Terezinka198

Vizuální eyegasm. Dlouhou dobu jsem film odkládala, protože nejdřív nebyl téměř nikde k dostání ve kvalitním rozlišení, a jak píše Jeoffrey, kdyby to byla kinorip verze, nebylo by to tak dokonalé, jako to doopravdy je. Protože sakra, EYEGASM! Ty barvy, detaily, scény... Je pravda, že mi z počátku trochu chybělo uvedení do děje - proč šli na vlak? Proč zrovna tenhle spoj? Kam jedou a proč se musí vyhnout kontrole, aby jim nesebrali meče? A jak a proč se tam dostal Rengoku? Proč zrovna Rengoku? A proč je tam sám? Seriál tyto otázky prý částečně zodpověděl, takže se na něj určitě taky podívám, ale teď zpátky k filmu. Eyegasm a eyegasm, prostě tohle je něco, co mě ke Kimetsu no Yaiba táhne už od první řady, jak si s danou scénou tvůrci poradí, jak vyobrazí scénu a okolí kolem postav, interiér vlaku apod. Příběh jako takový sice typické klišé dobro vs. zlo, ale o to víc jsem si užila snění hlavních postav. Zenitsu pobíhající s Nezuko, Inosuke zase velící všem třem někde v jeskyni... a Tanjirou? Ach, Tanjirou, tak krásný sen. Skoro by si člověk přál, aby to byla pravda. A tady je ten háček - není. A proč sakra najednou všichni sníme? ;) Ne, to snění jsem si opravdu užila, takové to "coby kdyby", člověka to zamrzí, ale zároveň ví, že příběh musí pokračovat a proto se musejí postavy probudit. A pak Rengokův souboj s démonem = pastva pro oči, nemůžete ani mrknout, aby vám něco neuniklo, jste pomalu nalepeni na obrazovku, nedýcháte... dokud prostě nakonec najednou nezazní "You're a coward!" a vám dojde, že Tanjirou má pravdu. A pak úsvit... (spoiler alert) Ohnivý hashira mi bude chybět, ale když vám hned dojde, že je v dalším arcu jenom proto, aby umřel, tak vás zamrzí, že vás zaujal... protože chcete vědět víc... (konec spoileru) S hudbou jsem z počátku váhala, ale nakonec mi k jednotlivým scénám filmu sedla. Výsledně 9,5/10. Přemrštěné? Ale ne... nechte mě snít. ;) Vzhůru na druhou sérii.

Byla jsem mile překvapena, že skutečně existuje kvalitní anime s romantikou a hravým dějem i v "dospěláckém" prostředí. Jasně, jsou pořád dětmi ve svém nitru, ale bylo to milé pohlazení pro mou duši. Líbilo se mi, jak pojali i romantickou stránku příběhu, kdy se netlačilo moc na pilu a vztahy zde působí realisticky. Postavy byly sympatické a zábavné. Jejich příběh jsem si užila a doufám, že třeba někdy bude pokračování. 9/10

(komentář obsahuje spoilery a víc otázek než odpovědí) Vcelku povedené... první část druhé série byla ukázkou toho, co mě na Re:Zero v první sérii zaujalo nejvíce (ano, to Subarovo zoufalství, kterak se střemhlav vrhá vstříc smrti, aby vše změnil a ostatní zachránil, pořád a pořád dokola, až se divím, že z toho nezešílel). Moc se mi líbil detail ze světů, kde Subaru zemřel a měl možnost vidět nevyhnutelnou "přítomnost/budoucnost poté". Pak ale přišla druhá část a já doufala, že dostanu nějaké odpovědi na své otázky, což se stalo (Emiliina minulost, například), ale odcházím... pořád zmatená? Čajový dýchánek s čarodějnicemi povedený, ale... Proč byl tak krátký? Proč jich najednou vybaflo tolik..? Měla jsem problém si zapamatovat jejich jména a vzhled. "K čemu" vlastně tento arc byl? Proč se mi Roswaal zdál sympatičtější, než kdy dřív??? A hlavní otázka, která překvapuje i mě samotnou: Proč sakra Rem prospala celou druhou sérii? To ji ta část příběhu tolik nudila? A kdy si na ni vzpomene zbytek postav? Prospí i třetí sérii? Je vtipné, že první část jsem si říkala, že proč se sakra Subaru chce pořád "zneškodnit", aby něco udělal jinak.... a pak mi to najednou chybělo, když mu to bylo "zakázáno". To zoufalství, kdy se rozhodne zase všechno prožít znovu a marně se bude sám snažit najít odpovědi a možnosti, jak budoucnost tentokrát změnit. PS: Patrasche by měla dostat ocenění MVP. PPS: Představte si smrt, kdy vás ohlodávají králíci... kolik hodin jim to zabere a jak moc si asi vychutnají vaši bolest při postupném umírání. Tahle Subarova smrt mi přišla za tuto sérii asi nejbolestnější.

