EdaS

90% Nehorázná zábava. Netuším, proč jsem se tomuhle Wilderovi vyhýbal. Je to ironické, vtipné, napínavé, trošku propagandistické (nikdy nevěř náckovi, ať ti slibuje cokoliv) a na konci i dojímavé. A to válečné filmy moc nemusím. Jo, s Indym mají Hroby společného leccos.

Lorre zvládá snadno expresionistickou/noirovou práci se světlem a stínem (jakpak by ne, měl se od koho učit), překvapivě mu jde ale i tíživé drama o vině celého národa. Není to dokonalé, ale působivé určitě ano.

Na Wellese docela usedlé, srozumitelné a vůbec málo vyšinuté. :) Jo a scéna, kdy si Welles během telefonování kreslí hákový kříž, mi nemohla nepřipomenout Pancharty, resp. hrdinného vojína Zollera v Pýše národa. P.S. Dneska viděno asi popáté a konečně ve velmi dobré kvalitě (žádný public domain, ale MGM). Po většinu času prostě klasický (byť samozřejmě velmi dobrý) noir bez zřetelného Wellesova rukopisu. Některé kompozice jsou úchvatné (třeba Loretta jdoucí přes hřbitov), ale strašně mi chybí delší kamerové jízdy. Jako herec ovšem Welles nemá chybu a ač leckdy balancuje na hranici parodie, nikdy tu tenkou čáru nepřekročí. P.P.S. Nechápu, proč otec říká své dceři "sister" :) http://filmnoirblog.blogspot.com/2009/11/cizinec-1946.html

Adaptace prý skvělého románu Samuela Fullera (ano, toho Fullera) The Dark Page (už si ho objednávám) nedosahuje výšin novinářských noirovek Ace in the Hole nebo The Big Clock, ale i při vší své průhlednosti a moralizování víc než dobře baví. Může za to určitě i suverénní Karlsonova režie a Broderick Crawford v hlavní padoušské roli. Skvělý článek zde: http://www.noiroftheweek.com/2007/10/scandal-sheet-1952.html

Pro psychoanalytické filmy mám slabost - to, že Pabst nejspíš silně ovlivnil Hitchcocka i další, je velmi pravděpodobné. Fajnový kousek německého expresionismu.

Sam Jaffe jako německý expert na loupeže krade každou scénu. Stejně jako Sterling Hayden nebo Marilyn. Napodruhé se mi to bude líbit asi ještě víc. Velmi mrazivý noir.

Zamilovaný tulák je stejné terno jako tulák starající se o dítě.

S filmy to je jako se ženami - to, že je nějaká nejchytřejší, ještě neznamená, že ji budete mít nejradši. Ani napodruhé jsem se u Počátku nezbavil pocitu, že komornější příběhy jdou Nolanovi líp. Zimmerův soundtrack bez diskuze boží. (2010) P.S. Po deseti letech zvedám na pět - ten samotný koncept je pořád neskutečně ohromující a omamný, provedení precizní a poctivé, byť mrazivě chladné. Ale takový byl Nolan vždycky. Pro pocit zahřátí u srdíčka musíme jinam. (2020)

Velmi levný, ale slušně natočený béčkový noir podle ne zrovna překvapivého nebo zajímavého scénáře. Přesto docela chutná jednohubka. Mimochodem snímek se líbil Orsonu Wellesovi a režisér Castle (později známý lacinými horory) pak byl jedním z producentů Dámy ze Šanghaje. Recenze zde.

I napodruhé moc chladné na pět hvězd, ale půlnoční projekci v kině jsem si stejně vychutnal. LFŠ 2010