ReneeS

Dějově jsem měla pocit, že co deset minut na mě vyskočí nějaký nový překvapivý zvrat, až se v tom ke konci člověk skoro přestává orientovat. Respektive chápe co se děje teď , ale jak k tomu vedlo všechno to předchozí, to už je zamotané. I přesto, na samotné provedení je radost pohledět. Po vizuální a herecké stránce se to BBC povedlo. Překvapivě se mi zdálo, že to není Brian Cox, kdo herecky vyčnívá nad ostatními, ale Victoria Hamilton, v závěsu s Paulem Ritterem, který se do té vážné atmosféry vůbec nehodil, ale byli jste rádi, že tam je (kdo by si neoblíbil tak nešikovného Casanovu)

Seriál, který musel být v době svého vzniku neskutečně vtipný, protože i po 25 letech se někdo jako já, holka z cizí země s kusými znalostmi britské politické scény té doby, u toho dokáže místky dobře bavit. A zvlášť u prvních dvou sezon, které jsou více zaměřené na komentování soudobého dění než na spory a soukromý život jednotlivých členů redakce (či jak se to tam u nich má nazývat). Samotné postavy byly jen takové vtipné figurky, které se moc nevyvíjely. Každá měla své komické charakeristické vlastnosti a znaky a ty se postupem času využívaly až do extrému, takže měl člověk místy pocit, že se kouká na ten samy vtip pořád dokola, akorát se víc tlačí na pilu. To však neznamená, že by to nebylo vtipné. Občas se vyskytl díl, který byl svým netradičním formátem příjemným vybočením ze zaběhlé rutiny. A po posledním díle se musím pousmát a tvůrcům poděkovat. V podstatě to bylo příjemně strávených 6 sezon a jednotlivé postavy mi budou chybět (hlavně Dave a jeho sázky)

Už tři dny přemýšlím, jak tohle vůbec ohodnotit. Většina je milý průměr, mělo to scény, které byly tak špatné, že bych je nejraději rovnou přeskočila, a pak tam byly části pro které je i 5* málo. A právě pro ty scény, kdy jsem s obtížemi lapala po dechu, jak jsem se smála, stojí za to přetrpět to nepovedené. Hlavní postavy jsou takové vtipné karikatury. Máme tu excentrickou blbku, marnivou pipinu, sebevědomého frajírka, nervozního nešikovného ťuldu a hlavní pár taky není úplně normální (zvlášť ze Steva se stává čím dál tim větší ufňukaný podpantoflák) Ano, je to přehnané, ale je to vtipné. Líbílo se mi, jak si tvůrci vyhráli s časovými liniemi, ať už skládáním jednotlivých scén do větší mozaiky anebo souběžným dějem. Líbily se mi různé pošahané snové sekvence a jedna z mých nejoblíbenějších scén byla noční telefonát v pěti lidech. Nevím jestli měl Coupling za cíl překvapit diváky, tím jak otevřeně se všichni baví o sexu. Já jim ve skutečnosti záviděla, jak pohodové ty jejich pošahané debaty dokáží být. Když si vzpomenu, jaká nudná témata mají mí přátelé potřebu řešit v hospodě, náhle mi "Lesbian Spank Inferno" připadá jako úžasně zajímavé téma.

Na tenhle film jsem se těšila, Pokud si celou situaci už sami nepamatujete, týdny před vysíláním vznikalo mnoho zajímavých článků a interview, které vám ji i jednotlivé aktéry připomínaly. Obzvláště roli lorda Maldensona - ztvárněn Markem Gatissem. A výsledek? Z Camerona udělali blbečka, z Browna udělali blbečka, Clegg vypadá jako trpící hrdina celého příběhu a démonizovaný Mandelson je skoro miloučký. To jsem nečekala. (Zlvášť od Grahama, jehož This House považuji za geniální počin). Přes všechny snahy o dramatičnost, kterou tvůrci pravděpodobně doufali, že dosáhnou hudbou, střihem a různými zábery z helikoptéry, nejlépe vyzněly klasické, pomalé, konverzační scény. Mělo to zajímavý námět i své světlé chvilky - přes všechno Cleggovo trápení byla Brawnova chvilka mnohem dojemnější. Jen mám pocit, že sledovat skutečné záběry z doby před pěti lety by i přes nemožnost vidět za zavřené dveře bylo mnohem dramatičtější.

Opravdu stačí jen pěkné auto, britský přízvuk a pár sarkastických hlášek? Samozřejmě, že ano.

