Seabeast

Inu, podhodnocený snímek, ale což, aspoň pro mě další důkaz, že hodnocení by mělo být každému ukradené. Ale k věci. Bez lidí je španělský zamotanec s prvky hororu, který se točí kolem nově přistěhované rodinky. Žena Julia, která je bez práce začne mít z vlastního domova a okolí pocit, že něco není v pořádku. Vidí lidi, kteří tam nejsou, starší nevlastní syn ji nenávidí a zdá se, že ve čtvrti žijí úplně sami. Parádní atmoška nesoucí se na vlně duchařin ve které vás čeká nemálo zvratů (hlavně ten závěrečný). Hoďte nějaké srovnávání s Osvícením a Šestým smyslem za hlavu a radši si vychutnejte film jako takový, víc si ho tak užijete.

A já to říkám pořád, že ty internety a počítače jsou ZLO! À propos, věřící ať se radši Zlořečení obloukem vyhnou jestli nechtějí, aby jim vlasy vstávaly hrůzou na hlavě, protože tahle černá mše by jim moc dobře neudělala! :-D Hlavním tahounem, vedle kompjůtru "Satan Apple II", je nýmand Stanley Coopersmith, který v minulosti přišel o rodiče a ocitl se na vojenské škole. Je tam jedné bandě idiotů pro smích, do toho je každou chvíli šikanován a ve svém volném čase se věnuje černé magii. Může tohle vyústit v řůžové pokoukáníčko? Jen naivka by se domníval, že ano! Rozjezd je velmi pozvolný, aby na konci přešel do prasečích jatek! Tedy, krvežíznivých prasat se dočkáte, o to se nebojte a o pekelnou show zaručeně taky nepříjdete!!!

Může tento chodící kolos jménem Godzilla v novodobém kabátě ještě něčím překvapit? Ve své podstatě ani ne, ale o to popravdě nejde. A myslíte si, že se další americké provedení obejde bez těch patetických scén a hraní na nitku dojetí? Samozřejmě, že ne, kdo by to u takového blockbusteru vůbec čekal. Jedno se ale upřít nedá. Pokud jdete na film s tím, že si chcete vychutnat audiovizuální orgasmus, který vás přikove k sedačce a nedovolí vám vydechnout, tak se do kina rozhodně stavte. Zapomeňte na projekci na notebooku s lo-fi bedničkami, protože by to ztrácelo význam. Kvalitní a neskutečně dotažená jednohubka, která člověku poskytne napínavý zážitek. Nic víc, nic míň a moc bych se v tom nevrtal, protože jde pouze o něj. Neviděl jsem popravdě ani jeden flák ze série s Gojirou nebo Emmerichovu Godzillu, ale tahle Godzilla mě bavila až do konce.

Ucho bylo za minulého režimu odposlouchávací zařízení a skutečně se umisťovalo do bytů vysoko postavených osobností pro snažší kontrolu. Orwellovské 1984 jak vyšité, a to byla krutá realita. Nicméně snímek Ucho tuto atmosféru režimu perfektně vykresluje a staví celý příběh do jednoho bytu, navíc velmi dobře doplňovaný o scény z předcházejících událostí. Duo Brzobohatý a Bohdalová se rolí chopili s takovou vervou, že nervydrásající napětí dopadá v ubývajících minutách i na nás. Já osobně bych si ho představoval o něco větší a s mnohem silnějším závěrem, proto nejdu na plný počet, ale i tak se jedná o velmi povedené československé drama, které nám všem bude připomínat, jaké to tehdy bylo a v jakém permanentním psychickém teroru musel člověk žít.

Totální schíza, která vám doslova (dámy prominou) vyšuká mozek z hlavy! Bizarní, šílené, zvrhlé, ale na druhou stranu mistrovsky promyšlené, teatrální, poetické a hravé. Přišlo mi, jako bych seděl v Rudolfinu a poslouchal orchestr, který interpretuje klasickou skladbu se všemi dynamickými kudrlinkami a smyslem pro detail. Ano, zážitek hodný symfonii, ale filmové - obrazně řečeno. Samozřejmě, že ne každý Kimyō na sākasu zkousne, ale pro milovníky "mindfucků" je tohle povinnost vidět.

