Youngova

Je těžké ohodnotit seriál, který je do jedné části vaším nejoblíbenějším a v té druhé na něm sotva zvládnete udržet pozornost. Ale ano, i přesto se o nějaké to zhodnocení pokusím. Death note má zajímavý příběh, to rozhodně. K tomu mu přihrává i geniální zpracování Bohů smrti (Ryuuk a jeho jablka, ehm), zobrazení myšlenkových pochodů jednotlivých aktérů a inteligenční souboje, které nás provázejí seriálem od začátku do konce. Není to ovšem nic, co by průměrně inteligentní divák nemohl pochopit, tak se neděste. Dalším plusem tohoto seriálu jsou postavy. Matsuda, L, Ryuuk - zaručeně nejlepší postavy. Koneckonců, Ryuzaki je mou nejoblíbenější postavou ze všech anime (zatím). Koho ale ráda nemám, je Light, následován Misou, Mellem a Nearem. Konec prostě hrozně zmršili a posledních 10 nebo kolik dílů za to snad ani nestojí. I přesto zůstává Death note seriálem úžasným, k jehož 26. dílu se třeba i ráda vrátím. (Mimochodem, byla jsem jediná, kdo v tom viděl prvky shounen ai?)

Roztomilý, krátký kousek, který mi zabral jedno odpoledne. Rozhodně stojí za zhlédnutí, už kvůli tomu chytlavému openingu a poměrně dobrému endingu. Osobně jsem si oblíbila hlavně Rina, ale to už tak u mě bývá, že si neoblíbím ty nejkladnější postavy. K popukání byl třeba i Nagisa a Makoto ušel, dokud nebyl až moc s Haruem (přeci jen, já jsem tým Rin/Haru). Kdo mi teda lezl na nervy byl Rei... mimochodem, asi si dám brzy makrelu. Každopádně doporučuji všem, kteří nemají žádné předsudky vůči homosexualitě. Ač se tam nic takového nevyskytuje přímo, moje gaye-milující dušička tam toho viděla až moc (a že pár takových dušiček znám i mimo tu svou).

Po dvou dílech mám pocity krapet smíšené. Once upon a time je perfektní seriál, na který nedám dopustit, ovšem co si myslet o tomto spin-offu, na to jsem ještě nepřišla. Je to plné laciných triků, některých prkenných triků a celkově to na mě působí... jako hrozně divný Wonderland (tedy, Wonderland MÁ být divný, ale tohle se mi nelíbí vůbec...^^). Každopádně představitelka Alenky není zas tak hrozná a dá se skousnout, Kluk je bezvadný a Cyrus taky není marný. Takže i přes královnu pornohvězdu a nesympatického Jafara budu koukat dál, zvědavá, co mě ještě potká.

Původně se mi do tohoto filmu vůbec nechtělo jít. Byla z toho strašná hitovka, všichni o tom básnili a pouštěli poněkud divné písničky, které všechny zněli naprosto stejně (a navíc u nich pofňukávali jako děti). Nakonec jsem se ale nechala strhnout davem a rozhodně nelituji. Příběh je to dojemný od začátku do konce a je doprovázen poměrně dobrou hudbou, s kvalitním textem. Dokonce vám ani nevadí, že je to neskutečně dlouhé a za celou dobu tam neřeknou snad jediné slovo bez toho, aniž by ho museli zazpívat. Herecké výkony jsou také poměrně nadprůměrné, zvláště bych chtěla vyšvihnout herečku Eponine a malého Gavroshe. Hudba dodává celkovému dojmu z filmu jen pár plusových bodů, díky kterým se nakonec i rozbrečíte, přestože by ta scéna bez hudby nebyla zas tak hrozná. Mimochodem, tolik jsem ještě u žádného filmu nebrečela. A emočních šoků jsem také neměla zas tolik...

Jak mi Adam Sandler přišel v určité době naprosto k popukání, tak moc ho nemůžu vystát v tomto filmu. Již od prvního rádoby vtipného gagu jsem měla chuť celý film vypnout a následně počítač vyhodit z okna, jelikož už byl také poskvrněný od tohoto neuvěřitelného blábolu. Nicméně jsem se odhodlala a řekla si, že nic přeci nemůže být tak hrozné, a že film se zatnutými pěstmi zkusím dokončit. To jsem ovšem neměla dělat. Celý snímek je stavěn na záchodových vtipech, ze kterých se vám dělá šoufl, z přehrávání Adama Sandlera, který si pro změnu střihl dvojroli (a dopadlo to snad hůř, než když to zkouší Eddie Murphy), a z hromady mnohdy až rasistických vtípků, které mohou rozesmát dítě do desíti let nebo naprostého zabedněnce, který v životě neslyšel lepší vtip než "Šli dva a prostřední upadl.".

