Israha

Je dost těžké zhodnotit film, vyprávějící příběh, založený na různých možnostech interpretace, když předem znáte knihu, a víte tedy, která možnost je ta správná. Pak to napětí a neklid z logiky věci nemůže působit dostatečně intenzivně, a možná to byl jen subjektivní pocit, ale zdálo se mi, že Polanski vsadil na kartu "něco se určitě děje, jen to hlavní postavě nikdo nevěří a ti, kdo ano, v tom jedou proti ní" - a to na pocitu neklidu ubíralo také. Ale jinak je tahle knize velmi věrná adaptace natočena výborně, Mia Farrow ji herecky táhne s naprostou suverenitou a doprovodné obsazení jí zdařile pomáhá, a v druhé půlce už je ten nepříjemný pocit frustrace a znepokojení z toho, jak nebohé Rosemary to skutečně existující nebezpečí, ve kterém je, nikdo nevěří a je jí vsugerováván opak, na diváka přenesen téměr bezchybně. Protažený, a v audiovizuální podobě opravdu zbytečně doslovný závěr pak celkový dojem zase o něco málo pokazí. Zajímalo by mě, jak bych tento jinak velmi zdařilý film vnímal, nemít přečtenou knihu, ale zároveň jsem rád, že jsem primárně četl, a pak až viděl...kdyby mi film zhoršil zážitek z vpravdě geniální literární předlohy, mrzelo by mě to asi ještě více.

Jednička byla sci-fi horror, dvojka akční sci-fi road movie, tohle je klasická military sci-fi o záchraně světa. Béčko jak vyšité, samozřejmě, takže postavy mluví o mezivesmírném konfliktu, ale děj nás vezme pouze do Londýna a jeho předměstí, a pak na pár genericky stvárněných lokací jedné anonymní planety, vojenské komando má šest lidských a dva emzácké členy, v obřím uprchlickém táboře je asi deset otrhaných uprchlíků...no však to znáte, ten nízký rozpočet se musí schovat. Na čem se však opět, stejně jako ve dvojce, nešetřilo, je vizuál. Jasně, digitální je tu skoro všechno, málem se tak jeví i přednosti Lindsey Morgan, ale CGI je za ty prachy velmi poctivé a hojně využívané, nebál bych se srovnání s levnějšími kinofilmy. A nešetřilo se ani na akci. Film se zkraje snaží napodobovat vážný tón District 9 a hovořit o problémech soužití lidí s mimozemšťany, pak přicházejí na přetřes i témata osobní a národní zodpovědnosti, konspirací, genocidy a já nevím, čeho ještě...ale celé je to taková obligátní, schválně přituplá omáčka k bláznivé a chvílemi dobře krvavé akční rubanici, která jede na stále stupňující se obrátky a i když není choreograficky kdovíjak převratná, zabaví náramně. Dvojka stejný přístup k věci zvládla o něco lépe (nezkoušela být tak rozmáchlá a ve Franku Grillovi měla lepšího akčního hrdinu), ale tohle je taky zasycující guilty pleasure. Účel splněn.

Znepokojivou atmosférou, nádherně odpornými praktickými efekty, nepříjemným zvukovým podmazem a typicky rusky syrovým přístupem k postavám má Superdeep náběh na pětihvězdičkové hodnocení. Speciálně diváci, které otravuje, jak se v žánrových filmech postavy vždy křečovitě chovají v souladu se svým archetypem, budou nadšeni, protože tady kromě ústřední ženské hrdinky (jejíž přerod v drsňačku je navíc uměřený a docela uvěřitelný) vlastně neexistuje čistý klaďas či čistý záporák. Nakonec ale dávám čtyři, a primárně za to může střihač. Jednak celý film klidně mohl být o minimálně 20 minut kratší (třeba veškeré flashbackové pasáže a dění s nimi spojené mohly absentovat, a na koherenci vyprávění by se nic nezměnilo), což by ještě více zahustilo už tak parádně mrazivou atmosféru, druhak jsem měl na několika místech pocit, že na sebe jednotlivé scény ne zcela jasně navazují, a ztěžovalo mi to orientaci v tom, co se právě děje. I tak jsou ale slova o "ruském Vetřelci/Věci" na místě. Úrovně svých osmdesátkových předobrazů Superdeep nedosahuje, tak kvalitní režisér a jeho tým nebyli, ale za poslední dekádu moc lepších sci-fi/military horrorů se šmejdem, co lidem lozí do těla, nevyšlo.

