Gabra

Když spatřil Moulin Rouge světlo světa, nepamatuji si přesně již proč, ale nějak jsem mu nepřišla na chuť. Film jsem asi tenkrát viděla útržkovitě, a tak mi připadal hloupou maškarádu. A to je právě kámen úrazu. Když vidět Moulin Rouge, tak jedině od začátku do konce... Protože každá scéna tohoto filmu má svůj smysl, žádná z nich nenudí a každá je nepřekonatelným uměním Baze Luhrmanna. S jeho předchozím snímkem (Romeo a Julie) se to nedá srovnat, bezpochyby i díky hlavním představitelům, přeci jen je Kidmanová a McGregor poněkud "vyspělejší" dvojicí a také - v tomto případě - perfektně sladěnou. Hlasově ani tanečně jim není co vytknout, naopak. Choreografie snímku se vyvedla dokonale, protože je tu "něco jiného" než typický filmový muzikál. Kýčovité kulisy tak zapadají do příběhu, až jsem se sama podivovala, že něco podobného se mi může líbit. Moulin Rouge je skvost. A má v sobě hluboký příběh. Ale nemyslím teď úhlavní románek, ale všechny ty "nenápadné" paralely kolem. Tolouse Lautrec, Henri Ziegler, "divoká a sprostá" tehdejší Francie... Moulin Rouge podpořil mou lásku k filmografii.