při vědomí, co za kravinu vlastně natáčejí, snaží alespoň hrát to, že to berou vážně. Stejně jako Carnosaur 2 je i trojka převážně interiérová, ale tentokrát akčnější, krvavější, nahláškovanější a hlavně pojatá tak nějak více srdcařsky, ne jako spotřební zboží pro přehlcený trh, kde si může každý natočit a vydat prakticky cokoliv. A právě díky tomuhle jsou tyhle levné, trashové žánrovky z tehdejší doby tak nějak celkově lepší, než většina toho, co se v této škatulce točí dnes, a to i když zahodíme efekt nostalgie a díváme se v soudobém kontextu.

    • 18.4.2019  10:22
    Ultraman (TV seriál) (2019)
    ***

    Jasná snaha zpřístupnit Ultramana západnímu publiku, takže na klasickou kaiju/sci-fi tematiku jsou naroubovány prvky superhrdinské soap opery a jemně noirové detektivky. Což o to, originální to v rámci Ultraman sérií je, a fanoušci japonské předlohy (na kterou toto anime přímo navazuje) si vydatně pošmáknou na odkazech a easter eggs, takže tady v pořádku - seriál přináší něco nového a zároveň hluboce ctí své předchůdce. Problém nicméně je, že oba zmíněné inovativní elementy, jak ten detektivní, tak ten komiksový, jsou stvárněny v naprosto základním a stereotypním duchu. Charakterové prvky postav, jejich motivace a repliky jsou jako z nějaké příručky pro začátečníky. Takže ta originalita zde je jen v rámci žánrového mixu, na první pohled, na povrchu. K tomu uspěchaný a mírně zmatený konec, divná kombinace klasické a CGI animace...já být neznalý japonského Ultramana, tak mi toto anime danou franšízu nikterak výrazně nepřiblíží a nezatraktivní. Ve své podstatě se ze strany Netflixu nejedná o nějaký průser, jen je to celé bolestně obyčejné a zaměnitelné.

    • 12.4.2019  12:00

    V mnoha ohledech přelomový moment filmografie Godzilly. První barevný, historicky (při započítání inflace) nejvýdělečnější, a především přinášející do série elementy nadsázky a humoru, které se udržely v podstatě po celou dobu trvání éry "Showa". Což o to, film je to chvílemi opravdu zábavný, trikovými záběry se nešetřilo, tempo děje se nikde moc nezdržuje a snaží se nás co nejrychleji vhodit do centra konfliktu dvou titánských bytostí, hodně se zde parafrázují scény z původního černobílého Konga, Godzilla vypadá asi nejlépe za celou Showa éru, a celkově je ten nadhledem obohacený přístup k tématu na tehdejší dobu svěží a jakýmsi způsobem roztomilý. Problémem nicméně jsou veletoče v tónu příběhu, který se jednou tváří jako naprostá ptákovina, a pak v další scéně se vedou "vědecké" dialogy a řeší se budoucnost Japonska se smrtelnou vážností; a pak také naprostý nedostatek silné příběhové linky, která se dá skutečně shrnout větou "potkají se Kong a Godzilla, a vymlátí ze sebe duši". Nic jiného tu není a pak se to ve scénách, kdy monstrózní protagonisti slezou z obrazovky, docela vleče. Jakoby tehdy Ishiro Honda a společnost Toho úplně netušili, kam chtějí svou ságu o obří radioaktivní nestvůře směrovat, a výsledkem je tento zábavný, ale poněkud nerozhodně se tvářící film. Já jakožto fanoušek poctivé okázalé epiky v kaiju žánru jsem si tenhle díl příliš neoblíbil (byť musím přiznat, že s opakovanými shlédnutími mi s vědomím toho, co čekat, přijde stravitelnější).

    • 25.2.2019  10:00
    The Golem (2018)
    ***

    Nebylo to úplně špatné. Tísnivá atmosféra židovské vesnice, zaseknuté ve středověku, fungovala obstojně, a mlčenlivé vraždící děcko s divnýma očima zabírá jako horrorový element téměř vždy. Nižší rozpočet je navíc celkem umně skryt kvalitní kamerou a zasazením do uzavřené komunity v jedné jediné lokalitě. Nepříliš dobře je však stvárněn mysteriózní element (tajemno v podstatě neexistuje, vše je podáno zcela explicitně) a dějové linie s morovou obětí a pokřiveným mateřským instinktem taky nefungují (hlavně proto, že nejsou kvalitní herci, kteří by to utáhli). Vychází mi z toho, že Golemovi snaha o polidštění příběhu v konečném důsledku spíše ublížila. Ale takový průser, jak ukazuje zdejší hodnocení, to není ani omylem.

