The Dark and the Wicked

Taková špinavější, komornější verze filmů Ariho Astera. Být to o dvacet minut kratší, možná by se dalo hovořit o sice ne příliš originálním, ale přesto velmi dobrém horroru. Alespoň na dnešní prachbídné poměry. Ovšem tu scénu, vypůjčenou z japonského Suicide Clubu, si mohli odpustit - deja vu jsem začul v momentě, kdy babka začala krájet. Horror roku, jak píše Marigold? Nic proti tomu, ale to hodnocení jen ukazuje, jak špatně na tom tenhle žánr poslední roky je. (27.11.2020)

Zo začiatku The Dark and the Wicked vôbec nie je zlý horor. Dvojica dospelých súrodencov prichádza k rodičom, z nich jeden leží na smrteľnej posteli, druhý je z toho samozrejme psychicky absolútne na dne a okolo, na divnej farme, sa dejú, nuž, divné veci. Nepríjemné scény (rôzne zvuky a tiene) sú správnym spôsobom nepríjemné. Fungujú. Herci neveľmi sympatickí, ale zas nemusí byť každý sympaťák á la Omar Sy. Niekde v strede sa to ale nie že pokazí, to ani tak nie, ale proste to začne upadať do nudy a scenár prestáva fungovať a zaujímať diváka. (28.03.2021)

Nepopieram, že The Dark and the Wicked má dobrú atmosféru a väčšinu času ma vedel držať v napätí. Dej okolo hlavných hrdinov bol však neuveriteľne plochý, za celý film sa v podstate nič nestalo (okrem úmrtí) a rodinné puto medzi sestrou a bratom som im akosi nedokázal uveriť. Záver ma navyše vyslovene sklamal. (18.11.2020)

Slow burn horory mi většinou nevadí, ale tohle už bylo na mě moc. V tom filmu se toho vážně moc nestane a z prokleté farmy se takřka nehneme. Jasně, nemá to špatnou atmošku, přítomnost Zla nebo samotného ďábla cítíte hlavně skrz zlověstné smyčce, jenže lepší hodnocení zkrátka nemůžu dát z osobního principu. Nesnáším totiž horory, co jedou podle jediné šablony strašení: hrdin(k)a čučí vystrašeně do jednoho místa, hudba ztichne, nastoupí bubák/přízrak, hrdin(k)a zavře oči a poté, co je znovu otevře, přízrak je samozřejmě pryč a celou bubu scénu uzavře třeba zvonící telefon. A takhle to jede pořád. Rozumím režisérovu záměru, že Ďábel má zůstat skrytý a díky hrůzným vidinám donutit oběti sáhnout si na vlastní život. Ale nedělat to tak pomalu a úplně celý film. Příště to chce strašit rafinovanějšími způsoby. (10.11.2020)

Týden na farmě plné koz? To by v tom byl čert, aby mezi nima nebyl Baphomet! Kdo vyhlíží digitálního belzebubáka s rudýma očima, nebo aspoň z kouřové clony vystupujícího Karla Heřmánka, ten se nedočká. Bertino totiž vsadil na nefyzickou přítomnost neznámého zla a i když se spousta scén ani nesnaží o originalitu, najdou se takové, u kterých se nebudete cítit komfortně. To kupení zlověstných výjevů v kalendářním rytmu postupně přidává na intenzitě a tak nějak přirozeně z něj vyplyne, proč se chodí do kostela v neděli. Hereditary se nekoná, ale liga je to stejná.. (12.11.2020)