vorheese

Jalový komiksový film s nedomrlým záporákem bych před rokem 2008 pochopil. Ale po tom, co Christopher Nolan ukázal světlo na konci komiksového tunelu a Zack Snyder do něj o rok později vjel parní lokomotivou, mi smysl takovéhoto restartu Spider-mana uniká (no dobře, peníze než vyprší licence). Dvě hvězdy věnuji dvou hlavním hvězdám. Andrew Garfield tu opravdu hraje pavouka a s Emmou Stone jim to náramně štimuje.

Spousta zajímavých témat ze spousty zajímavých míst, která ale dohromady pramálo působí jako ucelený dokument.

Remakovat klasiku je nesmysl. Nejvyšší meta, které můžete dosáhnout je, že spoustu lidí oproti očekávání nenase*ete. Tatum a Hill si s touhle logikou pohráli a zjistili, že remekem s*ačky není co zkazit. Díky takto nabyté nezodpovědnosti vůči předloze vznikl svěží flák, který by už snad nemohl být víc ujetou a zábavnou jízdou.

Ridley Scott dělá tutéž fatální chybu jako Charlize Theron na konci filmu. Sprintuje dlouhými kroky kupředu, místo aby udělal jeden elegantní úkrok stranou. I když je otázkou, jestli by při tak stupidním scénáři pomohla sebelepší taneční kreace. Ale ať jen nehaním, tak se podělím i o tři pozitiva: 1) Michael Fassbender, 2) předčasný porod olihně, 3) obrovská úleva z faktu, že kolem roku 1980 neměl pan režisér dost peněz ani výpočetního výkonu.

Haywire...aneb konečně odpověď na otázku, proč se mi nelíbil Bourne. Čert vem příběh, který je v obou případech stejně předvídatelný a stejně plochý. Soderbergh to ví, a proto příběh redukuje na minimum. Naopak na maximum vysoustruží atmosféru a herecké výkony. A to bez otravných berliček á la "coolově" rozklepaná kamera.

Rychlé kolísání od politicky-nekorektně-geniálního humoru (Mnichovská olympiáda na Xbox Kinect) k trapnosti (první masturbace) a zase zpět (přirovnání k cibuli). Výsledkem je tak mix geniality a trapnosti, ale rozhodně ne nudy, za což si Cohen zaslouží palec nahoru.

Takový ten pěkný sterilní televizní film o univerzálním dobru pro všechny a za všech okolností.

Excelentní survival, který je všechno jen ne tuctový. Škoda, že nebyl k dispozici větší rozpočet. Vlci jsou jak vycpaní a z Aljašky toho není moc vidět. Ale všude jinde to vynahrazuje režisérský génius, skvělá hudbá a hrozivé vlčí vytí. O perfektním konci ani nemluvě.

O tom, v jaké křeči je podivný žánr kobinující lásku, humor a desítky nebožtíků spravených ze světa obzvláště násilnou smrtí, nejlépe vypovídá letopočet a hlavní hvězda posledního opravdu vydařeného kousku tohoto žánru (1994, Arnie). This means war je po hříchu další jednohubkou á la Mr. & Ms. Smith, u které si druhý den už ani neuvědomíte, že jste jí kdy viděli.

Velice příjemný návrat ke kořenům s nenucenou nostaligíí a v rámci žánru inteligentním humorem. S takovou si, drazí prcičkáři, dávejte klidně školní sraz každý rok.