    • 16.2.2019  13:06

    Crossover, ve kterém Tsuburaya prod. poprvé dali najevo, že to s myšlenkou ultramaního multiverza myslí vážně (a co se jim pak postupem času překlopilo do líbivého, ale překombinovaného a nepřehledného chaosu). Na to, že se jedná o setkání tří Ultramanů, jejichž vlastní série byly skvělé a patří k tomu nejlepšímu, co se za ty roky v této franšíze urodilo, je ovšem tento film pojatý dosti zpátečnicky. Náhodným hybatelem dění jsou opět naivní dětští protagonisté (Ultramani se dostanou skrz dimenzionální bariéru prostě proto, že si to přeje nějaké děcko? Wtf?) a spíš než o sci-fi akci se jedná o rodinnou moralitku. Což ale nemění nic na tom, že jsou tu povedená monstra a poctivě udělané destrukční scény, a místy to i lišácky pomrkne na staršího a zkušenějšího diváka (scéna, kdy lidská podoba Ultramana vběhne do geekshopu, kde jsou na zdi plakáty jeho jako seriálové postavy a k dostání jsou figurky monster, které porazil, je na hranici geniality). Jen má člověk pocit, že se dívá na starého šedestákového/sedmdesátkového Ultramana, jen v modernějším vizuálním hávu - což je přesně to, čemuž se Tiga, Dyna i Gaia coby seriály snažily vyhnout. Solidní, docela zábavné, ale nedosahující úrovně svých seriálových prequelů.

    • 20.1.2019  20:34

    Kdepak, žádný žraločí horror s prvky nadsázky, ale čistokrevná crazy komedie. Buranská, o buranech, dělající si srandu z buranů i sama ze sebe, a dost blbá na to, aby se v ní hlavní protagonista explicitně přiznal, že je blbý buran. A právě proto je to taková sranda. Krom toho, že je tu perfektní zbohatlický záporák, který si dělá boty z kůže svých bývalých kamarádů; Tara Reid, která se nebojí žraloků, dokud nejsou v tornádu, a brání se jim motorovou pilou; a konečně žralok, kterého se nepodaří usmažit elektřinou á la Jaws 2, takže má díky tomu stylovou popáleninu na ksichtě a jako bonus generuje proud jako elektrický úhoř. To vše ve filmu, který je stejný trash, jako ti tragédi z karavanových kolonií, ze kterých si tropí šoufky. Vyšlo to v létě 2017 jako jeden z filmů v rámci tzv. "Sharknado Week" před premiérou pátého Sharknada...a je to cíleno na stejnou sortu diváků. Za mě slušná sranda, byť víc než tři brakové žralokohvězdy si to nezaslouží, mohl to být i větší odvaz.

    • 13.1.2019  19:15

    Do třetice všeho animovaně monstrózního, a stále s těmi samými neduhy. Planet Eater stejně jako jeho dva předchůdci opět nefunguje jako samostatný film (což u příběhu, který je rozdělen do tří celovečerních stopáží, nedostatek zkrátka je) a byť má v zádech detailně propracovaný, originální svět a dokáže přijít se silnými myšlenkami, rozbředlost děje a užvaněnost mu podráží nohy. První díl byl o lidech - bojovných, rezistentních, stojících si za svým přesvědčením a původem, stejně jako jejich monstrum Godzilla. Druhý díl byl o Bilusaluďanech - strojových, cenících si uniformnosti a podřízení vyšším záměrům, toužících po chladné dokonalosti, stejně jako jejich monstrum Mechagodzilla. A tento je o Exifech - nihilistických uctívačích nicoty a destrukce, stejně jako jejich monstrum Ghidorah. Skvěle vymyšlené, a koncept Ghidoraha jako lovecraftovské bytosti z jiné dimenze, podporované šíleným kultem, je zatraceně působivý (i když jeho design už méně), ale film jako takový tyhle silné motivy nedokáže přetavit v nic víc, než jen roztáhlou hromadu řečnění a halucinogenních výjevů, které jsou občas přerušeny nějakou cool scénou. Zpětně se přiznávám, že se mi tenhle poněkud metafyzický přístup ke klasické kaiju tematice celkem dostal pod kůži, ale celou trilogii fatálním způsobem devalvuje špatně zvolený formát. Tady se mělo buď krátit na dva cca dvouhodinové filmy, nebo z toho udělat regulérní anime sérii o 12 až 13 epizodách. Takhle se podařilo tu plejádu jednou více, jednou méně zajímavých motivů utopit v přepálené stopáži, rozdělené tak nešťastně, že ani na jednu část vůbec nemá smysl koukat samostatně, i když byly jako samostatné filmy původně vydány. Promarněná příležitost a tři hvězdy zase hlavně proto, že jsem skalní fanoušek žánru a našel jsem si v Planet Eaterovi "ty své" věci. Film sám o sobě je zase tak za dvě, maximálně.