Animovaný Rocky... velmi povedený! Jen jedna věc mě neskutečně štvala - počítání do KO. Někdy to šlo tak rychle a jindy máte pár minut obkecávání nebo hledění do blba.... Za co má seriál ale plusové body skoro od počátku? Z tyrana se stal nejlepší kámoš i spolupracovník. Nechápete? Koukněte. Stojí to za to! ;)

Politika převedena do anime tak, aby vás bavila. (spoiler alert kinda?) Sice jsem si myslela, že po (docela povedené) smrti Balabana (a že to byl fakt vypočítavý chlap, kterému jsem to i věřila, protože se do všeho vrhal po hlavě a nehleděl moc na následky) nedokoukám, protože najednou nastalo "hluché" místo (čti naštvalo ji, že jí zabili zajímavou postavu, jako vždy) na chvilku, ale pak jsem si jednu určitou řežbu opravdu užila (dekorace na kopí byla prostě super detail, na který si Turci a spol. prostě potrpí) a následná pomsta. Pokud vám nevadí krev a chcete vidět poměrně kvalitně zpracované anime na téma politika, válka, dobývání nebo násilné zabrání nového území, popřípadě i jeho zničení, ekonomické intriky, ne moc povedené hospodářství a spol., vřele doporučuji. PS: Odpusťte Mahmutovi jeho prvopočáteční snění a naivitu, ono ho to potom přejde, když získá další zkušenosti a především když smrt zasáhne celkem blízko do jeho vlastních řad. (konec spoileru) Za mě 5* s tím, že bych si klidně dala někdy druhou sérii, ale očividně se studio zaměřuje poslední roky na něco jiného, což zamrzí. Stejně tak fakt, že toto anime je poměrně "zapomenuté", protože moc lidí z počátku očividně nezaujalo.

I když člověk tak trochu očekává už dopředu, jak to všechno dopadne, nemůžu si pomoct, ale tato série mi přišla taková... zvláštní? Kdyby se opravdu touto sérií skončilo, jak to vypadalo při posledním díle, bylo by to "to finále", na které jsem čekala, nebo bych doufala, že to prostě bude mnohem lepší? Netuším. Foodgasm je tu pořád silný a doporučuji určitě něco k zakousnutí během sledování. Protože prezentace jídla byla super, i po stránce foodgasmů hrdinů to bylo pořád super (i když jsme to viděli už tolikrát, nemůžete nesouhlasit, že některé jejich výtvory fakt vypadaly lahodně), ale když vidíte u každého jídla zdejší porotce slintat a vychvalovat daného kuchaře do nebes, ale pak si vzpomenou, že vlastně to jídlo předtím působilo o něco lépe, protože se jim rozleželo nyní na jazyku, apod. tak mi to někdy přišlo, že jim nejde o jídlo, ale rozhodují se prostě ve prospěch příběhu. Souhlasím s Jeoffreyem, že se po čase těch foodgasmů trochu přejíte a tak nějak dopředu očekáváte, co s nimi ta chuť zase udělá. Z poslední série mám trochu obavy, protože vím už nyní, jak ji mnoho lidí zkritizovalo a hodnocení taky rapidně kleslo zničehonic. Přijde mi další série zbytečná, tato dokázala příběh krásně (i když předvídatelně) uzavřít. Za mě si vysluhuje někde mezi 8/10 a 9/10, protože to pořád bylo příjemné sledovat a bavila jsem se nad přehnanými reakcemi, ale některé věci se až moc opakovaly nebo byly předvídatelné... Ale protože tenhle příběh mám ráda a protože to nejspíš byla poslední dobrá série, tak přivřu oči a dám 8,5/10.