Tenhle výstřední Greenwayův pokrm není soustem pro každého. Dějem se vlastně odehrává jen v oné luxusní restauraci a po celou dobu člověka drží v šachu, protože absolutně nemáte tušení, kam se příběh bude ubírat. Točí se kolem extrémně cholerického a hlavně extrémně nevyzpytatelného zbohatlíka mafiána Alberta (Zloděj), který podnik vlastní a stravuje se zde se svoji ženou Georginou (Jeho žena) a ostatními společníky. Ta pokukuje po nápadníkovi Michaelovi (Její milenec) se kterým začne svému tyranskému manželovi zahýbat doslova přímo za jeho zády. A od toho se začne vše odvíjet a komplikovat, přičemž v pozadí vesele tahá za nitky také pan Kuchař. Snímek má velmi specifickou atmosféru v poněkud šarmantním prostředí plné lahodných pokrmů, drahého pití a nablýskaných příborů. Tento přepych kontrastuje s Albertovou výbušností, která nebere ohled ani na zákazníky a ani na pracovníky. Vy jen mlčky celou tu groteskní situaci nevěřícně sledujete a na jejím konci vás čeká "chod" skutečně nestravitelný. Je to vlastně "pohádka", resp. "hodně bizarní pohádka" ve které je zlo potrestáno vlastní vášní a pýchou.

U Shivers počítejte s postupně budovanou atmosférou, která se dostane do intenzivního tempa o trochu později. Zasazení dějové linky na ostrov s panelovou ubytovnou SKILINER přidává na klaustrofobii a plynule se šířící nákaza, která dělá z lidí sexuální devianty, nabývá stále na síle. Nádechem je to něco na způsob "zombie filmům", jen je to více v Cronenbergově pojetí - takže typicky bizarní, nechutné a šokující. Solidní oldschool horor, kterým se Cronenberg dostal z undergroundu do povědomí a začalo se o něm více mluvit.

Doplňující příběh původního 300 je opět vizualně a zpracováním neskutečná slast! Nenašel jsem moment ve kterém bych se nudil a koukal na čas. Trochu jsem se obával jestli Noam Murro nepůjde jinou cestou než Zack Snyder v Bitvě u Thermopyl, ale v podstatě a díkybohu žádná výrazná změna, jede se takřka v podobných kolejích. I když, Vzestup říše je mnohem násilnější a větší krvavý hodokvas. Chybělo mi zde víc bizarností a surreálno, jako v prvním filmu, které působí na diváka víc fantasmagoricky, v čemž si libuji mnohem více než v masivních námořních bitvách, ale čert to vem, jedná se jen o můj subjektivní pocit. Bylo to převelice impozantní, ale ta fantazie dělá své. Onen potemnělý smyčcový motiv, co se během filmu opakoval, mi přišel poněkud podobný jednomu songu od Hybrid. Neřekl bych, že Junkie XL chtěl opisovat, ale jakmile jsem ho slyšel, tak mi zmíněná elektronická sebranka hned vytanula na mysli. Heroické pobízení a některé dialogy mi zaváněly mírným klišé, ale to už zkrátka k těm antickým filmům patří. Z herců bych hlavně výkonem vydzvihl Evu Green, která předvedla nevídanou krutost, bestiálnost (Hlavně v posteli! Moc hezká scéna, takhle si představuji "romantiku"... :-D) a temnotu, kterou jsem v takovéhle míře neočekával. No, myslím, že žádné zklamání, ale na plný počet to nevidím. Thermopyly mě na první dobrou uchvátily mnohem víc a hlavně ten drsný spartský naturel. Jo a závěrečná předělávka Black Sabbath je více než vynikajicí!

Horor o telepatech, kteří jsou schopni svými psychickými schopnostmi i člověka zabít, viz vlastně hned v úvodu je krásně vybuchující hlava! Lepšího maniaka než Michaela Ironsidea do role hlavního záporáka nemohl maestro Cronenberg vybrat. Trochu mi zjevem a vražedným kukučem připomínal Jacka Nicholsona, takže za něj a výkon obrovské plus. Na hlavním hrdinovi v podání Stephena Lacka se mi obzvlášť líbila postupná transformace z ušmudlaného bezdomovce na ostříleného telepata, který tomu v závěru nasadí pořádnou korunu, ale o tom nehodlám spoilerovat. Scanners řadící se ke klasice Davida Cronenberga asi většinu lidí neposadí na zadek, ale nabídne velmi lahodnou atmosféru ve smyslu, že nebezpečí kompliců nevyzpytatelného Darryla Revoka (Michael Ironside) číhá všude a nevíte, kdo z lidí je telepat či nikoliv. A v tom je jeho síla.

Ten nádech sedmdesátek podbarvený navíc dobovou hudbou a především barevná stylizace obrazu, má neskutečné grády! Osobně je to přesně ta věc, kterou postrádám u současných filmů a přesně tahle atmosféra mě dokáže pokaždé očarovat. Suspiria servíruje příběh o americké baletce, která jde studovat na jednu z pověstných akademií a sama ani netuší jaké zlé okultní tajemství škola skrývá. Pravda, některé scény působí trochu naivně a krev vypadá jak naředěný protlak s kapkou oranžové, ale děsivosti mi to vůbec neubralo. Přítomnost magického čehosi za doprovodu obskurní hudby a mrtvolného dýchání je na každém kroku při procházce v oné podivné baletní akademii!