    • 15.12.2018  22:10

    Dobrý horror. Ale ani omylem nic víc, žádná budoucí klasika žánru, nic takového. Zajímavý (i když zdaleka ne kdovíjak originální a v závěru sám sobě nohy podrážející) námět s nestvůrami, lovícími po sluchu, plnohodnotně vytěžuje pouze geniální scéna porodu, jinak nemůže být o žádné nervydrásajícím napětí ani řeč; a melodramatické rodinné vsuvky mi přišly ze všeho nejvíc jako účelová snaha Krasinskiho vyhnout se škatulce pokleslého žánru a navodit dojem "horroru pro intelektuály". Jako čistý postapo survival horror by to paradoxně fungovalo mnohem lépe, a nikterak by nevadil ani dosti nekreativní a okoukaný design monster. Takhle nám zůstala jedna opravdu špičková horrorová scéna, silný herecký výkon Emily Blunt, místy docela působivě skličující atmosféra a celkově solidní filmařina, která však i přes úpornou snahu působit nápaditě a odlišit se od celé řady podobných snímků zůstává v jádru dosti obyčejnou, byť dobře stvárněnou, podívanou. Hlasy o nejlepším horroru roku, či snad dokonce desetiletí, nelze brát vážně.

    • 13.11.2018  12:20
    6-Headed Shark Attack (TV film) (2018)
    ***

    Šestihlavá žralok-hydra, co chodí po zemi jako pavouk za použití čtyř hlav a sama si odkousne zabitou hlavu, aby ji mohla zregenerovat? Nádherně ujeté, to já rád, tady se Asylum zase příkladně utrhli ze řetězu. Jen je trochu škoda, že ta sebeparodie a až bláznivě komediální prvky nevyplňují ve větší koncentraci také první půlku stopáže. Kdyby Brandon Auret méně vzlykal a tesknil po bejvalce, a více odsekával žraločí hlavy, bavili bychom se všichni o něco více...a stejně tak bychom se bavili více, kdyby se začátek věnoval více žralokovi a jeho alotriím, a méně hloupé outdoorové terapii pro páry. Jako jo, jsou tu kozaté holky v upnutých neoprénech a místy to je až lahůdkově sebeironické (vedoucí terapie je sám po rozchodu a podaří se mu akorát tak jeden ze vztahů definitivně rozbít, a zbylé nechat sežrat), ale tady nebylo na co čekat, tohle měla být zběsilá brakoidní palba hned ze začátku. Proto jen tři hvězdy...byť za druhou půlku bych s radostí dal plnotučných odpadových pět (included asi nejvtipnější scéna zabití žralokem v historii sharksploitation filmů).

