HenryS.

Poznané zlo je lepší než nepoznané dobro. ...nebo ne? Každopádně si myslím, že uživatelé co dali odpad nebo jednu, jsou ta sorta profesionálních masturbátorů, co viděli trailer (taky jsem viděl - neuvěřitelné!) na nový francouzský film žánru erotický (!) , a hned si ho šli vypůjčit na VHS (nebo DVD)..

hvězdičku navíc za větu: Až se vrátím domů, vymažu Písek z mapy...

Taková psychedelická road-movie na pohřeb socialismu v Československu. V tom filmu je všechno. únor, srpen, holubáří kroužek, střelecký kroužek, fízly rozprášenej koncert... Škoda těch dialogů, že jsou odříkávány tak pateticky a divadelně. Feničovy filmy na mě začínají působit podobně jako Rochovy..

Československo, to veliké podivné sanatorium. Naprosto skvělá kamera a použití hudby! Už od samého začátku mi bylo fyzicky nevolno, to se někomu jen tak nepodaří. Ale to nevadí, malou opičku mám... a ten (prý) skoro třináctiminutový záběr ze svatební hostiny, ááá vrchol blaha, Tarr bledne závistí...

- Dnes se umírá hrozně rychle. - Ano, a zvlášťě umělci...

ta latina!!!

Největší chybou tohohle snímku bylo, že promítač neotočil s předsádkou, tož jsme to neviděli široký. A to jsem si myslel, že je tohle možný jenom v Písku! Dějem mi to vzdáleně připomnělo Zamjatina, My.

Naprosto amatérská příšernost, podobna impotentní televizní papundeklové režii těch let běžné. Zajímalo by mě, proč Vávra vykreslil národní obrozence jako partičku skoro normalizačních androšovských mániček... možná to udělal schválně? Nebo jinými slovy: Nemůžu brát vážně slova o lásce, kráse, vlasti a podobných věcech od jedné z nejvíce se kurvící* postavy československého filmu (viz komentář woodyho k Dnům zrady I.) Patos tu teče proudem, stejně jako slzy smíchu diváků. Hvězdu za hudbu Otmara Máchy. * Ve většině národních kinematografií se najde vždy nějaký tvůrce(tvůrci) schopni točit pro kohokoliv cokoliv. Např. v Rumunsku je to bezesporu Sergiu Nicolaescu, další se jistě najdou téměř všude. Tento přístup pracovně nazývám migrujícím se kurvením, ovšem neplést s migrujícím neorealismem!

AGAMENON: Řekl bych, že se nepřetrhl pás, ale že promítač usnul.

Tak trošku paralelní cesta historie s několika styčnými plochami se skutečností. Vávra nám předkládá obraz doby, jak by rád viděl malý český znormalizovaný maloměšťáček .. Navíc z tváří komparzu byla dobře vidět jejich nuda a nezájem. Totaky o něčem svědčí. Oceňuji, že natáčel na autentických místech, nebo alespoň v Krásné lípě (a na Hradě:-) to tak bylo. Ale co mě nejvíce překvapuje, že film i přes jméno režiséra a rok vzniku předkládá divákovi dost velký prostor k přemýšlení. A to o normalizaci mnohem více než o druhé republice. A myslím že Karel Vachek by si měl z těhlech filmů vzít příklad. Když ve svých Xhodinových dílkách neotitulkuje kdo je kdo, pro lidi kteří nežili v ČR a nenarodili se před rokem 1980 jsou ty traktáty lidově řečeno "aby se v tom prase vyznalo."