strougy

Standartní příběh o tom, kterak několik děcek bez práce a bez peněz přežívá na kraji společnosti a jak úvodní nadšení ze svobody a euforie z nalezené lásky postupně roztříští deziluze a nedostatek financí. Následuje obvyklá filmová spirála směřující přes krádeže a prostituci ke konci, který zde naštěstí a vzhledem k tématu i maličko překvapivě postrádá moralizující prvky a nikterak neurazí. Film sice nepřináší nic nového, avšak i díky přirozeně působícím hercům a nedostatku zbytečně emocionálně přepjatých scén se jedná o sympatickou podívanou, která dokáže zaujmout. Slušné 3*.

Další z mnoha dobových exemplářů tajemných příběhů s voodoo tématikou, jež jsou dnes obvykle zajímavé pouze jako záznamy tehdejšího nazírání na černošské obyvatelstvo, jež se dělí do pouhých dvou kategorií. Buď zde figurují v pozadí jako nemluvná, avšak děsivá síla vykonávající prastaré obřady černé magie, nebo mají kladnou úlohu sluhy (případně služebné), který je například zde roztomile rozšafný a zcela podřízený touze ve všem vyhovět svému "nadřazenému" bílému pánovi. Nic víc. Black Moon je navíc ještě lehce netradiční závěrem, který se svou určitou nejednoznačností vyjímá z tradice, ovšem ani tak se nejedná o film, kvůli kterému by kdokoli měl obětovat hodinu svého drahocenného času. Slabé 2*.

Mattyho výhrady jsou sice vzato kolem a kolem oprávněné, ale osobně mi podobně fanouškovsky nadšenecký přístup k podobné osobnosti sedí více než kdyby se před kamerou promenovala řada odborníků a stavěla Lewisovo dílo do dobového, filmově historického či čert vím jakého kontextu. Já po dokoukání dostal chuť si Blood Feast, Two Thousand Maniacs! či třeba snímky z nudistického období pustit, což je dostatečným důkazem toho, že na mě dokument zapůsobil vhodným způsobem. Drobná poznámka na okraj, záběry z nikdy nedokončeného filmu An Eye for an Eye mi svým vyzněním podezřele připomínaly Garth Marenghi's Darkplace... Slabší 4*.

L'Echafaud magique (Claude Chabrol): První část naznačila, že seriál se bude striktně držet i u nás vydané knižní předlohy od Souvestreho a Allaina, která nemá s proslulou komediálně/dobrodružnou sérií pranic společného. Což by mohlo být fajn, neboť kniha je mimořádně zábavná ukázka brakové literatury, avšak bohužel první díl má očekávání hrubě nenaplnil. Nudná, rozvleklá konverzačka bez tempa a šmrncu postrádající gradaci i v závěru, kdy se to přímo nabízí, pro mě představuje obrovské zklamání. Navíc samotný "zloduch" vypadá v úvodu spíše jako tuctový kapesní zlodějíček než jako prvotřídní zloduch motající hlavu geniálnímu inspektorovi Juvemu a celé francouzské policii. 1/5. L'Etreinte du diable (Juan-Luis Buñuel): Oproti první části značný kvalitativní vzestup a konečně aspoň částečné přiblížení se bizarní předloze. Zejména závěr v kostele má patřičně působivou atmosféru a představuje zatím vrchol této minisérie. Jen škoda, že jak samotný padouch, tak duo jeho "lovců" postrádají potřebné charisma k tomu, aby ve mně dokázali vyvolat větší emoce. 3/5. Le mort qui tue (Juan-Luis Buñuel): Fantomas stále bez kapky charismatu, což už mě vzhledem k potenciálu postavy takřka fascinuje, jelikož bych nevěřil, že to je možné. Navíc je to zde celé koncipováno tak, že jsou všechny zvraty okamžitě odhadnutelné. Ale jinak to tu zejména v první polovině nabralo nebývalou porci humoru, i když ne vždy jsem si byl jistý, zda se jedná o humor chtěný či nikoliv. A určité scény mají i solidní atmosféru, takže v závěru vcelku spokojenost. 3/5

Jeden z těch dokumentů, které se spíše než na informace soustřeďují na lidské osudy, zde konkrétně na příběhy několika kubánských imigrantů zaznamenávaných po dobu několika let (odhadem sedmi, ale úplně přesně si tím jist nejsem) uplynulých od jejich útěku z Kuby v roce 1994. A ač souhlasím s názorem, že osud občas dokáže napsat příběhy zajímavější než lidská fantazie, tak po většinu času se bohužel jedná o obsesivního grafomana tvořícího spoustu nezajímavého balastu. A tím je bohužel i většina zdejších osudů. Nejlepším aspektem celého dokumentu tak byla rozverná hudba evokující mi představu slunečné a roztančené Kuby, kterou s takovou radostí malovala komunistická propaganda... Slabé 3*.