    • 16.10.2018  10:31
    Apostle (2018)
    ***

    Skvěle natočená, intenzivní a ze začátku velmi zneklidňující podívaná, jejíž koncept se ale postupně rozpadne v soubor epizodických scének, které jsou ve své brutalitě a temnosti velmi působivé, ale ne zcela dostatečně drží pohromadě. Interesantní mysteriózní element zůstal nevyužitý; paranoia a dusno uzavřené náboženské komunity se s postupem děje spíš zhušťuje do jednotlivých výstupů s vrtákem v hlavě či dcerovraždou, ale přestává zlověstně viset nad celým ostrovem a jeho lidmi. Jakoby Evans nevěděl, jestli chce natočit náboženský thriller, supernatural horror, nebo survival řezničinu, a proto použil prvky všeho a namixoval je tak, že jim ve výsledku chybí koherence, a to tím spíš na ploše více než dvouhodinové stopáže. Vizuálně nesmírně atraktivní, s drásavým zvukovým doprovodem a místy opravdu bolestivý - takový Apostle jednoznačně je. Ale taky přespříliš rozkouskovaný, a postupem času ztrácející drive a napínavost. Permanentně sjetý Stevens a zmagoření Sheen s Jonesem to sice herecky slušně táhnou (a souhlasím s těmi, kterým Jones přišel ve své roli daleko děsivější a přesvědčivější, než Sheen), ale i oni se v průběhu děje na delší dobu vytrácejí ze scény a tím se jen podtrhuje dojem celkové rozklíženosti. Škoda...Evans je evidentně výborný režisér, ale tady si ukousl poněkud větší sousto.

    • 17.9.2018  22:45
    Sestra (2018)
    ***

    Temná audiovizuální lahůdka, která ale nezvládá pořádně napnout, zamrazit ani vyděsit. Prostředí kláštera s přilehlým hřbitovem je pro nějakou tu duchařsko-démonickou jízdu jako stvořené, a Bichir s Farmigou přinášejí element sympatických protagonistů, o které budete mít obavy a budete jim fandit až do konce, takže tady dobré. Extrémní příběhová jednoduchost ale eliminuje většinu tajemna a nejistoty (není zkrátka co objevovat a odpadá strach z neznámého, a o to víc bije do očí šablonovitost scénáře), lekačky díky značné míře předvídatelnosti až na asi jednu jedinou nefungují a kdovíjak násilné a brutální to taky není, takže to vlastně na čistě horrorovém poli více či méně neuspívá. Jasně, celý ConjuringVerse je ve své podstatě jedno velké strašidelné klišé, ale pečlivostí a propracovaností strvárnění na nedostatek invence dává zapomenout. The Nun ale budí dojem spíše rutinního spin-offu a dojné krávy, než nějakého důležitého dílku skládanky. Po první Annabelle nejslabší film ze série. Ne vyloženě špatný a díky vizuální atraktivitě v pohodě koukatelný, ale působící tak nějak unaveně (příkladem za vše budiž příšerně okoukaná dějová linie s exorcistovým traumatem z nepovedého vymítání a dětské oběti - kolikrát jsme tohle už viděli? Dává to tomu příběhu něco? A když ne, je to aspoň dostatečně stylově udělané? No...odpovězte si sami).

    • 17.9.2018  22:26

    Očekávání naplněna jen zčásti. Nejslabší sólový Predator film, u kterého je obrovská škoda, že se kvalitě akce a drsné atmosféře nevěnovalo zdaleka tolik pozornosti, jako humoru, hláškování a nadsázce. Není to nuda, přiznaná béčková 80s stylizace s uspěchaným střihem mi osobně vůbec nevadila, v podobě Holbrooka je přítomen až nečekaně silný herecký tahoun a i zbytek obsazení svou pestrostí splňuje nároky na vedlejší postavy docela obstojně (snad kromě zoufale generického Brownova záporáka). Co mi ale vadilo, byl fakt, že o co víc důrazu je kladeno na břitkost verbálních stěrů, vulgární mluvu a všudypřítomnou odlehčenost, o to méně opravdu kulervoucích soubojů, vyhroceného napětí a drsných zabití se dočkáme. Nebýt výborné závěrečné cca dvacetiminutovky (zhruba od příchodu ke ztroskotané predátorské lodi), film by měl problémy se vymanit ze škatulky solidní, ale vlastně dosti obyčejné Rkové akční komedie, ve které je ten Predátor více či méně na vedlejší koleji. Tak na tři a půl hvězdy, ale jsem rád, že se tohle oblíbené vesmírné monstrum po letech zase vrátilo na plátna...nicméně to nadšení má nakonec dost pomíjivý charakter (update 20.10.2018). Od Blacka jsem čekal víc a především jsem taky víc CHTĚL.

