bohemia_regent

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2007.

Není konverzačka jako konverzačka. Tahle (na téma „muži jsou z Marsu, ženy z Venuše“) se vyznačuje velmi komorním příběhem a jednotou místa (okázale zařízený dům se spoustou služebnictva), přesto ani trochu nenudí. Je to dáno nejen kvalitou scénáře (a nejspíš i předlohy Josepha Conrada), výtvarným řešením (kamera, dekorace, kostýmy) a mimořádně citlivou prací s hudební složkou, ale především propracovaným herectvím. Očekávat bezchybnou práci od Isabelle Huppertové je už samozřejmostí, její partner Pascal Greggory za ní vůbec nezaostává. Ale třeba i výkon mně neznámé Claudie Coliové v roli služebné Yvonne svojí přesností naplňuje rčení, že „není malých rolí“. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2006.

Nejlepší domácí hudební vykradač Ondřej Soukup si tentokrát docela zdařile zahrál na Ennia Morriconeho. Okopírování hlavního motivu z filmu Hodný, zlý a ošklivý je do uší bijící. Škoda, že se jeho práce nenesla radši v duchu velmi dobré původní (a teď myslím skutečně původní - nejen tím, že je pod ní Soukup podepsaný) písně v podání Zuzany Michnové pod závěrečnými titulky - neodvozenost hudby mohla být plusem navíc.

V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Velká Británie / USA; rok výroby 2007.

V titulcích filmu uvedeno: název Otec ma zderie tak, či tak...

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1970.

Není to film o filmu v dnešním slova smyslu, je to film o režisérovi a jeho hledání. A když režisérka, která má cit pro hudbu jako málokterá u nás, točí dokument o práci režiséra, který má cit pro hudbu jako málokterý u nás, a to vše navíc na podkladě natáčení celovečerního filmu o Antonínu Dvořákovi, výsledek nemůže být jiný než skvělý.

Sledovat práci Václava Neumanna na 1. větě Beethovenovy 5. symfonie v desetiminutovém záběru bez jediného střihu a změny velikosti, tj. v konstantním polocelku, pouze s občasným dorovnáním kompozice (protože dirigent v rozmáchlých gestech občas „utíká“ ze zorného úhlu kamery), není ani na vteřinu nuda. Naopak, je to fascinující - stejně jako zvolená minimalistická forma dokumentu, která je v soustředěnosti na tvůrčí proces adekvátní tomu, co se děje před kamerou.

Nádherný smutně komický živočichopis, který jako by odkazoval na české filmy Miloše Formana, Ivana Passera ad. tvůrců z o deset a více let staršího období naší nové vlny. (A při celkovém pohledu na už uzavřené dílo Roberta Altmana, které má podstatně vyšší ambice, než pouhou snahu o komerční úspěch, bych docela věřil, že je klidně mohl znát.) Rozdíl je v tom, že zatímco česká nová vlna ironizuje buranství typického občana reálného socialismu, Altman se zaměřuje na buranství amerických vyšších a vyšších středních vrstev se všemi jeho průvodními jevy, jako je snaha o okázalost, snobismus a přesvědčení, že za peníze je možné mít všechno. Ale základ obojího - humor založený na trapnosti - zůstává stejný. Z mnoha vynikajících hereckých výkonů na sebe obzvlášť upozorní Vittorio Gassman a Geraldine Chaplinová a mile potěší přítomnost (a to v průběhu celého filmu, přestože její postava krátce po začátku umírá) jedné z největších hereckých legend němého filmu Lilian Gishové.

Ve filmu se sice vyskytuje i humor slabší úrovně (např. majorka O’Houlihanová alias Hrma ve sprše, některé gagy v závěrečném zápase amerického fotbalu), ale naštěstí jen v menšině. A to je hlavní důvod, proč se i já ochotně a s nejlepším vědomím a svědomím zařadím mezi menšinu, dokonce výraznou menšinu zdejších hodnotitelů, kteří dávají přednost filmu před stejnojmenným seriálem. Tomu bohužel po pár dílech dochází dech, tzv. se vaří z vody a z rozředěného humoru se většinou stává rádobyhumor. (Srovnávám jen s několika úvodními díly, pak jsem seriál přestal sledovat.) A navíc mu chybí i větší akcent na hořký podtext, který se v případě filmu ukazuje jako jeho další přednost. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1969.