V mnoha směrech kvalitní a i přes svou delší stopáž a pomalé tempo nenudící film, který však poněkud ztroskotává na nerozhodnosti tvůrců, co přesně chtějí točit. Po celou dobu snímek osciluje mezi politickým dramatem, které se spíše než na kritiku systému soustředí na plíživé pronikání komunistické (maoistické) ideologie do každodenního života obyvatel, a mezi tradiční rodinnou ságou, točící se kolem malého chlapce Tietoua (další důkaz toho, že frackovité děti jsou zlo) a jeho matky Shujuan. Jelikož ale ani jedna z linií není upřednostněna a značně nepravidelně jedna z nich vždy dostane přednost, tak nedokáže žádná patřičně vyznít a dostatečně zapůsobit na diváka. Některé scény, kdy politická zvůle zasáhne do života rodiny, navíc občas vypadají jako pověstná deus ex machina, sloužící tvůrcům k posunutí děje předtím, než upadne do monotónnosti. Spousta jiných, potenciálně zajímavých momentů, zejména těch napojených na politické dějiny země, se v ději jen mihnou a následně jsou odstrčeny do pozadí, aby se pak náhle na moment vynořily, zase zmizely a zanechaly za sebou jen posmutnělou pachuť na jazyku. Případná kritika tehdejších událostí je takto rozmělněna a až na závěrečné scény postrádá větší naléhavost, z čehož pak plyne můj údiv nad tím, že si čínští cenzoři dali práci se zákazem, který mi v tomto případě přijde zcela zbytečný. Ale kdo jsem já, abych jim radil, co mají zakazovat, že?... Tahle ztracená příležitost na skutečně působivý snímek zamrzí o to víc, že mnohé scény nepostrádají sílu, vedlejší postavy dokážou i přes krátký prostor jim vyhrazený zaujmout a celkový umírněný styl filmu nesnažící se hrát lacině na emoce diváka mi je velmi sympatický. Škoda, přeškoda. Lepší 3*.

Čas od času stačí k vystižení kvalit nějakého díla pouhé jedno slovo. Používám ho i kvůli jeho zprofanovanosti nerad, ale Garth Marenghi's Darkplace si ho zaslouží. Takže ho řeknu. Geniální.

Ač je remake vytvořen pod hlavičkou studia Hammer, což se z vizuální stránky dá jednoduše poznat, má ho na svědomí Terrence Fisher a Anton Diffring v hlavní roli zdařile předvádí strach ze smrti, jenž jeho postavu hluboce ovládá a ovlivňuje veškeré její jednání, jako celek to překvapivě funguje hůře než původní film bez ohledu na to, že ten jsem viděl ve velmi špatné kvalitě. Přílišná zdlouhavost i zbytečný důraz na romantickou linii snímku škodí, navíc exteriéry panského sídla prostě nemají působivost tradičních mlhou pokrytých blat, kde Dracula či The Mummy získávají body a dokáží přinést divákovi to, co zde tak moc postrádá. Atmosféru. Lehce silnější 2*.

V kostce to samé co předchozí Le Mystère de la chambre jaune s tím, že šaškovství a skokanské schopnosti hlavního hrdiny zde už dosáhly takového rozměru, že ve skutečném světě by po zásluze vyfasoval útulnou polstrovanou celu v nějakém psychiatrickém ústavě.

Naivní braková detektivka, která zbabělým matením diváka a zatajováním stop (páter Knox musí v hrobě rotovat o sto šest) postupně protrápí diváka až k "šokujícímu" konci, jehož předchozí neodvoditelnost z něho dělá pouze shnilou třešničku na zkaženém dortu. Nejzajímavějším atributem filmu tak kromě autora předlohy Gastona Lerouxe, tvůrce populárního Fantoma opery, zůstává podoba hlavního hrdiny s mladým Leonardem DiCapriem, jemuž jakoby v určitých záběrech z oka vypadnul.