    • 16.8.2018  18:55
    Urutoraman Eiteî (TV seriál) (1980)
    ***

    Poslední vlaštovka z Ultra Series v rámci "Showa" éry, a tedy pořádně rozporuplná. Ultraman 80 měl celou značku po několika letech útlumu oživit, a hodně se tedy vsadilo na návrat ke kořenům. Samotný Ultraman se designem a stylem boje velmi podobá tomu úplně prvnímu, je tedy poměrně nevýrazný. O to větší pozornost je věnována monstrům, se kterými bojuje - zde je znát snaha a nadšení, některé designy jsou velmi originální a provedení kostýmů je o třídu výš ve srovnání s tím, co bylo k vidění v předchozím Ultramanu Leovi (a potěší návrat tří klasických kaiju z původní série - Gomory, Baltan Seijina a Red Kinga). Série jako taková ale provádí šílené veletoče ve stylu a náladě. Začátek (do 12. dílu) se hodně zaměřuje na lidskou podobu Ultramana 80 a její fungování v běžném životě. Tyto díly ze školního prostředí mají sympaticky nadsazený nádech, ale poměrně málo se v nich soustředí na monstra a dění okolo nich. Ve třináctém díle prostředí školy bez vysvětlení zmizí a nastupuje nejlepší část série, která svým duchem připomíná něco mezi původním Ultramanem a Ultraseven, příběhy jsou sci-fi charakteru, leckdy celkem temné a vážně pojaté. Asi z důvodů mizerné sledovanosti se ale vše po třicátém díle obrátí ještě jednou, a ke slovu se dostávají unylé dětinské epizody s otravným protagonistou školního věku v každém díle, zaměřené víc na poučování a moralizování nejmladší generace, než na samotného Ultramana a jeho dobrodružství. Jistou naději na lepší konec přinese 43. díl s velmi emotivními momenty a příchodem "Ultrawoman" Julian, ta je ale absolutně nevyužita a infantilita pokračuje až do posledních dvou dílů, které sérii ukončují v celkem uspokojivém duchu, ale pachuť z mizerné poslední třetiny seriálu nezlepší. Celkově je to tak nějak za tři hvězdy, i když jsem měl pocit, že sleduju tři různé seriály, slepené pod jeden jednotící název. Škoda, být celá řada v duchu prostředních dvaceti dílů, mohlo jít o jednoho z nejlepších "Showa" Ultramanů.

    • 16.8.2018  02:04

    Pohodová, odlehčená, nenudící dvouhodinovka, která má ve Stathamovi až překvapivě silného tahouna (a to nejen v akčních scénách), solidní doprovodné obsazení a sympaticky se nezdržuje u budování vztahů a vše v rámci dobrodružné (pod)mořské jízdy jen naťukne a hraje spíš na nadsazenou, humornou notu. Turteltaub ale režíruje veskrze zbabělým způsobem, urputně sází na jistotu a v rámci žánru se absolutně není schopen odvázat a zjevně pro něj ani nemá moc pochopení. Veležralok tak zůstává kriminálním způsobem nevyužitý, akce je generická a postrádající wow efekt, a stotřicetimilionový rozpočet není nikde moc vidět, film na svůj rozpočet ani v nejmenším nevypadá. Porovnání s knihou nemá smysl, adaptuje se zde velmi volně, spíš v rámci konkrétních scén, a po temné a drsné náladě thrillerových až horrorových literárních předloh nikde ani stopa. Zkrátka jen letní odreagovačka bez výraznějších ambicí, ne špatná, ale ani ne extra dobrá. Relativní úspěch v kinech dost možná povede k nějakým těm pokračováním, ale ty už nutně musí být pod taktovkou někoho, kdo rozumí žánru a má trochu koule. I v rámci PG-13 ratingu se dá předvést daleko větší nářez.

    • 13.8.2018  14:42
    Žralokonádo (TV film) (2013)
    ***

    Počátek kultu. Už obsahující trademarkové prvky série v čele se záměrnou hloupostí a všudypřítomným sebeparodickým duchem, ale ještě ne tak odvázaný a přepálený, jako následující díly. I přesto je to ale pekelně zábavná věc, ta stopáž na druhé (a další) shlédnutí uteče až nečekaně rychle (což u podobných brakových nízkorozpočtových magořin bývá často problém, šílené nápady jsou slepeny nudnou dějovou vatou a patřičně nevyniknou). Není moc co dodávat, Ferrante při tvorbě pokračování pochopil, co lidi na Žralokonádu tolik chytlo, a pak na tuto kartu vše vsadil; jednička je tím pádem spíše slabším odvarem a takovým "testem", jestli tenhle přístup a specifický druh srandy uspěje. Uspěl, a zjevně daleko více, než se očekávalo. Ku vzteku všem fanouškům filmu jakožto druhu umění, a k radosti všem bláznům, kteří se rádi poklesle baví na cizí účet.

