Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Dokumentární
  • Drama
  • Hudební
  • Komedie
  • Animovaný

Recenze (4 506)

plakát

Trojhlas ve věži (1991) (pořad) 

Kniha rozhovorů Miroslava Horníčka, Iljy Hurníka a Vladimíra Preclíka Trojhlas, která vyšla přibližně v polovině 80. let, se mi moc líbila. Byl jsem zvědavý, jestli pánové dokážou její kvality přenést i před kameru. A myslím, že v zásadě ano. Jejich trialogy jsou většinou dostatečně zajímavé a vtipné, takže minimalistický přístup k vizuální podobě vůbec nevadí, naopak. -------- V titulcích filmu uvedeno: režie Zdeněk Havlíček. A není to jen jeden pořad, nýbrž celý cyklus několíka neočíslovaných dílů na různá témata; viděl jsem čtyři, 1) ... o dřevu nemluvě, 2) ... o přátelství nemluvě, 3) ... o čekání nemluvě, 4) ... o spánku nemluvě.

plakát

13. komnata - 13. komnata Svatopluka Košvance (2013) (epizoda) 

Filmy Kamily Vondrové patří v rámci cyklu 13. komnata většinou k tomu nejlepšímu. Tento díl trpí nevýrazným, „vyšumujícím“ závěrem; podobně i v dotazech Jany Klusákové je občas cítit jindy nezvyklá bezradnost. Za plus považuju snahu o ozřejmení jedinečnosti hráčského stylu Svatopluka Košvance - je vidět, že to jde stručně a srozumitelně, aniž by se přitom muselo sklouzávat k povrchním a nicneříkajícím obecnostem. -------- V titulcích filmu uvedeno: režie Kamila Vondrová.

plakát

Kanárek (1999) 

Pětadvacetiletého talentovaného studenta filmové režie (Viktor Tauš), budoucího druhého Quentina Tarantina, uvrhnou do drogové závislosti sexuální návrhy o dvacet let starší ženy (Hana Čížková). Mladík, který svým chováním v první polovině filmu rozhodně nepřipomíná posluchače kněžského semináře, je zničehonic zachvácen takovým šokem, že se před dotyčnou (mimochodem, poměrně přitažlivou) ženou zamkne na toaletě a tam si ve svatém znechucení vpraví do žil svoji první dávku heroinu v životě... Tak tohle bylo opravdu originální. Musím přiznat, že o podobné pohnutce, která by z člověka udělala feťáka, jsem nikdy neslyšel... Ale film má i jiné přednosti (tentokrát už bez ironie), a to především brilantní střih Aloise Fišárka. A ten by nakonec asi těžko ukázal co umí, kdyby neměl k dispozici řemeslně kvalitně natočený materiál. Takže i když je film ve výsledku jeden velký samožer, Taušův režijní talent tu rozhodně naznačený je. Zatím sice spíš jen z hlediska typicky reklamní estetiky, ale až režisér, scenárista a představitel hlavní role v jedné osobě dokáže potlačit sebestřednost - a kromě různých závislostí i tu na Tarantinovi -, mohl by to někam dotáhnout.