RoseThrone

Já vím, že je to v těchto typů filmů normální, ale tady mě z nějakého nevysvětlitelné důvodu štvalo jasné přežití hrdiny a nemluvě o tom, že jste přesně vždy dopředu dokázali vydedukovat co a jak se přesně stane a kdy a jak bude co následovat. Rocka mám ráda, ve většině filmů mi je sympatický i přesto, že vlastně furt hraje stejně. Tady mně, ale každý jeho pohyb ještě víc zasouval znuděně a možná trochu znechuceně do kino sedačky. 1* za finální písničku a 1* za lepící pásku.

Studená válka je vcelku dost příznačný název pro tento film. Příjemný příběh,ne zrovna propracovaný do hloubky, vás bere na procházku dvou propletených životů, které se bez sebe neobejdou i když by třeba chtěli. Herci vizuálně vypadají jako že si opravdu byli souzeni, jen ta jejich láska na plátně je jaksi....studená. Tento pocit ještě umocňuje černobílé plátno. Viděno v KVIFF.

Na půlnočním promítání ve Varech čekáte mnoho, dobrý film povětšinou ale ne. Bože, jak jsem se mýlila! Film je rozdělen do 3 částí, první část má nějakých 40 minut a v klidu by obstál, jako samostatný příjemný film u kterého se dobře pobavíte. Po skončení úvodní fáze máte pocit, že celý příběh skončil a že už tam nemůže nic být, čímž vás překvapí druhá část. Ta sice dost pokulhává po dobře rozjeté jedničce, ale bez téhle horší části byste se nedostali k epickému finále, který celou tuhle bláznivou věc pozvedne na krutopřísnou podívanou, která je lepší než co jste si kdy mohly představit. Finální část mě nenechala ani chvilku vydechnout a já odcházela ze sálu uslzená od smíchu. Jak já ty japončíky miluju!

Netflix tvorbu mám vcelku ráda, ale komediální prvky jim zrovna moc nejdou a i přesto, tohle bylo jedna z těch lepších variant. Komedie, která vás nenadchne, ale také ničím neurazí. Ženské postavy zmáknuté na jedničku, Lucy Liu opravdu potěšila.

No sakra! Tahle věcička byla natočená za 36 dní a já smekám klobouk, protože film mě dokázal odzbrojit v prvních 10 minutách a držel se toho až do konce. Každá postava má svoje vlastní místo a vše do sebe zapadá jak do skládačky. Ocěnuju menší mystiku ohledně netvorů, které nemají předějovou linku a ono to vůbec ničemu nevadí. Napětí ticha je naprosto ohlušující a tvůrci přesně věděli kde přitlačit, aby to mělo chtěný účinek. Horor nebo ne, rodinná část filmu hrála pro změnu na emoční strunu a hrála na ní dobře. Za mně se jedná o jeden z nejsilnějších filmových zážitků tohoto roku a doufám, že tahle manželská dvojice spolu zase něco spáchá.

Mělo to své sladké a skvělé momentky, naopak taky ty nic neříkající a dosti nedotažené. Tak či tak to byla příjemná odreagovačka, která Vás ničím neurazí. :-)

Občas dumám nad tím, zda je lepší číst první knižní předlohu nebo až po zkouknutí adaptace. Zde jsem udělala velkou chybu. Knižní předloha je fenomenální a seriálová adaptace... prostě není. Byli zde věci, které v knížce nebyli, ale vlastně proč ne, trochu originality neuškodí. Jenže to, že vynecháte podstatnou část finále mi prostě vadilo a byla jsem nakonec, světe div se, zklamaná. Co se ale musí ocenit je naprosto boží soundtrack a precizně vybrané obsazení hlavních rolí.

Spot on film pro tuhle dobu a generaci. Herecké obsazení pro tenhle film nesmírně potěšilo, až na křečovitou Olivii Cooke, která mojí oblíbenou herečkou asi nikdy nebude. Potěšilo zachování Japonské kultury a genderového rozmístění. Kamera byla naprosto famózní a bylo slast na tohle dílo po vizuální stránce koukat a o soundtracku ani nemluvě, už mi hraje ve sluchátkách. Hrozně moc si cením propojení s dalšími mediální prvky a scéna se vstupem do filmu Shinning je pro mně jeden z nejvíc silných zážitků kinematografie. Ten film měl mít všechno co sakra dobrý film má mít.... ale bohužel ještě pár věcí navíc. Celkově by na mě film působil lépe bez celé té teenagerovské romance a občasných trapně vsunutých vtípků. Já vám nevím, určitě je to nadprůměrná podívaná, ale vzkříšení Spielberga? No way.

Znáte občas ten stav, kdy jste unavený, nechcete přemýšlet a vlastně jen vypnout u něčeho totálně nepodstatného? Tohle je film přímo pro vás! O přemýšlení tam nemusíte ani zavadit (pokud ovšem nepřemýšlíte nad nesmysly ve scénáři) a vlastně se nakonec i dobře zasmějete. Já se perfektně pro tenhle nemyslící večer bavila a se sklenkou v ruce si to někdy s radostí zopakuji. :-)

Wow, jedno velký tučný NE! Díry ve scénáři asi tak velké, jako francouzská okna a děj nepřítomný stejně jako, v tomhle případě, humor. Jedním slovem - nevkus.