    • 4.8.2018  00:24

    Ze začátku mě tenhle asylácký mockbuster trochu vylekal, protože nešel cestou přiznané bláznivé komediálnosti, a to pak dost často bývá v podání toho notoricky známého studia nuda, ale nakonec dost příjemné překvapení. Název parazituje na aktuálním Jurském světě, ale kromě něj se zde hutně vykrádá i původní Park a celkově i myšlenky Jurassic franšízy jako takové. Ze všeho nejvíc mi ale Triassic World svou slasherovou stylizací, krvavostí a neodolatelně pavědecky uletěnou zápletkou připomněl kultovního Wynorského Carnosaura. Jinými slovy - je to blbost, ani ne moc kvalitně natočená, ale nenudí a umí tu více, tu méně pohladit duši fanouška pokleslosti a campu. Navíc dost prospívá zasazení do uzavřeného prostoru, kde se může chaoticky přebíhat z místnosti do místnosti, nabalovat čím dál větší bizarnosti na už tak dost absurdní námět a obecně tlačit do pokusu o scénář kraviny, aniž by se to vysloveně rozplizlo do utahané zdlouhavosti. A navíc - konečně se taky někdo vykašlal na raptory a t-rexe, a použil nějaký neokoukaný druh dinosaura, kor ještě s tak ultracool vědeckým jménem! :D (co na tom, že ten Gojirasaurus nakonec vypadá jako úplně obyčejný masožravý ještěr, no...a že žádný jiný druh se neobjeví) Jo, tohle je slušná zábava, pokud tomuto jejímu typu holdujete.

    • 2.8.2018  16:19

    Srandovní céčková žralokomedie, která by klidně v rámci nadhledu a nadsázky mohla mít i na ty čtyři hvězdy, kdyby se trochu lépe vyvážil poměr parodování Jersey Shore s parodováním žraločích filmů. Toho prvního je tam už trochu víc, na úkor větší krvavosti, bodycountu a špatně stvárněné akce (jako ona je to sranda, když člověk poslouchá ty záměrně přepálené posilovnové dialogy, ale...u téhle tuposti dost záleží na dávkování, v přemíře začíná být více otravná, než vtipná). Jinak v podstatě ukázkový příklad filmu, který si plně uvědomuje, jak stupidní premisu a málo kvality má, a dělá vše pro to, aby z toho pomocí pokleslého humoru vytřískal, co nejvíc. Takové mám rád...byť konečné poselství mě zamrazilo. Ani stovky milionů let existující stroje na zabíjení a přežití nic nezmůžou proti bandě přiblblých nagelovaných svalnatců a jejich zrovnatak přiblblých vyumělkovaných buchet? Děsivé...

    • 28.7.2018  00:30
    King Kong (1976)
    ***

    Na profláklého sedmdesátkového Konga mám z dětství dost nejasné a nekonkrétní vzpomínky, a teď, po dalším shlédnutí po letech, už chápu proč. Film sice disponuje rozmáchlou výpravou, zdařilým vizuálem a solidním obsazením (které ale nemá moc co hrát), a i přes štědrou stopáž je natočený tak, aby nikdy na delší dobu nenudil, jen v něm má ta zatracená obří opice strašně málo prostoru a v první půlce není pro děj vlastně ani moc důležitá. Jde spíš o takovou ukecanou dobrodružnou vztahovku, ve které Kong neplní důstojně ani roli děsivého netvora, ani roli tragické existence, osamělé a uvězněné v krutém světě. V podstatě se svým významem smrskl do role přerostlého dobráckého zvířátka, které se občas rozzlobí a rozerve chřtán velehadovi nebo rozmlátí pár budov, ale jinak dějem filmu proplouvá v napůl pasivní roli, a jeho důležitý vztah s postavou Jessicy Lange (která zaujme vzhledem, ale už méně herectvím) postrádá onu osudovost a v mnoha momentech vyznívá poněkud přihlouple (viz scéna s hádáním Kongova znamení, wtf jako?). To znamená, že chybí i tajemno a napětí při prozkoumávání Skull Islandu, trikových záběrů je pomálu a i slavná závěrečná pasáž v New Yorku je víc o rozebírání, co s Kongem, než o jeho vlastní aktivitě. Zkrátka a dobře film, který nese jméno svého slavného monstrózního protagonisty, ale on sám v něm hraje až druhé housle. Špatné to není, ale nijak zvlášť zapamatováníhodné taky ne.