Tak tři a půl hvězdy, protože něco jako gradace zde neexistuje, a ústřední postavy jsou napsány a zahrány natolik suše, že se na jejich psychický teror nelze zcela efektivně napojit. Ale jinak zde strašení ďáblem coby nehmotnou prezencí, která se vám vkrádá do hlavy, ovlivňuje okolí a smazává rozdíly mezi realitou a nočními můrami, funguje nad očekávání dobře. Bertino to režíruje poměrně minimalisticky, než explicitní hrůzou se snaží zapůsobit podprahovým zneklidňováním, a pokud hodíte stranou logiku a naladíte se více prožitkově, můžete si užít poměrně solidní démonický horror. Nutno však podotknout, že kritické ohlasy, výtýkající repetitivnost strašidelných scén a odnikud nikam směřující vyprávění, mají pravdu. Mně to vcelku sedlo, atmosféra mě chytla, tak zaokrouhluju nahoru, ale je dost možné, že po druhém shlédnutí už bych dal jen tři.

Za pár šupů natočená hovadina, která chvílemi uctivě cituje a chvílemi sarkasticky shazuje klasickou kaiju eiga ("Jak je Notzilla velký?" "Asi jako člověk v gumovém kostýmu!"), chvílemi dělá meta fórky a prolamuje čtvrtou zeď, chvílemi žene ad absurdum veškerá klišé katastrofických monstr bijáků a ve zbytku času se snaží rozesmát tím, že vkládá postavám do úst čím dál přiblblejší repliky. Nutno ale říct, že ten film si je absolutně vědom toho, že ničím, co se dá brát vážně, kvůli mikrorozpočtu nikdy být nemůže, a tak je komediální stránka pálena na diváka se slušnou kadencí, přičemž si tvůrci z každého úmyslného či neúmyslného nedostatku (a že jich je) stihnou udělat prdel dřív, než vám vlastně dojde, co to sledujete za brak. Pro věc zapálení herci tomu jen pomáhají. Ale na plný počet to není, protože lehké ironické pochechtávání převažuje nad upřímným smíchem, a chvílemi to s některými fóry až nepříjemně tlačí na pilu.

Sedl mi Burtonův ujetý vizuál a stejně ujetý smysl pro humor, i jeho cit pro budování temné, ale zároveň jistým způsobem magické atmosféry, a mimořádně mě bavilo jeho roubování klasických horrorových stereotypů na pohádkový základ (nebo obráceně?). A dokonce mě ani nevytáčely muzikálové pasáže, které jinak obecně nesnáším. Nezafungovala na mě nicméně ta romantická linka. Ta byla i při vzití v potaz, že Mrtvá nevěsta je v podstatě pohádkou, extrémně zkratkovitá a málo uveřitelná. Přidat tomu 20 minut stopáže a více rozpracovat vztahy Victora a Victorie, Victora a Emily, atd., nemělo by to chybu. Takto jde o velmi osobitý a kreativní úchop tradičního tématu, který však na jedné ze svých několika rovin působí uspěchaně a nepřesvědčivě.

