MartinNDL

A teď zkuste mluvit o společnosti blahobytu, neexistujícím rasismu nebo o reformách, které dají kapitalismu lidskou tvář. Ta sedmistatečná metafora je dobrá, ale není pravdivá. Lépe se hodí metafora Slavoje Žižka z Wall Streetu "We all know the classic scene from cartoons. The cat reaches a precipice but it goes on walking, ignoring the fact that there is nothing beneath this ground. Only when it looks down and notices it, it falls down. This is what we are doing here. We are telling the guys there on Wall Street, “Hey, look down!”" Aimova kamera, Kassovitzova režie a (nejen) Casselovo hraní pak z vět dělají obraz a tento obraz je stává skutečností, kterou líčí. Silný emoce, pochopení, nasranost i humor. Svět nepatří nikomu, ale všem.

Silný argument do věčné pře, jestli je gay francouzský nebo řecký vynález.

Četl jsem poznámky van Heijningena. Moc tam toho nebylo, ale něco si pamatuju. "Mary Elizabeth neumí hrát, tak ji donuť mít stále otevřenou pusu jako Kristen Steward ve Stmívání a vypadat tak, ať ji chce divák vojet celejch sto minut. V lekacích scénách postupuj tak, že zesílíš hudbu, uděláš falešnou haha lekačku a do pár vteřin šok a reálnou lekačku. Předměty důležitý pro děj nezapomeň zabírat výrazně explicitně a ještě raději slovy postav divákovi připomeň, aby si předmět zapamatoval." Věc je po režisérský stránce zcela nezvládnutej film, ohromně hloupej a nelogickej. Vedlejší postavy vypadaj všechny stejně a dají se rozlišovat tak podle jmen, ale to je stejně jedno, protože vám na nich nezáleží a tak chladně přihlížíte jejich postupnýmu vyhubení. Po prvních deseti minutách je jasný, kdo si to rozdá na konci a kdo vyhraje. A tak dál až k naprostýmu rozmetení Věci.

Průser těhle filmů bejvá v tom, že ti sympaťáci si za hodinu uvědomí, že ta cesta, který fandíte, byla sice fajn a zábavná, ale pravda a budoucnost je jinde. Morálka, bla bla bla, Obama je sice černej, ale taky moudrej a sexy, bla bla bla, děvky maj sice wet and tight pochvičky, ale manželství je důležitý, bla bla bla, atd. Bad Teacher je tady ale jiná. Cameron zůstane sviní, a tak zůstane atraktivní, proto nastává happy end (diváckej, náš, reálnej). Uvědomění hrdinky není v tom, že byla krávou a změní se, ale v tom, že vyvolenej je kretén a ona se přece nebude podřizovat (několikrát). Kadence hlášek není nijak převratná, ale politická nekorektnost je sympatická a maximálně možná v rámci hollywoodsky mainstreamového mantinelu.

Aby si mladý holky daly pozor na penisy lze sdělit i méně důchodcovskou formou.

Trochu mi to připomíná ten pseudovtip "Nesnáším rasisty a cikány". Ovšem Miloš s Justýnou hráli super.

Nedoporučuji pro těhotné ženy. Ne snad pro drsnost filmu samotného, ale proto, že pořídit si dítě do téhle doby může být způsobeno jedině neznalostí hromadného průjmu, který si říkal Wall Street, a který postupně zasíral vše ekonomické koncem uplynulého desetiletí. Příznaky průjmu jsme cítily dlouhá léta před tím, nicméně mocní tohoto světa pouze prstíčkem šťourali a dráždili ten temný otvor, aby se z něj nakonec vyvalil nepříjemný obsah. Margin Call nevysvětluje příčiny krize, nepopisuje její průběh, seznamuje nás s lidmi. Více či méně odpovědní mají asi den, aby zareagovali na blížící se katastrofu. Perfektní obsazení a potažmo hraní zcela uvěřitelně ukazuje, kdo seděl v Lehman Brothers, když černí kucí z předměstí ještě měli pár hodin kde bydlet.

Burzovní krach v osmém roce a následná celosvětová krize mohla mohly být fackou osvícení. Společnost, která se dlouhá léta hladila po penisech si mohla konečně uvědomit, že volnost trhu nevede k všeobecnému blahobytu. Zatímco dlouhodobým argumentem v podstatě bylo, že za chudobu jedněch může buď individuální neschopnost nebo zlá konkurence z téže třídy, popřípadě diskriminace jedněch vůči druhým v téže třídě. Vznikaly tak opět gladiátorské zápasy otroků, tentokráte ovšem opustily stadion a začaly nabírat globálnější podoby. Arogance mocných ale postupem času gradovala a tak s novým tisíciletím přišel zlom. Trh se zhroutil a je očividné a zřejmé, čí to bylo vinou. Chudí si tak mohou uvědomit, proč jsou chudí a kde se koncentrují všechny ty zelené, nemocemi infikované papírky. Dokument Inside Job se zaměřuje na obyčejné lidi, vysvětlí naprosto všem přístupnou cestou, proč mnozí nemají kde bydlet, proč jiní dostávají monstrózní bonusy za selhání a hlavně vytváří THE LIST, seznam skutečných hajzlů, lidí odpovědných za největší ekonomickou katastrofu za desítky let. Ukazuje též bezvýchodnost situace, kdy škody mají napravovat právě viníci, i propletenost burzy s politikou i akademií. A já se teď ptám! Když je všechno tak jednoduché, proč se, kurva, nic nemění?

Výborný pojetí hry s diváckým očekáváním. Rošády na konci klasického typu - "hádej, kdo je zlej, ha ha, tak to není, skutečnost je taková..." mě ze židle nezvednou, ale režisérsky a scenáristicky to je zmáklý, což potěší. Co je ale palec rektem až do krku? Rozjíždět film stylem klasická hollywooďárna, pak po cca 30-40ti minutách střih zcela radikální a bum. Severský orgasmus - humor v barvě Usaina Bolta a exploatace. Mňam.

Je mi strašně jedno, že Pegas je černej, pokud nejde o nějakou zvrácenou politickou korektnost a že poslali sovu do prdele. Skoro bych těmto krokům i tleskal, kdyby Souboj Titánů nebyla taková děsná nuda. Nic nefunguje. Hlavní hrdina je polodement, jehož jedinou motivací je pochybná pomsta. Je hloupej a vzhledem k tomu, že se vlastně ve filmu nikdo nijak nechová, nedá se taky nikomu fandit. Dvojice pseudopomocníků má zastávat filmovej humor, ale těžko poznáte, kdy se vlastně máte smát. Souboj Titánů je v podstatě docela dobrý vysokorozpočtový porno, jenže jsem bohužel sledoval cenzurovanou verzi. Dost se podobá Pirátům, akorát ty scény, kde je jasný, že na to vlítnou Perseus a Io, Hades a Andromeda, Perseus a Andromeda, Kraken a Andromeda, Zeus a Hades, gang bang s Medůzou, tam jednoduše nejsou.