    • 20.7.2018  18:32

    Naprosto ukázkový případ "syndromu druhého dílu trilogie". Jinými slovy - na konci filmu jsme tam, kde jsme byli na začátku, pouze s trochu rozšířenými vědomostmi o světě okolo a trochu protříděným ansámblem postav. Což by ale samo o sobě nemusel být až takový nedostatek, pokud by nedůležitost dění byla vyvážena zábavností...nicméně to se převážně taky neděje. První polovina stopáže byla i pro mě, skalního fanouška všeho, co souvisí s Godzillou, na hranici udržení pozornosti a nebýt zvědavosti, co se bude dít dál, a geekovského nimrání se v detailech (nakonec celkem slušně promakaného) světa, asi bych to vypnul. Nedovedu si představit, jak to potom musí vnímat divák, který o japonských kaiju nemá hlubší přehled a je tím pádem celou dobu topen v nejasných a nekonkrétních konverzacích, které mnohé naznačí, ale nic pořádně neobjasní. Druhá část, někdy od doby, kdy se začne vysvětlovat záhada Mechagodzilla City, a dojde i na nějakou tu akci a konflikty, už je podstatně zábavnější a místy správně apokalyptická, nicméně nepěkná animace a především HODNĚ zanedbaný rozvoj charakterů nadšení zase trochu mírní. A pak to skončí, tentokrát už se ani nedočkáme cliffhangeru a víceméně jediné, co navnadí na třetí a finální díl, jsou opatrné teasery na to, že se za Godzillou přijdou podívat i další staří monstrózní známí (což ale zase divák bez trochu podrobnějším přehledu v mytologii Godzilly hůře pochytí). No zkrátka a dobře - jednička horko těžko obstála jako samostatný film, ale v rámci úvodu do trilogie splnila účel; tohle samostatně OPĚT nefunguje, a krom několika drobností ani nijak nepomáhá rozvoji celkového příběhu. Objektivně tak na dvě hvězdy a to ještě sotva, tu třetí si přidají kaiju fans, kteří si ty četné chvíle nudy mohou zpříjemnit přehrabováním se v narážkách, náznacích a variacích na klasická témata a charaktery, které mají rádi. Ale film to dobrý není, peklužel...což mrzí dvojnásob, když se znovu vrátíme ke konstatování,že tento nový, klasicky a zároveň svěže pojatý svět Godzilly je detailně vyladěný a možnosti na jeho zužitkování je celá řada.

    • 18.7.2018  15:32

    Duchem asi nejblíže k Verhoevenově klasice, a to jak návratem původních postav do hlavních rolí a explicitními odkazy, tak také opětovným důrazem na militaristickou propagandu, která zde už není jen jeden z dějových prvků, ale dokonce hlavním nosným motivem. Sice je to asi v souladu s knižní předlohou (nevím, nečetl jsem), ale v důsledku toho se na můj vkus až příliš ubralo na akci a násilí (a na tom především, tahle Hvězdná pěchota je oproti svým předchůdcům místy vyloženě krotká). A druhým poměrně značným problémem je, že ačkoliv zápletka má planetární, potažmo celogalaktický rozmach, provedení filmu je v kontrastu s tímto až příliš komorní, čemuž se třeba předcházející díl Invasion dokázal docela elegantně vyhnout (tam byl děj komorní sám o sobě, velký rozmach měly až jeho potenciální dopady). Animace je stále atraktivní a potěšil také plnohodnotný přerod Johnnyho Rica z namachrovaného frajírka do autentického badasse, s kterým jen tak někdo nevyjebe...ale film jako celek až tak "badass" není. Koukatelný, solidně zábavný, ale až moc se upínající na první díl a myšlenky z knihy, ale přitom méně šťavnatý a trochu postrádající jiskru.