Poměrně zábavný dokument, který Shakespearem nepolíbenému či dokonce znechucenému divákovi ukazuje, že nejen samotní tvůrci tohohle počinu či náhodí kolemdoucí na ulici, ale i největší Shakespearovští herci naší doby se věhlasného barda vlastně děsí, mají pocit, že ho nikdy nepochopí, ve škole z něj propadali ale i přes to všechno ho milují. Mám za to, že tam jsou momenty, které by diváka mohly donutit alespoň na chvíli zapochybovat a říct si - třeba na tom Shakespearovi fakt něco bude. Můj problém s tímhle dokumentem není v tom, co mi ukázal, ale naopak co neukázal. Je obdivuhodné, koho všeho se těmhle dvoum nadšeným klukům podařilo vyzpovídat. Co záběr, to někdo, jehož názory na Shakespeara bych chtěla slyšet. A když říkám chtěla, tak tím nemyslím, ano bylo by to fajn, ale ano strašně strašně moc. Proto mi dost vadí, že z většiny rozhovorů se do filmu dostala tak jedna věta a mnohé z nich v podstatě říkají to samé. Měla jsem možnost se podívat na celé inteview s Alanem Rickmanem a když pominu fakt, že ani jeden z tvůrců neuměl pokládat otázky, byla čirá radost poslouchat odpovědi. A to byl jen jeden záznam z mnoha. Kde jsou ty další?!

Já mám roboty ráda, strašně moc, ale tohle byl snad ten nejprotivnější a nejotravnější robot, jakého jsem kdy viděla. To, že byl "jako dítě" snad neznamená, že bude mít všechny neduhy filmových děcek. To už mi byla sympatičtější ta nemluvná holčička z posledního Terminárora , u které jsem doufala, že ji brzy někdo odstřelí. Vývoj robota i chování postav mi přišlo naprosto nelogické, místy jsem se zasmála a ta scéna s velkým zlým robotem mě trochu obměkčila.

BBC opět vytáhla ony vděčné postavy britské historie a vymalovala nám je v tak pěkných barvách, že se obávám mít tu čest a potkat pány skutečně, bylo by to trpké zklamání. Už dávno jsem zvyklá, že si se mnou BBC pohrává, ona to umí. Předem varuji - je to pomalé, velmi pomalé! Zrady, lásky, vášně, pletichy dostanete jen ve velmi střízlivém balení. Já se svou oblibou v pomalých nebombastických vyprávěních si však v tomto případě na tempo stěžovat nemůžu. Wolf Hall má neoriginální příběh, ale vsadil si na kvalitní herecké obsazení. Mark Rylance sice není na obrazovkách příliš profláklou tváří, ale pokud se zajímáte o divadlo a toto jméno vám nic neříká, někde se stala chyba (v dalších komentářích jsem se tady dočetla názor, že " Pro Rylance se Cromwell stal pravděpodobně životní rolí", a i přesto jak moc se mi jeho Cromwell líbil, mám pocit, že tohle tvrzení příliš podceňuje jeho herecké schopnosti i mnohé dosavadní výkony). Obvykle bývám fascinována tím co a jak říká, tady mě ohromil tím, že mlčel. Cromwellovo tiché a rozvážné vystupování přitahuje a znepokojuje zároveň. Zdá se být sympatickým hrdinou tohoto příběhu, ale kdo ví, co se v tom tichém muži opravdu skrývá. Ani ostatní herci nezklamali, zvláště Anton Lesser. Z jeho Thomase Mora mě místy mrazilo. Nevím, jestli si dovedl získat sympatie diváka, určitě si ale získal jeho respekt. Společné scény Cromwella s Morem pro mě byly vrcholem téhle miniserie. Ta uběhla příliš rychle, nato jak byla pomalá. Už dávno jsem to vzdala, ještě ráda nechám BBC ať si se mnou dál pohrává a budu doufat, že jsem Cromwella v tomto podání neviděla naposledy.

Takhle dobrý pilot jsem už dlouho neviděla. A i když další díly nezvádly udržet tempo toho prvního, pořád to stálo za to. Svižné, vtipné a velké plus za fakt, že komické scény nevyznívaly trapně, jak se až příliš často v podobných seriálech stává. Navíc, ze všech divných komických kamarádů všech možných hlavních hrdinů, Mark Bonnar byl příjemně znepokojivý charakter.

První dva díly byly velmi pomalým a zmateným rozjezdem do světa, kde nic není tak jak vypadá, každý hraje nějakou roli, pomalu abyste nevěřili ani vlastní babičce, kde hlavní hrdinka dostává jednu ránu za druhou a britští špioni mají snad v popisu práce vysedávat na lavičkách v parku či nad partii šachu a házet jednu sarkastickou hlášku za druhou (I´ll use the door but just to let you know ...I CAN climb the walls) - výborný Stephen Rea. V momentě, kdy jsem se v tom alespoň trochu zorientovala jsem si to začala úžívat, proto jsem trochu zklamaná z konce. Celou dobu byl tak velký dúraz na vše co se děje okolo a nemám vůbec pocit, že by to bylo dořešené. Nechybí mi mezi posledními minutami a zbytkem seriálu ještě nějaké díly?