První série mě zaujala Thorfinovou zaslepeností díky pomstě. Následoval Askeladda, aby se mohl pomstít, příběh byl postaven hlavně na bitvách, krvi a nenávisti. První série skončila fantasticky, takže jsem věděla, že i když se druhá série (předtím prý zamýšlený film) trochu opozdí kvůli covidu, vůbec mi to nevadilo. Změna přišla nejen ve formátu příběhu, ale i ve studiu (MAPPA místo WIT), což mnoho lidí odsuzovalo dřív, než viděli finální výsledek. Nečetla jsem pro jistotu komentáře druhých, abych si nic dopředu nevyspoilerovala. A udělala jsem dobře, protože tahle série byla stejně perfektní jako ta první. Není v ní sice středobodem válka, boje, nenávist a motiv pomsty... ale v podstatě "to", co přijde po oné pomstě. To prázdno uvnitř, ten okamžik, kdy nemáte najednou žádný cíl. Obzvlášť, když nejste přímo vy, kdo tu pomstu vykoná. Když se na konci prvního dílu objevil Thorfin, nevěřila jsem vlastním očím, že by to mohl být on, stejně tak jsem nechápala, že "nějaký" Einar je najednou v popředí, ale postupně jsem si k němu našla cestu. Thorfin se změnil, předtím ho poháněl hněv a chuť se pomstít, ale Askeladd je mrtvý a on se nemohl pomstít. Takže je z něj najednou skořápka toho, čím byl předtím, nepřeje si bojovat ani se pořádně bránit, spíš objevil možnost vyjednávání, také ho zajímá křesťanství, což byl zajímavý detail, kterak u starce naslouchal čtení bible. Jak dopadl náš princ Canus? Toho stíhá duch vlastního otce (ne sice duch jako takový, ale nechci spoilerovat :) ) a vysmívá se jeho snaze a zároveň je oba porovnává, v čem si jsou nyní podobní. Canus získává anglickou korunu a posléze i tu dánskou, když svého bratra otráví. Ale nestačí mu to, protože válka něco stojí. A vyhlídne si pozemek chlapa, co Thorfina koupil jako otroka na svou farmu. Že se ti dva mají střetnout je každému jasné, když vidí, jak si Canus počíná hned v prvních epizodách, kdy se objeví. Nebude to sice žádná velká bitva, jako předtím drancování v Anglii, přeci jenom jde královské vojsko proti "sedlákům", ale i tak byla velmi povedená. Že prý je v druhé sérii málo akce a moc se zaměřuje na farmu? No a co? Kdyby se zaměřovala série znovu na bitvu, volali by všichni, že je to zase to samé jako první série. Hudba byla opět perfektní, SSTP nezklamali a zase mi předali další oblíbený opening, stejně tak mile potěšila píseň od Aimer. Konec se mi líbil v tom, že se Thorfin vrátil domů, ale v mysli měl už jasný cíl v podobě vysněné země Vinlandu. Krásné zpracování, na které se opravdu vyplatilo si počkat.

Je to krátké a hodně hloupé... ale pro majitele psů nebo koček je to povinnost shlédnout! (Ať se pobavíte :D protože já v tom to své čtyřnohé pako vidím)

Veškeré peníze šly na bitvu. A ta se povedla. 9/10

Jedna perla za druhou, příjemně jsem se bavila. 9/10