Můj život v ruinách

Vyloženě blbá komedie, která se nápadně (Nia Vardalosová v obdobně outsiderské roli, cameo Rity Wilsonové, která se společně s manželem Hanksem opět podílí i na produkci) odvolává na nečekaný hit z roku 2002, snímek MOJE TLUSTÁ ŘECKÁ SVATBA. Bez této berličky si ale stojí leda jako pochcaný patník uprostřed slumu. Nenápaditě ubohá umulousanost, táhnoucí se za svým vzorem jako neodbytný smrádek. 25% (07.07.2010)

Asi jako český řízek s bramborovou kaší. Víte přesně, co máte čekat, hladové po pohodovém zážitku uspokojí, ale nadšení nebudete. Musím ale uznat, že to odškrtávání klišé je docela zábavné. Je vám jasné, že Georgiin dopis majitelce cestovky nedorazí, víte, že z nadměrně ochlupeného řidiče se vyklube Adonis k nakousnutí (stačí se oholit a ostříhat, haha), je vám jasno v tom, kdo George nechává jako dárečky sedmikrásky. Dokonce i ti účastníci zájezdu jsou chodící klišé, budiž scénáři připočteno k dobru, že si z toho na začátku filmu dělá legraci. Lákavé je, že se Ruiny odehrávají v Řecku, ale cosi z tamější atmosféry ve filmu chybí - pravděpodobně to bude proto, že se jeho velká část natáčela ve Španělsku. Je to milé, příjemné na pohled, nenáročné, koukat na to nebolí, romantika a humor tu nechybí. Jindy bych u takhle předvídatelného filmu soptila, ale Ruiny si naštěstí nehrají na něco víc. 60 % (31.10.2009)

Rozjezd filmu je více než slušný. Různorodou skupinku lidí naženeme se sympatickou průvodkyní na výlet po Řecku se šoférem, kterého by jste si nepřáli ani ve zlém snu. Kladem je počáteční lehce ironický pohled na chování turistů, kterým jde spíše než o krásy země o společné fotky, kterýma se později pochlubí doma svým známým...Z uvedeného se dá lehce odvodit, že slibný rozjezd plný elánu a síly nevydrží s dechem až do konce. Po hodině je téma vyčerpáno a lidé se začnou chovat jakoby se sešla třída po dvaceti letech a vzpomněla si pod vlivem THC na dobu hipies. Konec je už přesládlejší než dětská limodána. Na celý film by stačilo přirovnání k závodu na 10 km. Na startu pln síly, po 5 km upocen a znaven s přesvědčením, to nějak zvládnu, po 8 km s přáním blízkého konce a v závěru na pokraji kolapsu plazením vpřed a s vědomím nikdy více. Ale víte, jak to chodí... :-) (04.08.2010)

V tomto filmu mne dostala naprosto neodolatelná hlavní představitelka. A hlavně díky ní a zkušenému Dreyfussovi dávám nadprůměrné hodnocení. A k tomu je tu dostatečné množství fórů na natvrdlé turisty. U minigolfu v Řecku: "Tohle hřiště tu mohlo být klidně už před tisíci lety"...."Možná tu hrál i Ježíš".... (01.09.2012)

Prvních 30 minut je ještě horších než Mamma Mia, zbytek je tak nějak srovnatelně mizerný. Nevadí mi počítačem generované romantické splašky (Katherine Heigl nic jiného netočí), ale i ty musí mít něco do sebe a neurážet můj osobní vkus. Můj život v ruinách se pokouší o humor na účet hned několika kultur, bohužel to však dělá tak neohrabaně, až to zavání kameňákovstvím a mně je fyzicky špatně. Americké stařenky jsou vychcané zlodějky. HAHA. Jejich mladší souputníci zase tuplovaní povrchní idioti. HAHAHA. Australanům není kvůli přihlouplému slangu rozumět lautr nic. HAHAHAHA. Ještě že je tu Richard Dreyfuss s hromadou rad do života a jakžtakž fungující romantická tónina, která filmem občas projede jako nůž horkým máslem, jinak by se trochu náročnější (nebo střízlivý?) divák musel odporoučet na jednotku intenzivní péče s podezřením na gyrosový nádor na mozku. Možná na tenhle rozverný typ filmů nemám buňky. Anebo mám problém s Řeckem, ale ať už žvatlá o antických bozích Meryl Streep nebo Nia Vardalos. Já takřka permanentně trpím. (03.11.2009)