Dadaismus jak prase, doslovně. Vůbec to nedává smysl, dějou se tu magořiny jedna vedle druhé, a je to natočené přesně tím trashovým stylem, který podává cílené a úmyslně parodické záchvaty režijní, scénáristické, herecké a technické nekvality takovým způsobem, že vás místy na chvíli donutí přemýšlet, jestli je to fakt všechno tak blbé schválně, nebo nechtěně. Ale zároveň to je tak plné nápadů, že se u toho nelze nebavit, pokud vám vaše prohnilé srdce bije pro postapo, splatterpunk, osmdesátkové akčňáky, pokleslou erotiku á la Wynorski a nechutný humor všeho druhu. Zaflusaný, odporný, ulepený grindhousovský vizuál s tučnou dávkou ručně dělaných masek a efektů k tomu ladí úplně perfektně. Chybí jen jedna věc, která by tu příslovečnou kulku spravedlnosti poslala do pětihvězdičkového středu terče - charismatičtí představitelé hlavního hrdiny a záporáka, kteří by svým kouzlem osobnosti pozvedli prachobyčejné neherectví na něco zapamatovatelného. No prostě tu hlavní roli doopravdy měl dostat Trejo.

Poctivé řemeslo, které však není na žádné úrovni nikterak překvapivé a originální. Postavy jsou šablonovité, jejich morální dilemata taky, design monstra á la "něco vágně humanoidního, hubeného, přihrblého, s dlouhýma rukama" už tu za posledních pár let taky několikrát byl, a i ta dějová linie je těžce předvídatelná (spíš než Vetřelce parusky mi to připomínalo Venoma parusky). NICMÉNÉ - film táhne nahoru strohá, chladná a tak nějak typicky sovětská atmosféra napětí a neklidu (žádné stylové interiéry, nápaditý design a prostředí, které je sice děsivé, ale zároveň se vám líbí - tady na téhle vědecké základně byste pobývat nechtěli, není na ní nic atraktivního), nervózní industriální soundtrack a relativní syrovost zobrazovaného násilí, a tak je výsledný divácký žážitek pro toho, kdo má rád tento typ žánrovek, i přes neoriginalitu dosti zábavný. Prostě zatraceně dobře udělaná klasika (která peklužel i přes skvěle rusky chladný přístup nakonec skončí vysloveně americky).

Trailer mnoha lidem evokoval variaci na Zombieland. Svým způsobem je to pravda. Máme zde sice mírnější rating, takže Love and Monsters je pohodový a relativně optimistický film, bez cynismu, vulgarit, násilí a explicitních scén, ale jinak ta paralela o post-apo příběhu, vyprávěného s notným kusem nadsázky postavou sympatického loosera, sedí velmi dobře. Jen zde máme monstra místo oživlých mrtvol. Poměrně okoukaný námět táhne kupředu jednak žánrová uvědomělost a odlehčenost, druhak poctivá výprava a kvalitní efekty (trailer dokonce ani nevyzradil veškeré obludy, pár překvapení se dočkáme), a za třetí sebejistě hrající Dylan O'Brien, díky jehož projevu má hlavní postava výborné outsiderovské charisma. A Michael Rooker v drsňácké roli taky nikdy nezklame. Výsledkem je neustále mírně ironická, ale i přes postkatastofický setting a občasné emotivní scény vlastně docela veselá podívaná, která si na nic nehraje a nabízí přesně to, co inzeruje svým názvem, žánrovým zařazenín, synopsí i trailerem. Čirá zábava, kterou bych za normálních okolností v kině určitě podpořil.

Skvěle naanimovaná (filmová jednorázovka holt vždy bude vypadat lépe, než série o několika desítkách dílů) akční šupa, jejíž tempo se i díky střídmé stopáži nezastaví a z čistě prožitkového hlediska je z pohledu dětského i dospělého diváka akčního anime skoro pětihvězdičková. Jen zoufalé recyklování dějové linky z filmových spin-offů série Adventure je tak okaté a tak prosté inspirace, že to výsledný dojem srazí. Ale co si budem - jestli jsou pro někoho Digimoni guilty pleasure, tenhle středometrážní film bude guilty pleasure na druhou.