strougy

Formální dokonalost a experimentátorství naznačené v textu distributora mi při sledování uniklo, na mě to působilo jako převedení turistické vycházky po Portu na filmové plátno. Střídají se zde záběry ukazující historické památky s každodenním životem obyvatel chudých čtvrtí, záběry moderní funkcionalistické architektury s dopravní infrastrukturou a tím vším nás provází procházející se a občas i tvořící malíř. Slabší 3*.

Při sledování Oreima prošel můj vztah k seriálu několika různými proměnami. Od prvotního nadšení nad aspoň pro mě příjemně pojatým stylem vyhýbajícím se trapným vtipům, ke kterým téma přímo vybízí, přes menší otrávenost nad repetitivností zhruba kolem 7-8. epizody až po závěrečnou spokojenost po poslední scéně. Ano, taky mě mnohdy nehorázně štvala Kirina a její neskutečná nafoukanost, ano, taky jsem často nechápal, proč ji Kjósuke už jednou konečně nepošle k šípku a ano, taky jsem nespokojeně bručel u mnoha drobností, které působily iritujícím dojmem. Ale přesto všechno jsem nakonec spokojen. Z nějakého důvodu mi hlavní i vedlejší postavy přirostly k srdci a já tak i přes předchozí výhrady sledoval jejich vzájemná potýkání, hádky i sbližování s příjemným pocitem na duši. A o to,aspoň pro mě, nakonec jde mnohem více než o to, že se v rámci slice of life anime najde mnoho lepších kousků.

O horor se v tomto případě nejedná, spíše o variaci na téma nešťastné lásky skrze sociální vrstvy s malou duchařskou vložkou. Bohužel i přes krátkou stopáž se jedná o dílo poněkud zdlouhavé, skládající se po většinu času ze scén, kdy si hlavní pár vyznává v harlequinovských dialozích lásku a nenabízející nic, co by divákovi po skončení utkvělo výrazněji v paměti. Slabší 2*.

Občasný vizuálně zajímavý moment či povedeně bizardní postava nedokážou změnit můj odpor k podobně nezvládnutému filmu. Důvod pro podobně přestřelenou stopáž se mi ztrácí v mlze, zvlášť když příběh vykazuje potenciál na dílo zhruba o hodinu a nějaké drobné kratší. Postavy až na malé výjimky postrádají specifickou osobitost a zejména hlavní skupinka by se klidně mohla v průběhu děje proházet a nejspíš bych si toho ani nevšimnul. Navíc díky chybějícímu psychologickému pozadí nedává smysl jejich rozdělení v průběhu děje a následující chvilkové odlišné směřování se tam pak objevuje asi pouze z důvodu, aby se ukázalo znechucení hlavní hrdinky ze zabíjení, což ji automaticky kvalifikuje na nejsilnějšího zabijáka v okolí. Vrcholem všeho jsou příšerně natahované zpomalené záběry dovedené až za přijatelnou mez, které mě už ke konci iritovaly nehorázným způsobem. A vůbec, mnohem radši bych se koukal na dobrodružství šíleného sadisty Bijomari Mogamiho než na otravné směřování skupinky zabijáků za zpacifikováním Japonska...

Asi něco podobného bych cítil, kdyby původně syrová, technicky sice amatérská, ovšem na druhou stranu velmi opravdově znějící punková kapela vinou úspěchu prešla na technicky sice vytříbený, ovšem silně sterilní punkrock pro rádoby alternativní cosmorebelky. Tak na mě totiž třetí Tetsuo zapůsobil. Původně nekompromisní undrergroundový snímek ignorující očekávání diváků a klasickou filmovou estetiku se transformoval do obvyklými schématy postiženého souboje jedince se zlou korporací, vyznačující se zmateně snímanými akčními scénami, znovunalezením rodinné jednoty po smrti dítěte a ulepeným happy endem. Velmi smutný pohled na zakončení jedné legendy.

Překvapivě kvalitní anime s upírskou tématikou, která vyniká hlavně povedeným zpracováním postupného převládání počtu Shiki (zdejší název pro upíry) nad normálním obyvatelstvem a reakcemi na tento proces. Krásně je zde ilustrovaná současná absolutní víra ve vědu a racionalitu a moment, kdy je obyvatelstvo vesnice poprvé konfrontováno s viníky série zdejších úmrtí, se řadí k vrcholům celé série. Potěšila mě i morální nejednoznačnost činů jednotlivých postav a v posledku i obou "nepřátelských" stran a mnohdy až sadistické zacházení s postavami, zabraňující jednoduchému odhadnutí přeživších. Jako třešnička na dort pak působí zajímavě stylizovaná animace a povedený hudební doprovod. Lepší 4*.

Čtyři krátké příběhy o citových problémech několika postav, v nichž se pokaždé objevují v rozličných úlohách brýle, které tak plní úlohu spojujícího elementu. Jednou fungujou jako katalyzátor vztahu stydlivého páru, jindy je naopak známá zpěvačka využíva jako krytí před obtěžující popularitou. Je to milé, příjemné a vkusné, ale chybí tomu jakýkoli přesah, něco, co by mě dokázalo výrazněji zasáhnout a zabránilo v okamžitém zapomnění většiny zde zobrazených událostí. Čisté 3*.

Klasický Tintin plný absurdně přehnaných dobrodružství, roztomilých hlášek, rázovitých venkovanů a hromování kapitána Haddocka. Zábava, která postupem času zraje jako víno.

Tamayura představuje učebnicovou ukázku specifické anime žánrové kategorie zvané slice of life. Nadšená fotografka Sawatari Fuu spolu se svými třemi kamarádkami si v průběhu čtyř různě dlouhých dílů povídají o svých plánech do budoucna, ochutnávají dortíky v kavárně patřící matce Fuu či pátrají po místě původu jedné fotky. Nic víc se zde nenachází, ale poklidný děj postrádající emocionálně přepjaté scény protkaný občas nějakým tu vtipným, tu k zamyšlení vedoucím momentem spolu s mile nostalgickou atmosférou mi vykreslil na tváři spokojený úsměv a to mi ke štěstí a vysokému hodnocení bohatě stačí. (A Momoneko je prostě überkawai, cmuk)

Nepříliš zajímavé krátké anime fungující jako trailer na mangu Future Diary pojednávající o osamělém chlapci, který se stane jedním z účastníků podivné hry, jejíž vítěz se stane novým pánem času a prostoru. Dle této ukázky se ovšem nejedná o nic zajímavého, co bych si musel sehnat.