asinus

Souhlasím, že je to nejhorší film trilogie, místy chybí velice málo k tomu, aby se rozsypal jako domeček z karet. I díky předchozím dílům (pomůže opakované zhlédnutí ;) ale všechny motivy a linie vyprávění drží pohromadě navzdory tomu, že sem tam ne všechno dává smysl. Povstání Banea a jeho pacholků (skoro by jim člověk fandil), kvůli kterým se musí Netopýr znovu vrátit - a taky povstat (na Balea Bane pořád nemá, takže se nakonec stejně fandí hrdinovi), pak mezi top bijáky tohoto tisíciletí dotlačil IMAX a Zimmerův soundtrack.

Nolanovic to po příběhové stránce trošku rozkošatili, aby pak v závěru pochytali pár volných konců a narvali do diváka až příliš průzračný konec. To je ale (jo, ještě spolu s přehnaným vytěžením Glassovských varhanních motivů a spolu s inceptionovskou obsesí na zdvihající se horizonty) asi tak jediná výtka. Jinak je to biják vesmírných rozměrů (i bez 3D, jaká slast), ohromující i skličující, s nervydrásajícími i dojemnými momenty. Pocitově tak na hraně mezi čtyřmi a pěti, ale když koukám na tu Nolanovu velkofilmařskou konkurenci z poslední doby, musím uznat, že zážitek v IMAXu byl zkrátka parádní a nemůžu si stěžovat. Pod čarou: Na Nolanových filmech mě fakt baví, že těch pár hlášek, které do každého filmu propašuje, i kdyby úplně nezapadaly, pobaví třikrát víc než nejlepší gagy z vyhlášených komedií. Scénář Temného rytíře byl vlastně postaven z hlášek, dokonale řízných a zábavně hravých, tentokrát je to trošku na násilí, aby Interstellar prošel jako mainstream, a přesto vynikající.

Mistr Soderbergh přestal vyloženě experimentovat, potopil se do vod už jednou probádaných a natočil dílo, které v jeho dosavadní filmografii hledá konkurenta pouze s obtížemi. V příběhu snad vyvanou na světlo nějaké nelogičnosti, které můžou trochu potrápit, prim ale hraje vícestranná a zvládnutá kritika snobství, povrchnosti, maskulinního světa, samozřejmosti rozkladu rodiny a hlavně touhy vyřešit problémy radikálním řezem (nebo spolknutím pilulky). A jen tak mimochodem je to filmařský skvost, napínavý, dobře obsazený, dokonale technicky zvládnutý.

Vysoustružený skvost na vcelku nezajímavé sportovní téma. Perfektní režie, vynikající herci a geniální dialogy dokáží stoprocentně vtáhnout i do příběhu, který sám o sobě ani zdaleka neuchvacuje. Ještě zmíním Wallyho Pfistera, ten si odpočinul od Nolanovek tím nejlepším způsobem.

Možná to po příběhové stránce není nejlépe vypointovaná kriminálka, atmosféra si mě ale podmanila dokonale. Každý záběr na svém místě, skvěle střižené i rámované. Místo napětí graduje beznaděj, v závěru nezbývalo, než zatnout nehty do opěrek, doufat, že to nějak dopadne. A ono to nějak dopadlo. Oblouk se podařilo dotočit a happy end to stejně není. V Lucerně fakt vynikající zážitek.

Geniální pohlcující první půlhodina, přiměřeně krátký a nadále působivý zbytek. Takový zážitek jako Gravitace v IMAXu mi prostě ještě žádný film nepřinesl, za to pět hvězd.

Po delší době mi dění na plátně tahalo čelist z pantů a z kina jsem odcházel s dětinským nadšením. I kdyby nic jiného, tohle znamená za pět. Trochu konkrétněji. Cavill se mi od začátku na plakátech a v ukázkách nelíbil, po tomhle snímku je to můj hrdina. Snyder mě vždycky vytáčel samoúčelnostmi a digitálním sebeukájením, tady jsem nenašel jediný do očí bijící snímek. Akce úžasně přehledná, ještě teď skoro pláču, to jak kamera nestíhá protagonisty a stejně se vždycky všechno dožene na ten správný dechberoucí úder mě nepřestalo bavit až do konce. Russel Crowe VÁLÍ. Ostatní přesní (...všem kritikům Amy Adams upřímně nezávidim). Ten film mě od začátku moc nezajímal, Superman jako takovej je mi ukradenej, do kina mě víceméně přitáhly ukázky (a málem odradily první ohlasy o padajících mrakodrapech) a teď už mě zase vůbec nezajímá, co provedou s dvojkou. Jenom vim, že v tom sále jsem si to prostě tentokrát užil maximálně. Příběh v rámci žánru ok. Snad jen škoda, že občas si to vyloženě říkalo o hlášku, aniž by byla atmosféra v ohrožení, ale na vtipkování se musí čekat až do samotnýho závěru. P.S. Myslel jsem, že to neni možný, ale poslední souboj Supermana se Zodem je přesně tak cool, jak chtěl být závěr Matrixu Revolutions.

Neumím to hodnotit. Asi sem dám pět hvězd, protože to byl zničující, jakkoliv předem tušený zážitek. Ale těžko se posuzuje kvalita zpracování nějakým normovaným způsobem, když je síla tématu nezměrná. „Setkání" s člověkem, kterého absolutně nejde pochopit a není možné se vcítit do jeho situace natož myšlení, přestože už při přečtení synopse se nad jeho osudem dostaví lítost. Přiblížení zrůdnosti severokorejského režimu není ani zdaleka tak mocné, jako síla vědomí, že Shin by vůbec nemohl pochopit význam rčení člověk je strůjcem svého osudu. Shin má totiž dost starostí s tím, aby pochopil existenci jakéhokoliv jiného světa, než je ten v pracovním táboře. K formě ale přeci jen musím říct, že každá ze 104 minut do filmu neoddiskutovatelně patří. Tvůrce, který by neměl natolik tvůrčí záměr, by mohl rozhovor se Shinem sestříhat do slabé čtvrthodiny a dopad na diváka by byl tisícinový. Daná forma (extrémně dlouhé záběry s nevyřčeným až nezřetelným poselstvím, pasáže, kde absence mluveného slova je sdílnější než přímá promluva) není stravitelná lehce a často, ale v daném případě pomohla naplnit zřetelný úmysl dokonale.

Pamatuju si, že jsem u závěrečných titulků téhle parádní kriminálky uvažoval o tom, který z herců by si za svůj výkon nejvíc zasloužil nějaké ocenění. Jediné slabé místo? Kim Basinger. Vida, oscar právě pro ní. Štěstí, že o to nejde, film je vynikající. Na poprvé možná až moc dokonalé, napodruhé tak akorát. Nejlepší kriminálka.

K nekritickému hodnocení je daleko (lehká neuvěřitelnost navzdory perfektním hercům, těžké dramatizování i v místech, kde to nebylo třeba), ale filmařsky je to nejen dokonalé. Věřím tomu, že kdyby si O'Connor prohodil stoličku se Shawnem Levym a natočil Real Steel, žral bych ty roboty stokrát víc než to, co by se v méně poctivém podání proměnilo v předvídatelnou báchorku o bratrech v kleci.