    • 4.6.2018  15:42

    Poctivě natočený levoboček Čelistí a Bílé velryby, který má povedený vizuál a hudbu, a boduje zejména ve dvou ohledech - zaprvé v jisté ambivalentnosti přístupu, kdy se nehraje na okoukané "chudáček kosatka a zlí lidé" (i když to tak na první pohled vypadá), na druhou stranu se zde draví kytovci ani nijak nedémonizují; zadruhé v chytře a velmi pečlivě budovaném ději plném skličující atmosféry, díky které působí finální střet člověka s přírodou, který by se vlastně ani udát na první pohled nemusel, nevyhnutelně a osudově. Problémem však je, že v tomto souboji není komu fandit. "Achabovský" kapitán sice má v zádech životní tragédii, ale té se věnuje minimum prostoru a divák nějak nemá šanci se na truchlení této postavy napojit; a pomstychtivá kosatka ubližuje nevinným lidem, má nerealistické chování a celkově dělá tak trochu "dick moves", aby dosáhla svého cíle. Ostatní lidské postavy příběh také vůbec netáhnou, takže mrazivou atmosféru si sice vychutnáte, ale v konečném hodnocení je vám tak trochu jedno, jak to dopadne. Což je u filmu, který tématiku agresivního zvířete tlačí více do dramatické, než horrorové roviny, je docela problém. Proto jen (velmi silné) tři hvězdy.

    • 24.5.2018  23:01

    Tady se mi Spielberg do chuti netrefil. Blízká setkání...v jeho podání jsou skvěle udělané a natočené, leč úmorně dlouhé nůďo. Přitom začátek je naprosto vynikající, odevšad srší mysteriózní atmosféra, mnohé scény jsou stvárněny s mistrovskou strašidelností a jakousi špatně popsatelnou "nepříjemností" (světla v zadním okně auta...fuj) a člověka začne neodolatelně zajímat, jak to dopadne a jaké bude odhalení. Jenže pak se začne děj kouskovat, dlouze se žvaní, napětí opadá a mezi čmáráním a modelováním kopců se koukáme na magořícího Dreyfusse, jeho hysterickou ženu a příšerně frackovité děti (takto nesympatickou filmovou rodinku už jsem dlouho neviděl). Konec pak začne zase trochu tlačit na tajemnou strunu...aby pak vyšuměl v utahaném finále, které nepřekvapí a otázky zodpoví suše a bez údernosti. Za skvělou první půlku a precizní stvárnění však ty tři hvězdy dát musím.

    • 20.5.2018  21:48

    Je sympatické vidět, že i šesté Chvění se pořád nesnížilo k vyslovenému vaření z vody a stále se snaží aspoň do jisté míry rozvíjet mytologii a fiktivní biologii okolo Graboidů. Rovněž potěší fakt, že i přes nostalgické pomrkávání směrem k dnes už zlidovělému prvnímu dílu si film jde svou cestou. Po svěží a odvázané pětce je to však cesta přece jen více rutinérská a spíš než na Graboidy se soustředí na Burta Gummera, který je v podání Michaela Grosse sice pořád správně fanatický, buranský a nahláškovaný, ale na rozdíl od svých červích rivalů už poněkud sebevykrádající. Audiovizuálně je to v rámci žánru a typu produkce v pořádku a stále je to poměrně slušná sranda (byť povedený popkulturní humor výrazně ustoupil skoro až sitcomovému šaškování), prostředí Arktidy a graboidí novinky ovšem zůstaly povětšinou nevyužity. Takový solidní průměr až lehký nadprůměr, který bych v rámci série posadil tak na úroveň trojky (před čtverku, ale za jedničku, dvojku a pětku).

    • 2.5.2018  12:38
    Aligátor (1980)
    ***

    Efekt nostalgie u tohoto zvířecího horroru dělá zjevně hodně, a i mé hodnocení je jím zatíženo (byl to úplně první horror, který jsem jako dítě v TV viděl). Tento béčkový pokus svézt se na vlně popularity Čelistí nemá žádné objektivní filmařské kvality, je po hříchu dost nehorrorový (bát se bude asi jen někdo s fobií z krokodýlů), klišovitý a mizerně obsazený, ale poctivě ručně dělané triky a nezaměnitelný osmdesátkový feeling brnkají na ty správné pocitové struny i dnes, téměř čtyřicet let po vzniku filmu. Jakoby to oproti dnešnímu televizní a DTV žánrové produkci mělo víc "duše"...