Párování

Perhaps, perhaps, perhaps jeden z nejpříjemnějších britcomů, které jsem měl to štěstí vidět. Poměrně provařený model Přátel a Sexu ve městě je oživován zejména velice nápaditým scénářem z pera Stevena Moffeta, který se neustále předhání v chytřejších a vtipnějších způsobech, jak vyprávět jednoduché příběhy. Možná vůbec nejzajímavějí na Couplingu je fakt, že kvalita jednotlivých dílů si opravdu nejen drží pěkně vysokou kvalitu, ale postupně tuhle laťku zvyšuje. Pak jsou tu samozřejmě charizmatičtí britští herci (možná nejlepší je velice subtilně zahraný Patrick Bena Milese, ale postupem času si oblíbíte všechny, snad kromě Jeffa, který patří k tomu typu postav, které buď milujete nebo nenávidíte), chytrý i velice nechytrý a místy skoro nebritský humor a ... No na zbytek se už podívejte sami, stojí to za to! 80% (23.08.2008)

O Coupling jsem vždy slyšel něco v tom stylu, že je to britská odpověď na Přátele, ale tomu rozhodně nemůžu dát za pravdu. S Přáteli to má totiž společného asi tak jen to, že je tam 6 postav a tím veškerá podobnost končí. Tenhle seriál totiž není až tak o přátelství, jako spíš o sexu a že se toho za těch pár sérií zvládne probrat dost. Každá z postav má něco, čím zaujme a třeba takový Patrick mi přijde jako taková inspirace k vytvoření Barneyho z HIMYM. Trochu jsem nepochopil změnu v obsazení před čtvrtou sérií, nebo tedy spíš minimum snahy vysvětlit, že jedna z hlavních postav zmizela. Je to zajímavé vidět, už jen pro porovnání toho, co nabízí anglický sitcom v porovnání s těmi americkými, ale oslavné komentáře se psát nechystám. Pobavilo, ale nenadchlo. (11.06.2023)

Britcomy jsou u diváků většinou automaticky brané jako jakési VIP sitcomy, mají auru „lepšího“ humoru, než je prý humor americký. Snad proto je paradoxem, že můj nejoblíbenější britcom je svým humorem považovaný takřka za americký. Steven Moffat ve své komediální vztahovce vytvořil šestici kompletně rozdílných charakterů, která má díky svému věku (cca 30) a vyřešeným profesním životům na mysli především kdy, jak a s kým se dát dohromady/usadit. Ve středu stojí pár těch nejnormálnějších, rozumná Susan a správňák/slaboch Steve, k nim se přidává její nejlepší kamarádka, stárnutím a ulovením chlapa posedlá Sally, jeho nejlepší kamarád, o prsou, nohách a uších ódy píšící Jeff, její bývalý, natvrdlý kanec Patrick, a jeho bývalá, výstřední a umanutá Jane. Ti společně tvoří partu, která je přirozenou živnou půdou pro všeljaké vtípky, které se sice z velké části zakládají na sexu a absurditě, zároveň jsou ale mnohdy lidské a pravdivé, a především až neuvěřitelně vypointované. Mnohými oslavované Black Books se svým diskutabilně nejlépe vypointovaným vtipem (víno) se může jít ve srovnání s Moffatovými libůstkami Couplingu bodnout. Když totiž Jeff dostává klíč od bran ráje, Jane halucinuje z prášků proti bolesti, Sally vyznává lásku tomu pravému, Patrick chytá pavouka, a nebo se odhaluje, jak že to má Susan s Australany a Dickem Darlingtonem či Steve s lesbickou pornografií, je do očí bijící, že Párování stojí minimálně o třídu výš než jakýkoli jiný britcom, co jsem kdy viděl. (25.11.2013)

Britský sitcom o partnerském životě a hlavně o sexu. V seriálu můžeme vidět pět velmi odlišných charakterů, hlavními postavami jsou však Jack Davenport (Steve) a Sarah Alexander (Susan) jako ustřední pár. Nicméně ostatní postavy jako sexuchtivá Gina Bellman (Jane) prostoduchý, ale na jiném místě přírodou obdařený lamač dívčích a ženských srdcí Ben Miles jako Patrick, nebo excelentní Richard Coyle jako Jeff s jeho sexuálními teoriemi a trapasy či Kate Isitt (Sally), která se bojí stáří a snaží se ulovit pořádného chlapa co nejdříve to jde, hlavnímu páru statečně konkurují a v mnoha případech je dokonce převyšují, obzvláště to platí u Jeffa Murdocka, který v několika dílech strhává pozornost jednoznačně na sebe a ostatní nechává daleko daleko za sebou. 1. série - 60%, 2. série - 75%, 3. série - 75% (18.09.2007)

noční sitcom, který s přehledem zadupe do země i o dost známější sex ve městě. No a právě tak jako stojí sex na Jessice Parkerové, stojí párování na Richardu Coyleovi, který zde znázorňuje dokonlého neurotického magora (ano přesně takový jakého vídáte v zrcadle :)) jinak samozřejmě i zde člověk občas narazí na trapárny a debilní džouky, ale převážná většina dílů je opravdu hodně v pohodě (07.06.2006)