Zazie

To je zajímavé, co se všechno válí po muzeích. Seriál vybírá většinou exponáty (a poklady z depozitářů) s nějakým zajímavým příběhem a díky tomu je nečekaně poutavý.

Z Belmondovy série mužů odněkud (i když sérii z toho udělaly české distribuční názvy) se mi ten z Acapulca líbí nejmíň. Začíná sice jedinečnou smrští bondovských parodií překypující skvělými scénami a hláškami, ale pak přijde studená sprcha v podobě problémů frustrovaného spisovatele, které mě už tolik nebaví. A ten konec, kde spisovatel posílá svého hrdinu do co nejabsurdnějších situací, mě už vyloženě irituje. Přesto hodnotím čtyřmi hvězdami, protože těch prvních 20-30 minut nemá konkurenci. Škoda, že se celý film nenese ve stejném duchu.

Hrad je to moc pěkný a ráda bych se tam podívala, dokument je nabitý informacemi, ale nějak postrádá šťávu. Z dobré třetiny je natočen stylem "pán povídá u zdi", prostě slušné výukové video. Asi jsem zmlsaná akčnějšími dokumenty převážně britské provenience.

Vzpomínám si, jak mě tenhle film kdysi těžce zklamal. Čekala jsem totiž, neinformovaná, nějakou možná i krapet lechtivou romantiku. No, ono je to spíš o knihovníkovi než o milovníkovi. I z dnešního pohledu se mi nejvíc líbily ty scény, kde se Giacomovi zdají jeho dávné milenky. Jinak je to taková konverzační TV inscenace.

Vždycky říkám, že kriminální seriál stojí a padá s detektivem. A tahle protivná neupravená bába, Mussolini v sukních, jak ji tajně nazývá její mladý kolega, mi padla do noty (i když jako šéfovou bych ji nechtěla). Příběhy jsou správně napínavé, sice trošku komplikované, ale to k anglické detektivce patří. A líbí se mi poněkud drsné prostředí severní Anglie. Takže spokojenost a doufám, že budou další díly.

Ten nápad se záhadným ostrovem, na kterém uvíznou ti, co se ztratili v Bermudském trojúhelníku, se mi líbil. Škoda, že to zabili těmi dinosaury, ti už tam byli navíc.

V podstatě normální love story, okořeněná atraktivním prostředím. Člověk se nemůže ubránit jistým paralelám: vždycky mě zajímalo, jak se mohl Gustáv Husák při výkonu své prezidentské funkce seznámit se svou budoucí ženou. Ale to byla jiná doba a jiná situace. Z dnešního hlediska mě napadají úplně jiné věci... ale to nic.

Skupina lidí, kteří až v průběhu filmu zjišťují, co je vlastně spojuje, se plácá po pustém (až na obrovskou padouchovu vilu) ostrově, v jehož vzduchu jsou obsaženy četné kamery, mikrofony a reproduktory. (Proč ve vzduchu? Nepřišla jsem na to, kde jinde by mohly být.) Díky těm prvním padouch ve své vile na notebooku sleduje do detailu každičký krok a čin těch lidí na ostrově (prakticky totéž, co vidí divák). Díky těm druhým mu neunikne žádné jejich slůvko. A těmi třetími jim předává pokyny a informace ze života žraloků. Podle těchto pokynů se ti lidé pohybují po nějaké stezce, jakési opičí dráze, kterou ale divák nemá šanci rozpoznat, takže se diví, proč procházejí minovým polem, když šlo normálně obejít. A jednou denně dostanou pokyn, že mají vlézt do nějaké jeskyně a tam bojovat se žralokem. Proto je to v originále Shark Week. Ale buď jak buď, muselo to být přijemné natáčení: slunce, moře, pláže...

Bylo tam pár světlejších míst, několik zajímavých postav (Menzelův vědec, pan starosta), ale jinak nuda, nuda, nuda...

Pár roztomilých hlášek (u Mrtvého moře nám chcíp motor a u Lourd zázračně naskočil), ale jinak pomalé, zdlouhavé.