Zazie

Proboha kdo vymýšlel ten český název? Totální absence jakékoli křišťálové lebky byla pro mne v tomto filmu o náročné výpravě za pokladem, které se účastní dobrodruh se splasklým batohem, mladý gentleman v sáčku, mladá lady s kabelčičkou a černošská hospodyně úplně nalehko, asi největším zklamáním. Aspoň toho chrámu jsem se nakonec dočkala. Ale krajina to byla nádherná, ta si hvězdičku určitě zaslouží!

Když jsem si předem hledala informace o tomto filmu, který mi léta unikal, zaujala mě vzácná shoda hodnocení uživatelů: tři hvězdy. To vzbudilo mou zvědavost. A jaký byl film? Docela zábavný, docela vtipný, docela napínavý, docela záhadný, s docela překvapivým koncem, s docela dobře vybudovanými postavami a zápletkou. Jako pilotní díl seriálu Advokátní kancelář Logan a Kellyová by byl skvělý. Jenže u celovečerního filmu mi nějak překáží to slůvko "docela". Takže i přes skvělé obsazení je to na ty tři hvězdy.

Nemám vůbec nic proti příšerám a monstrům. A že tady byla fakt pěkná. Ale potřebuju patřičnou omáčku. Nějaký ten předkrm, pak notnou dávku napětí a očekávání, než si je naplno zasloužím. Ale když mi jich naservírují plný talíř už před titulky, rychle se zasytím a už ani nemám zájem o dezert.

Ráda jsem se znovu podívala. Ten film jsem dlouho hledala. Moje zrádná selektivní paměť totiž nepodržela informaci, že jde o mayovku, takže jsem hledala dobrodružný film, kde hlavní hrdinka Graciela nosí světlé šaty s krátkým rukávem a velkým výstřihem v kombinaci s černými punčocháči (ten outfit mě zaujal i nyní, navíc mě zarazila sukně v délce ke kolenům - móda tehdejší Limy?). A divím se, že jsem zapomněla, že je to mayovka, ten film má přece všechny atributy mayovky. Sice tu nejsou ti dva, ale hlavní indiánský hrdina vypadá jako mladý Vinnetou, místo Oldy všeho druhu je tu Jaguár, ale zato v téměř shodném třásňovém kabátku, inčtina zní jako apačtina, padouši jsou jaksepatří a don Parmazán by se klidně mohl zařadit do suity Sama Hawkense (někde jsem četla, že prý se pro tuto roli uvažovalo i s Busterem Keatonem, to by mohlo být zajímavé). Inkové a seňoři se samozřejmě neprohánějí po dalmatských pouštích a prériích, ale rozpočet umožnil výlet do Peru a skály kolem Belogradčiku jsou i mimo hlavní trasy turistických zájezdů fascinující krajinou.

Dost zmatený film. Ale nejsem si úplně jistá, jestli za ten zmatek nemůže (aspoň částečně) můj chaos v hlavě, pokud jde o některá období italských dějin. Rozhodně je to ale film, který lahodí oku, Omar Sharif je prostě k sežrání a ta nádherná romantická hudba - ta má ode mne hvězdičku navíc.

Možná je to látka spíš pro knihu. Ve filmu převažovala voda a tma.

Zpočátku jsou všichni na facku: Účastníci zájezdu i slečna průvodkyně (ta možná na dvě). Postupně se z toho ale nějak dostanou a z filmu se vyklube docela příjemná pohodovka.

Původně jsem ten film nechtěla vůbec hodnotit, protože nevím, jak se k němu postavit. Má něco do sebe, ale většinou se tu střídají nechutnosti s nudou. Ty nechutnosti jsem čekala, a tudíž tušila, do čeho asi jdu, tu nudu ne.

To už nezachrání ani ty Alpy...

U tohoto filmu jsem v rozporu sama se sebou. Nedokážu jednoznačně říct, jestli se mi film líbil nebo nelíbil. Samozřejmě je to herecký koncert, ten vývoj od usměvavé zdvořilosti po otevřený konflikt každý s každým je brilantní, bohužel první polovina filmu mě natolik iritovala, že jsem chtěla odejít. Čiší z ní totiž úporná snaha vykřesat konflikt stůj co stůj. Ještě bych pochopila, kdyby se o umělé prodlužování návštěvy snažila matka oběti, které hlavně šlo o to, aby rodiče útočníka uznali vinu v plném rozsahu, ale že se o to postaral spíš otec oběti (Nechcete kafe? A nechcete ještě jedno kafe?), kterému to bylo spíš jedno, to šlo mimo veškerou logiku. Druhá půlka už jela samospádem až po do konce.