saip88

Film pro mě bohužel stojí jen na kameře a výkonech jednotlivých herců. Příběh je podivný, postavy se chovají divně (a tím rozhodně nemyslím "halucinace" Riggana) a pointu mi zkazil epilog, který kdybych neviděl, byl bych výrazně spokojenější. Jsem rád, že jsem to viděl, ale rozhodně vím, že to nechci vidět znovu. Nejkrásnější záběr je detail na naštvaný monolog E. Stone při nočním setkání s otcem.

V IMAXu na obřím plátně byl tento film výborný zážitek i přes zkažené ozvučení, kdy zejména při temných basových tónech drnčeli snad všechny repráky v sále. Zimmerova hudba je podmanivá, obrázky krásné a to ticho vesmírných dálav úžasné. O to víc mě mrzeli nelogické díry ve scénáři, naivní představy filmových tvůrců o vesmírné stanici u Saturnu a scény bez souvislostí (dron, zapálení pole) a i ten hloupě naivní a sladký konec s happyendem. A to už raději nepřemýšlím nad těmi jednoduchými časovými paradoxy, kdy vědci z budoucnosti řeknou vědcům z minulosti jak vymyslet technologii, kterou právě v budoucnosti použijí pro tuto komunikaci. Aneb: "bylo dřív vejce, nebo slepice"? Čekal jsem více, ale asi každý film od Nolana nebude Dark Knight :)

Odcházel jsem z kina a stále si opakoval: "hustý, hustý, hustý..." Tenhle film je prostě hustý, plný, hutný, temný a přitom obyčejný až to mrazí. Ani chvíle nazmar a dopředu naprosto nepředstavitelný. Na výkony Rosamund Pike jsem koukal s otevřenou pusou, takhle válet jsem ji ještě neviděl.