Glee je jeden z nejvíce rozporuplných seriálů, na které jsem se kdy odvážila koukat. Ačkoliv vám postupně začnou lézt na nervy všechny hlavní charaktery a oblíbíte si ty nejzlejší, protože "aspoň nejsou tak otravné", neustále máte potřebu celému looserovskému glee klubu fandit. První série je nabitá spoustou absurdních situací, zpracováním nových písniček a hlavně přehnaně ďábelskou Sue Sylvester, která vás pobaví téměř při každém jejím výstupu. Nevyhnete se dětské naivitě, lžím a spoustě šíleností, jako je třeba Chlebžíš. Tohle všechno se ale postupně vytrácí během druhé série, která je znatelně slabší. Seriál balancuje na hraně absurdní komedie, která zesměšňuje běžné životní situace a poukazuje na to, jak se chováme hloupě, a na naprosto seriózním vyprávěním o životě běžných puberťáků, kteří mají chuť vše řešit tak, že si sednou do kroužku a zazpívají si o tom. Chvílemi vás to začne nudit než... ...přijde třetí série. Absurdita už je téměř pryč a vy se díváte na váš vysněný život adolescenta, doufáte, že se vaše oblíbená postava dostane na svou vysněnou školu (a tím teď určitě nemyslíte Rachel) a žijete vztahem dvou nejroztomilejších gayů. Zároveň už si konečně můžete zpívat písničky spolu s hlavními hrdiny, protože většina z nich je adaptací na ty, které letí právě teď. Finále vás prostě nadchne a vy jste nadšení, že poběží i čtvrtá série... ...jenže místo ní dostanete sérii plnou zklamání. Pocítíte, jaké to je, když se něco snaží vrátit ke starým kolejím, ačkoliv už to není možné. Nové charaktery jsou otravné, většinou i nudné a jejich problémy vás absolutně nezajímají. U některých dílů jen vrtíte hlavou a doufáte, že už vaše utrpení co nejdříve skončí. Absurdní situace jsou až moc absurdní a neodkazují na téměř žádnou událost, ke které by se dali přirovnat. Jedinou výhodou shledávám několik dobrých písní a zjištění, jak moc jsem či nejsem tolerantní (přeci jen se musíte vypořádat s černoškou, tedy vlastně černochem, který se zamiluje do jednoho z kamarádů a tvrdí o sobě, že je to dívka). Celkově mi Glee pořád stojí za to, abych počkala, jak to skončí. Pokud ale chcete s tímto seriálem teprve začít, utněte to po třetí sérii, bude to pro vás nejlepší.

Pýcha a předsudek rozhodně není kouskem pro lidi, kteří si nepotrpí na kýč. Počínaje jemnou melodií vycházející z klavíru, která se line celým filmem, přes dojemné scény v dešti až po sezení na houpačce a koukání do neurčita - sečteno a podtrženo, tenhle film je jeden dlouhý nekončící kýč. Pokud jste ale někdo stejná romantická duše jako já, užijete si dvě hodiny ráje, neboť nad vztahem vzpurné, svérázné Elizabeth Bennettové a dokonalého, sarkastického pana Darcyho, budete vzdychat téměř od prvního okamžiku. Ať je Keira sebehubenější, pravdou zůstává, že její herecké výkony jsou skvostné. Matthew MacFayden pak předvádí v podstatě nemožné, protože vás přinutí věřit, že pan Darcy je skutečný, existuje a je prostě zcela dokonalý. Abych ale jen nechválila, je nutné poznamenat, že některé momenty jsou možná až příliš dlouhé a ubíjející, podobně jako cokoliv, co vypustí z úst paní Bennettová. Několik věcí se také znatelně odchyluje od knižní předlohy, což neznalcům díla Jane Austenové jistě nijak vadit nebude.

Film, který si zaslouží vysoké hodnocení už jen proto, že není nějak nucený, přehnaně romantický nebo se nepokouší ze sebe nutně udělat komedii. Jedná se o snímek lehký, na který se s radostí podíváte, necháte ukápnout dvě, tři slzičky a s radostí zjistíte, že se nejednalo o ztracený čas. Všechna čest patří nejen hercům hlavní dvojice (Josephovi a Zoey, kteří byli, mimochodem, perfektní), ale i režisérovi Marcu Webbovi. Originální nechronologické uspořádání děje rozhodně stojí za to, stejně jako když se v jednu chvíli na obrazovce odehrávají dvě možné reality jednoho příběhu (tedy očekávání a to, co se doopravdy stalo). V neposlední řadě je nutno ocenit i skvělý scénář a PŘEDEVŠÍM úžasný soundtrack, který dokonale podtrhl těch úžasných devadesát jedna minut filmu.